Liberální strana

Rovné šance na vzdělání podle naší levice

19. 9. 2005 - právo, LiRA

V rozhovoru pro Právo 13. 8. příznačně nazvaném Je lepší zaplatit vzdělání dětí než si kupovat drahé auto vicepremiér a kandidát na pražského lídra ČSSD Martin Jahn zdůvodnil fakt, že jeho dvě dcery navštěvují soukromou školu British International School (kde platí 120 tisíc korun za každou ročně) takto: „Myslím si, že je lepší dát peníze do vzdělání svých dětí, než si kupovat drahé auto nebo drahé obrazy. Je to moje volba, co s těmi penězi udělám.“ V tomto případě asi nikdo nepochybuje, že to myslel upřímně. A navíc má pravdu.

Na další otázku, zda se voliči ČSSD nebudou stejně pohoršovat, protože oni nemohou běžně dávat své děti do drahé privátní školy, pak odpověděl: „Snažím se propagovat české zboží. Vždy jsem jezdil v českých autech, nosil české hodinky. Já jsem velký patriot.“

To nepochybně vicepremiéra také chválí. Spotřebovávat všechno české je skutečný patriotismus. Tedy téměř všechno české. Až právě na vzdělávací služby. Tady sáhl po cizích. Patrně tento pragmatický muž ví proč. A dal tím výpověď o stavu toho, co ne tak dávno bylo chloubou a nadějí Česka.

Na jeho obranu dlužno dodat, že sám prosazoval strategii, v jejímž návrhu bylo zavedení finanční motivace pro vysoké školy a to v dnes nejprogresivnější formě, která spočívá v tom, že vysoké školy jsou vedle státu financovány i z budoucích příjmů svých absolventů. To je vede ke snaze poskytovat co nejkvalitnější vzdělání, třeba takové jako špičkové univerzity ve Spojených státech, na které se též místopředseda vlády Jahn v rozhovoru odvolává. Jenže právě toto bylo z jeho strategie stranou, za niž bude kandidovat, vykleštěno.

Nezbývá než se vicepremiéra zeptat, zda jako jeden z lídrů levice bude prosazovat to, co považuje za správné, tj. umožnit investovat do kvalitního vzdělání všem, kteří investovat chtějí, nebo přistoupí na hru, která vede k úpadku našeho veřejného školství.

Ta ovšem elitě nevadí, protože se dynasticky oddělí od zbytku „méněhodnotné (protože méně majetné) populace“ a své děti pošle do škol, které téměř automaticky otevírají jinou životní dráhu. Na těchto velmi drahých školách se totiž nezískává jen lepší vzdělání, ale také lepší kontakty na celý život.

Pozoruhodné je ještě něco: Toto směřování školského systému k segregační dualitě mezi upadajícím „bezplatným“ a na kvalitě tudíž nezainteresovaným veřejným školstvím na jedné straně, a lepším soukromým školstvím na straně druhé, si kupodivu osvojili zejména lídři naší levice, kteří se nejvíce zasloužili o odmítnutí všech návrhů na zavedení sociálně spravedlivého investičního principu, se kterým nakonec přišel i Martin Jahn.

U nás je to tedy levice, komu se daří blokovat rozvoj veřejného školství a přispívat k dělení společnosti na papaláše a plebs.