Liberální strana

Sjezd US-DEU

5. 12. 2005 - lira, mfd

Obsah:
zdravice předsedy LiRA
stanovisko LiRA
předsjezdový komentář Milan Hamerského v NP
výstižný posjezdový komentář B.Pečínky v MFD

*********************************************

záznam vystoupení Milana Hamerského -v mp3-

Stanovisko Liberální reformní strany -LiRA/LiberálovéČR
ke sjezdu US-DEU
=====================
Blahopřejeme (staro)novému vedení US-DEU k získání mandátu od delegátů a vyjadřujeme připravenost jednat o spolupráci ke všem volbám v roce 2006.

Věříme, že blok SNKED bude schopen nabídnout nejen LiRA, ale i dalším stranám (včetně US-DEU) a "volným" osobnostem přijatelné podmínky tak, abychom veřejnosti společně nabídli politickou alternativu
s jasným programem (moderní-liberální),
garantovaný věrohodnými lidmi (odbornící) a
předvídatelný v jednání o vládní koalici (bez ČSSD).

**********************

1.12., NP, Hamerský: Němec, Karásek nebo Ruml
US si zvolí svůj konec -zde i s komentáři na NPsu-

Tuto sobotu čeká Unii svobody další přelomový sjezd. V její osmileté historii jde o tradici. Většina jejích sjezdů probíhala v atmosféře vnějších či vnitřních ohrožení. Tak tomu bude i tentokrát. Nevolební sjezd se ve volební pokusí změnit lidé kolem místopředsedy Karáska. Lidé "věrní" stávajícímu předsedovi Němcovi budou prosazovat řádný, nevolební, průběh Republikového shromáždění, jak říkají svému sjezdu unionisté.

Média si personifikovala spor mezi Pavla Němce symbolizujícího zachování statu quo a Svatopluka Karáska nabízejícího údajně novou cestu a záchranu.

Realita je však složitější

US-DEU jako relevantní strana neodvratně končí. Sedm měsíců má jistých desítky míst ve státní správě od postů ministrů, přes náměstky, správní a dozorčí rady atd. Velká většina z nich skončí po červnových volbách do sněmovny. Na podzim bude tři ministry a devět unionistických poslanců následovat šest senátorů. V nejvyšších patrech politiky zůstanou v dresu US-DEU na další dva roky pouze dva senátoři (Sequens-Plzeň, Schwarzenberg-Praha) a osm krajských zastupitelů (Pardubicko, Střední Čechy).

Karásek není řešením

Delegáti nebudou mít lehkou volbu. V případě, že Němec funkci udrží, hrozí odchod části členů a založení nové strany kolem Svatopluka Karáska. Zvolení známého kněze do čela strany však také není bezproblémovým řešením. Přes mediální prezentaci Karáskovy vstřícnosti ke spolupráci s ostatními menšími stranami v kontrastu k Němcově nekomunikaci je věc značně složitější. Karásek je mnohem otevřenější než jeho konkurent, jeho politické postoje a názory jsou však mezi členy a příznivci unie i dalších menších stran v menšině. Velmi jednoduše je lze nazvat levicově-liberálními.

Ruml je řešením

Řešením pro unionisty není volba Karáska či ponechání Němce ve funkci. Hlavním úkolem, který stojí před US-DEU, je umožnit etablování svého nástupce, který je budován na základě Zieleniec-Kasl (SNK-ED). Měla by si pokorně připomenout, že její existenci umožnila bezprecedentní velkorysost ODA, když se tato vládní strana rozhodla v roce 1998 nekandidovat do sněmovny. Nejlepší předpoklady pro zvládnutí převedení aktiv unie má její zakladatel Jan Ruml. Není v unii druhý člověk těšící se takové autoritě jak dovnitř, tak i navenek. Je schopný vyjednávač, který se dobře zná s Zieleniecem i dalšími klíčovými hráči. Není přímo spojen s vládní činností unie a je politickým praktikem s bohatými zkušenostmi. Umí zvládat svoje ambice a je si vědom svých omezení pro viditelné funkce.

Mnohdy člověk musí volit mezi špatným a ještě horším. Někdy se však nabídne dobré řešení, jen si ho všimnout. Delegáti RS US-DEU by měli vzít rozum do hrsti!

*********************

5.12., MFD, B.PEČINKA: Gratulace a kondolence

Za měsíc to bude přesně osm let, kdy na prvním republikovém shromáždění (sjezdu) v Nymburce vznikla Unie svobody. O víkendu se sešlo už jedenácté shromáždění delegátů z celé republiky a všechno naznačovalo, že to bude setkání poslední, maximálně předposlední. Co se mezitím odehrálo?

Unie svobody vznikla ze silné emoce, kdy část poslanců a členů odešla na podzim 1997 z ODS s cílem založit její měkčí alternativu. Emoce samozřejmě k politice patří, ale nesmí jich být moc a nesmí být spojeny s přílišným moralismem. Z toho se navenek stal hlavní identifikační znak nové strany.

Zlatou érou Unie svobody byla první léta opoziční smlouvy po roce 1998, když vznikla vláda sociální demokracie s podporou ODS. Jejím vrcholem byla tzv. televizní krize, kdy i pragmatik typu Ivana Pilipa si vzal saténové pyžamo, nasoukal se do spacáku a přespal v budově České televize, aby odrazil vládně opoziční útok na svobodu slova.

Po parlamentních volbách 2002 však vedení unie spadlo do pastí, které si v opoziční éře samo nastražilo. Tak dlouho totiž kritizovalo ODS za toleranci vlády ČSSD, až do ní se sociálními demokraty samo vstoupilo, navíc za poměrně nedůstojných okolností. Během několika týdnů přišla unie o veškerý dlouho pěstovaný étos. Začala éra střídání předsedů spojená s otázkou jak dál a frakčními boji, v jejichž průběhu opouštěli unii další a další politici, kteří vždycky náležitě práskli dveřmi. Výsledkem sice je statut vládní strany, ale také půlprocentní obliba v průzkumech veřejného mínění.

Je Bůh příznivcem Unie svobody? položil na sobotním republikovém shromáždění řečnickou otázku kněz a poslanec Svatopluk Karásek, čímž vyvolal smích, ale také upoutal pozornost delegátů. Protože na ni jednoznačně neodpověděl, není jasné, jak to ve skutečnosti je. Rozhodně víme, že on sám v boji o předsednickou funkci prohrál v poměru 102 ku 53 s ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem.

Tento konflikt by se dal popsat jako soupeření mezi vládními pragmatiky a politickými kotlíkáři (Karásek, Ruml, Hadrava). Jeho obsahem byla odpověď na to, co dělat před volbami. Pragmatici chtěli pokračovat v dosavadních sjednocovacích aktivitách, emocionálnější kotlíkáři se rozhodli světu adresovat nějaká viditelnější gesta. Co před unií reálně stojí?

Bývalý předseda Petr Mareš navrhl, aby se unie co nejdříve spojila s ODA. Fúze těchto dvou stran by zřejmě byla tím typem cimrmanovského sjednocení, kdy by sloučením dvou malých stran vznikla strana ještě menší než obě předchozí. Vedení v čele s Pavlem Němcem také měsíce jedná se Zieleniecovými nezávislými a Kaslovými Evropskými demokraty o předvolební koalici. Ti však viditelně své rozhodnutí odkládají, protože se obávají unionistického stigmatu neúspěchu.

Ani oni nejsou v záviděníhodné situaci, protože obsahem volebního boje v této části spektra bude vytlačování jedněch nezávislých druhými: Bobošíková bude vytlačovat Železného, ten zase bude vytlačovat Zieleniece s Kaslem.

Krátce poté, co nebyl zvolen předsedou unie, pronesl poslanec Karásek větu, kde to řekl i za mnohé pozorovatele: „Pavlu Němcovi gratuluji a Unii svobody kondoluji.“