Liberální strana

hn: Sociální stipendia - pěkný, předvolební špek

11. 10. 2005 - hn

Po mnoha letech debatování nad tím, proč máme tak málo studentů vysokých škol z rodin s nízkými příjmy, se objevuje vládní návrh na sociální stipendia pro vysokoškoláky z nemajetných rodin (Stát chystá sociální pomoc pro studenty vysokých škol, HN 3. října). Bylo na čase.

Podle statistik OECD totiž dlouhodobě patříme k zemím s nejmenším podílem mladých lidí z příslušné věkové skupiny vstupujících na vysokou školu, s nejslabším systémem sociální podpory cílené přímo na studenty vysokých škol a s nejvyššími sociálními nerovnostmi v šancích na dosažení vysokoškolského vzdělání.

Mistři v kladení překážek

Ekonomická návratnost vysokoškolského vzdělání u nás trvale roste, takže rozdíly v životní úrovni těch, kdo studovali, ve srovnání s těmi, kdo na studium z různých důvodů rezignovali, se zvětšují.

O tom, zda se mladý člověk nakonec rozhodne studovat vysokou školu a zda se mu toto přání vyplní, rozhoduje mnoho věcí. Vzdělanostní aspirace a předpoklady pro studium se formují již od základní školy, nejvíce pak v průběhu středoškolského vzdělávání.

V kladení překážek mladým lidem z nižších sociálních vrstev v rozvinutí těchto aspirací jsme podle mezinárodních výzkumů světoví velmistři, takže zavedení sociálních stipendií pro děti z chudších poměrů, kteří již vysokou školu studují, trochu pomůže, ale náš problém to řeší jen částečně. I finanční pomoc studentům totiž musí mít nějakou logiku.

Vlády vyspělých zemí již desítky let zdokonalují a vylaďují systémy sociální pomoci studentům vysokých škol s cílem, aby se s minimem investovaných veřejných prostředků dosáhlo maximálního efektu. Tedy aby co nejvíce těch studentů, kteří pomoc potřebují, ji opravdu dostalo, a to formou, která odpovídá jejich sociální situaci a mentalitě rodin, ze kterých pochází. Jinými slovy, účinný systém sociální pomoci je charakteristický provázaností různých opatření, ve kterých v různé míře figurují veřejné i soukromé prostředky.

Téma pro pravici: spoření

Necháme-li stranou významnou roli finanční spoluúčasti studentů (například sociálně nejúnosnější formou odloženého školného), která zvyšuje efektivitu systému, skutečně účinné systémy financování nákladů spojených se studiem na vysoké škole stojí na dvou dalších pilířích: sociální stipendia (granty) a dobře nastavené půjčky.

Půjčky jsou důležité proto, že pomáhají financovat studium těm, kteří se díky příjmům rodičů dostanou nad hladinu, do které je možné získat sociální stipendium. Z hlediska bank jsou však půjčky na vzdělání velmi rizikové, což zvyšuje úroky nad únosnou mez. Proto do systému půjček zpravidla intervenuje stát. U nás by šlo vzhledem k tradicím zavést spoření na vzdělání, které by bylo obdobou stavebního spoření.

Zavedení spoření na vzdělání přitom vůbec není třeba podmiňovat zavedením školného. Byla by to státem podporovaná pomoc s financováním nákladů studia, adresovaná hlavně příslušníkům střední třídy, kteří mají silnější "investiční sklony", půjček se nebojí a ve vzdělání vidí výnosnou životní investici.

Prostředky vložené státem by navíc generovaly obrovské soukromé zdroje, které by následně vedly k růstu vzdělání. Právě orientace převážně na střední třídu činí spoření na vzdělání ideálním "produktem", se kterým by měly voliče oslovovat pravicové strany. Levice se vždy bude pyšnit spíše sociálními dávkami než půjčkami.

Lacinější než důchodci

Návrh vlády na zřízení sociálních stipendií určených jen pro studenty, kteří žijí v rodinách hospodařících na úrovni životního minima (zhruba 13 tisíc z 270 tisíc studentů vysokých škol), vypadá pěkně. Ale není to nic jiného než pokus na poslední chvíli před volbami zalepit díru, která se v systému sociální pomoci určeném studentům vysokých škol u nás neustále zvětšuje.

Zavedení stipendií podle tohoto návrhu by ročně přišlo jen asi na 300 miliónů korun, zatímco důchodcům vláda hodlá ve stejnou dobu nadělit okolo sedmi miliard ročně. Druhé skupině studentů, která též žije ve svízelných ekonomických poměrech (tj. v pásmu 1,1 až 1,8 životního minima), kam spadá zhruba 50 tisíc studentů, už vláda nedá nic a o rozumných půjčkách ještě ani nezačala uvažovat.

Přitom kdybychom těmto stále ještě potřebným studentům vysokých škol dali 40% měsíčních životních nákladů (ty podle našeho výzkumu činí v průměru 3500 korun), přišlo by to státní pokladnu na dalších zhruba 700 miliónů. To je ve srovnání se štědrou politikou vůči jiným sociálním skupinám (ty ovšem mají mnohem větší volební potenciál) částka velmi nízká.

Jak to se studenty vláda opravdu myslí, dala nedávno najevo tím, že doporučila zamítnutí návrhu zákona o studentských brigádách. Tento návrh měl nevelkým daňovým zvýhodněním příležitostné práce usnadnit studentům získat přilepšení, které jim rodiče dát nemohou a stát údajně také ne. Prý by je to zvýhodňovalo na trhu práce. Co na tom, že jiné skupiny řadu let tohoto zvýhodnění v souladu se zákony využívají?

Nezbývá než se zeptat, zda návrh na sociální stipendia je produkt skutečně koncepční vzdělávací politiky nebo jen další (hodně malý) špek, na který mají před volbami skočit ti, kteří netuší, jak se věci opravdu mají.