Liberální strana

ODjinud: Patočka vystoupil ze SZ

3. 9. 2005 - np

stanovisko předsedy LiRA/LiberálovéČR Milana Hamerského:
s JP jsem v posledních dvou letech vícekrát jednal a diskutoval, v několika strategických a personálních pohledech na českou politiku se shodujeme, v mnoha programových otázkách se neshodujeme, přesto mu chci poděkovat za jeho odvážnou podporu spolupráce liberálů a zelených
a) v krajských volbách na jižní Moravě s projektem Zelená pro Moravu,
b) při pokusu spojit síly i na celostátní úrovni

! ZeleníLiberálové v praxi -VB-
*********************************
u textu na PSU najdete i diskuzi -zde-

Děkuji, odcházím

Po třech letech jsem se rozhodl ukončit své členství ve SZ. Nejsem v tom nijak výjimečný, členů, kteří své členství letos ukončují nezaplacením členských příspěvků jsou stovky, z celkového množství pětina až třetina. Poněvadž jsem ale byl jedním z iniciátorů obrodného procesu, který SZ probudil z letargie, a protože jsem po té ve SZ opakovaně dostával demokratický mandát k tomu, abych ji před veřejností na různých fórech reprezentoval, cítím závazek své rozhodnutí vysvětlit.

Především chci poděkovat bez výjimky všem, s nimiž jsem se ve SZ setkal. Uvnitř SZ jsem poznal některé z nejskvělejších lidí ve svém životě, ale i nepříjemné zážitky pro mne byly obohacením a školou.

K odchodu mě vedou následující důvody:

1. Konec principiální programové politiky. Do SZ jsem vstupoval před třemi lety s nadějí, že se ji podaří proměnit v politickou sílu nového typu, která bude jednak prosazovat principiální programovou politiku v přehlížených oblastech, především ekologické, vzdělávací, kulturní, mediální a jednak bude vytvářet tlak na zlepšení politické kultury v duchu tradic české humanitní demokracie. Zelené jsem v tomto smyslu pokládal za konstruktivní kritiky vládní koalice a principiální protivníky parlamentní opozice.

Náš obrodný tzv. tmavozelený proud dokázal vyvést SZ z bezvýznamnosti. Nedokázali jsme ale zamezit tomu, aby ve straně jejím vzestupem vábení kariéristé nepřevážili nad programově orientovanými idealisty. Lidé, kteří se chystají SZ převzít, chtějí být zelenou součástí poměrů, já jsem pracoval pro zelené hnutí, které chtělo zdejší poměry měnit. Nechci se, byť pasivní účastí, podílet na bezprincipiálním politickém handlování, jež od nového vedení SZ na základě dosavadních zkušeností očekávám. Neboť právě v něm spočívá příčina, proč je politikou veřejnost tak znechucena.

2. Nepřijatelná politická kultura. Způsob, jímž se skupina nadcházejícího předsedy SZ Martina Bursíka prodírá uvnitř SZ k moci, je natolik odpudivý, že kdyby o něm veřejnost věděla jen zlomek, nemohla by pro ni příští Strana zelených představovat alternativu ke stávajícím poměrům ve Sněmovně. Politický styl příštího vedení SZ se snáší s tolerancí k hospodářským deliktům, s toleranci k násilí a sahá až k uzavírání aliancí s pochybnými podnikatelskými strukturami.

Pro člověka, který je schopen udržet si nadhled, musí být až k smíchu, jak se uvnitř SZ Martinu Bursíkovi a jeho skupině toleruje předělávání psů na mývaly. Pár konkrétních příkladů. Bursíkova skupina se měsíce snažila zamést pod koberec případ jednoho ze svých lidí pro špinavou práci notorického hrubiána Jana Wünsche, který udeřil pěstí těhotnou ženu, a to v přítomnosti předsedy ústřední revizní komise Petra Hrdiny a asi desítky dalších Bursíkových sympatizantů. Až po týdnech narůstajícího skandálu Bursík věc „vyřešil“ oznámením Wünschovy rezignace na funkci, kterou ovšem nikdy nezastával.

Ústřední revizní komise se případem po měsíce nezabývala, naopak pohotově pokryla zrušení mandátu legitimně zvolené členky republikové rady jen proto, že nepatřila k Bursíkovým fanynkám. Mandát byl zrušen s argumentem, že si kdosi z pozvaných nepřečetl mail, i když tímto způsobem jsou svolávány desítky jiných setkání včetně jednání revizní komise samé.

Bursík uzavřel alianci s bývalými funkcionáři, jejichž hospodářské prohřešky de facto spustily hnutí za obrodu SZ. Bývalého předsedu SZ Rokose Bursík navrhoval na předsedu ústřední revizní komise, v předsednictvu systematicky vystupoval proti žalobě na bývalé funkcionáře, kteří SZ připravili o miliony korun. K jeho stoupencům patří všechny krajně pochybné podnikatelské struktury, které se ve SZ nacházejí, zejména severomoravská, jejíž podrobnější rozkrytí bude lahůdkou, jíž si média dříve či později nenechají uniknout.

Nemohl bych bez ztráty tváře tvrdit, že toto je strana, která má přinést čistý vzduch do české politiky, což byl ústřední motiv naší evropské kampaně.

3. Neochota k dialogu. O politice si samozřejmě nepředstavuji, že má být andělskou sešlostí. Do republikové rady SZ jsem byl se silným mandátem zvolen s tím, že se pokusím přivést k jednacímu stolu dva zásadně odlišné tábory.
To narazilo na tvrdou neochotu stranické opozice, která viděla, že její metody boje na jedné straně ze zelených vyhánějí idealisty, čímž vedení strany slábne, na straně druhé její pozice založená na spojenectví se starými zkorumpovanými strukturami sílí přílivem nových kariéristů. Stranická opozice nechtěla dialog, protože nestála o dohodu, ale o absolutní kapitulaci programového křídla. Nemůže se nyní divit, že mnozí znechuceně odcházejí a zvažují vznik nové politické struktury.

4. Zelená samolibost. Nadcházející předseda SZ přeceňuje své síly. Kromě smíru uvnitř SZ jsem navenek usiloval o to, aby se stala součástí volební aliance liberálů a zelených, která jediná skýtá šanci na překročení prahu bezvýznamnosti. Tím není 5% hranice pro vstup do Sněmovny, pro zelené prozatím beztak těžko dosažitelná. Vinou pokřivené volební matematiky zisk 5% nemusí znamenat ani pět mandátů.

Naopak volná Aliance liberálů a zelených, pro níž se opakovaně vyslovoval Václav Havel, by mohla naplnit poptávku značné části veřejnosti po alternativě ke čtyřem sněmovním mastodontům a přinést zisk přes 10%, což by i v prostém součtu zeleným přineslo více mandátů, navíc takřka jistě obsazených kvalitněji. Aliance by svou nepominutelnou vahou skýtala největší naděje, že se podaří zamezit vzniku většinového volebního systému. V jeho vzniku spatřuji největší hrozbu příštích voleb, neboť by jednou provždy u nás zbavil reálného vlivu liberály, lidovce i zelené – důležité politické proudy, o jejichž ceně i příbuznosti svědčí i to, že jimi všemi nadcházející předseda Strany zelených ve svém životě prošel.

Ve SZ přichází do módy brojit proti alianci s „recyklovanými liberálními politiky“. To mi připadá jako protimluv v situaci, kdy se člověk mnohými pokládaný za jednoho z nich má stát předsedou SZ a kdy mnozí z těch, jimiž se obklopil, mají řádově horší politický profil než představitelé menších liberálních stran.

5. Existence alternativ. Vím, že někteří přátelé poučení zkušenostmi z krachu programového křídla uvnitř Strany zelených zvažují založení nové strany, jiní inklinují k tomu přispívat ke zlepšení celkových poměrů snahou o vylepšování SZ zevnitř. Někdy má smysl práce na vylepšování problematických struktur, jindy založení struktury nové.

V případě zelených považuji za vhodnější druhou cestu: budoucnost zelené politiky vidím především mimo stávající Stranu zelených. Mé sympatie v každém případě mají snahy o uskutečnění Aliance liberálů a zelených, jejíž vznik chci podporovat. Sympatické jsou mi nadále rovněž snahy o vylepšování všech demokratických stran.

Všem ještě jednou děkuji a všem také včetně svých protivníků přeji rozvahu a štěstí. Komu se nelení Jakub Patočka

související texty:
18.8.05-Bursík: SZ by měla jít do Sněmovny samostatně -zde-
9.7.05-Beránek vs Kuchtová: SZ na historickém rozcestí -zde-