Liberální strana

hn: Thatcherová - instinkt a píle

13. 10. 2005 - hn

Margaret Thatcherová, slavící dnes své osmdesátiny, si určitě zaslouží obdiv za svou schopnost účinně politicky jednat. Přece to však není tato její vlastnost, která z ní udělala političku velkého světového formátu. Protože těch, co dokázali být v politice úspěšní, byla dlouhá řada a přitom na mnohé z nich bychom raději zapomněli nebo si spíše přáli, aby se byli vůbec nenarodili.

Lady Thatcherová je mimořádná a úžasná ve dvou věcech. Vždy přesně a neobyčejně ostře věděla, které jsou to ty pravé hodnoty, ona zlatá zrna, z nichž vyrůstá naše euroamerická civilizace. Včas a neomylně dokázala rozpoznat ty, kteří dávali do oběhu falešné mince, a tvrdě proti nim zaútočit.

Věděla vždy jasně, co je dobro a co zlo, ale hlavně, že jde o život, když se dobro a zlo začnou relativizovat, když se začne provozovat to, čím se zejména mysl intelektuála vyznačuje, totiž nebýt nikde zakotvená a být dokonce pyšná na svoji nezaujatost.

Střet se socialismem

Margaret Thatcherová je zvyklá mířit přímo mezi oči a nenechávat nikoho na pochybách, že snad míří někam jinam: "Obecným problémem je zkrátka socialismus, a má-li dojít k nějakým krokům vpřed, je třeba zničit všechno, co k socialismu patří - jeho struktury, instituce a názory.

Napětí mezi svobodou a socialismem neskončilo a nikdy neskončí." Thatcherová je zakotvena ve Velké Británii, v jejích tradicích. A protože je to samý střed euroamerické civilizace, která stojí na uctívání principů svobody a práv člověka, její vlastenectví a horování pro národní zájmy není s jinými symetrické.

Není to pouhý druh vlastenectví, jeden vedle mnoha dalších, založených na příslušnosti k etniku, na jazyku, na společném nepříteli, na teritoriu nebo na skvělých výkonech v umění, průmyslu, vědě nebo sportu. A proto tak mate všechny napodobitele, i ty v Čechách. Když je plna nedůvěry k politickému sjednocování Evropy, je si právě oné asymetrie dobře vědoma. Ví totiž, že povinností Velké Británie a Spojených států vůči svobodymilovnému světu je zůstat jeho středem.

Svým způsobem je mnohem těžší neztratit ani z očí, ani z mysli ona zlatá zrna, která zanechaly tradice a velké postavy minulosti - američtí federalisté, Edmund Burke, John Locke, Algernon Sidney, James Harrington, Edward Coke a samozřejmě její milovaný učitel F. A. Hayek - než tato zrna poprvé vyrýžovat. Kolik tisíců tun písku, žvástů a harampádí na ně totiž denně vyklápějí různí sociální inženýři, architekti nových světových pořádků, antiglobalisté, nenávistníci a řečníci na mezinárodních konferencích.

Obrana hodnot

Nebýt politických velikánů, jako je Margaret Thatcherová, ona zlatá zrna by sice ze světa nezmizela, byla by však zavalena horou hlušiny. A to je ta druhá věc, v níž je Margaret Thatcherová úžasná - dokáže ony pravé hodnoty vášnivě bránit a ubránit. "Principy, meč a dobrý úmysl" zní její krédo.

Margaret Thatcherovou nevede jen její skvělý instinkt. Je to též pracně a systematicky získaná znalost zejména historie a ekonomie. Vše podstatné má přečteno a prostudováno. Se všemi důležitými lidmi, s nimiž stálo za to mluvit, hovořila a vyslechla je. Ale opět: těch, co hodně čtou a s kdekým mluví, je poměrně dost. Jejich mysl však často funguje jako dobře zorganizovaný sklad, z něhož po zadání klíčového slova vyjede příslušný šuplík se směsí všech vyřčených myšlenek. Při rozhovoru s těmito lidmi záhy zjistíte, že obsah šuplíku jen věrně zobrazuje chaos, jenž nadále čeká na nějakou jasnou myšlenku.

Margaret Thatcherové pomohly zdravý selský rozum a instinkt vyfiltrovat z úctyhodného množství textů a rozhovorů vždy jen to, co posilovalo její paradigma utvořené ze zlatých zrn. Měla tak vždy spolehlivé vodítko, když šlo o to, co se má zahodit do koše a co si ponechat. Toho, co se musí zahazovat, aby zůstalo stále čisto, průhledno, krásno a celkově uklizeno, je, jak dobře víme,vždy mnohonásobně více než toho, co smí vstoupit do chrámu pravdy.

Autor je ekonom, 1990-1992 ministr pro privatizaci, v roce 2004 kandidoval do senátu za LiRA