Liberální strana

hn, np: Je čas na legalizaci eutanázie a dekriminalizaci drog

9. 12. 2005 - hn

>zkrácená a upravená verze vyšla v HN 9.12. pod názvem "Témata budící spor: eutanazie a drogy"
>celý text i s reakcemi čtenářů najdete -13.12. NP-

původní text > Do Senátu míří nový trestní kodex obsahující několik závažných změn. Kromě snížení hranice trestní odpovědnosti, jsou nejvíce kontroverzními prvky otázky eutanázie a diferenciace drog na „měkké a tvrdé“.

Známý konzervativní komentátor Adam Drda v článku „Liberálové zavádějí eutanázii, tak lehce až to děsí“ (HN 7.12.) kritizuje z absolutních pozic. Přiznává, že je zásadním odpůrcem eutanázie a tedy žádné známé argumenty pro ho nepřesvědčí.

Jako liberál vítám posun trestního práva směrem k reflexi odlišnosti eutanázie (z řečtiny dobré-smrti) od vražd (úmyslného zabití) či usmrcení (zabití z nedbalosti). Na rozdíl od Adama Drdy jsem přesvědčen, že nový trestní zákoník eutanázii fakticky nelegalizuje. Jen významně snižuje její trestní sazbu a zvyšuje volnost soudce v jejím uložení.

Eutanázie potřebuje jasná pravidla

Otázka smrti patří k věčným tajemstvím života, stejně jako nemoc, bolest či stáří k životu patří a lze se na ni připravit. Není v moci společnosti ani zákonů tento běh života změnit.

Zákon legalizující eutanázii po vzoru Holandska potřebujeme především pro stanovení přesných pravidel „dobré smrti“. Jasná pravidla vrátí a posílí dnes narušenou důvěru mezi umírajícími, jejich příbuznými a doktory. Současná úprava nahrává obavám o zneužívání nelegálních eutanázií na nátlak rodiny umírajícího či ze svévolného rozhodnutí lékaře.

Data ze srovnatelně velkého Holandska hovoří ročně o třech tisících legálních eutanáziích a v anonymních dotaznících přiznávají lékaři cca ještě jednou tolik nehlášených případů. Co z toho plyne? I poměrně přesná, delší dobu užívaná pravidla, jsou příliš těsná pro realitu.

Je zřejmé, že ani legalizace eutanázie není úplným řešením problémů jejího zneužívaní. Kritikům nahrává i potvrzení teorie tzv. kluzkého svahu. Tedy, když je něco povoleno, časem je tlak na další posuny směrem, který byl původně nepřijatelný. Např. v Holandsku začínají diskutovat o rozšíření eutanázie i na postižené děti.

Drogy nejsou problém

Trestní zákoník nově rozlišuje návykové látky na "tvrdé" a "měkké". Legální má být pěstování malého množství marihuany a omamných hub pro vlastní potřebu. To je další významný posun správným směrem.
V této věci zastávám kategorický postoj. Není žádný důvod pro speciální zákony o „drogách“ a jejich vyčleňování z dalších látek. Zakázané návykové látky mají charakter téměř shodný s legálními látkami, např. léky, cigaretami, alkoholem. Ty nejsou volně dostupné a je na ně uvaleno množství regulací, např. věková hranice pro nákup, mnoho léků je jen na předpis, zákaz užívaní před řízením dopravních prostředků, apod. Trestnost užívání drog je umělým zločinem.
Jak řekl klasik Milton Friedman: „Drogy nejsou zakázané, protože jsou nebezpečné, ale jsou nebezpečné, protože jsou zakázané“. Problémy spojené s nelegálností drog (zdravotní rizika pro uživatele, obrovské zisky pro mafie, korupce v bezpečnostních složkách, kriminalizace širokých skupin veřejnosti -především mladých a některých menšin) jsou dramatické.

Řešení morálních otázek změnou zákonů často vyvolává další složité otázky a staví nás před těžká rozhodování.
Vodítkem by nám měl zůstat respekt k důstojnosti člověka určovat si svůj osud i způsobem se kterým nesouhlasíme.
Náš život nepatří druhým lidem ani společnosti či státu. My za něj neseme odpovědnost a my si ho také odžijeme od začátku do konce.