Liberální strana

Lidovcům zvoní hrana, Kalousek končí

10. 5. 2006 - np

s reakcemi nejdete na -NPsu
--------------------

Nedávný průzkum volebních preferencí STEM přiznávající lidovcům jen čtyři procenta je vedle vysoké podpory SZ dalším nečekaným překvapením volebního klání.

Československá strana lidová prošla od roku 1989 několika etapami. Po revoluci měli lidovci až 96 tisíc členů, v nedávné době se už přiblížili 40 tisícům. Za tímto masivním poklesem není jen vysoký věk členů, ale i masivní odchody ze strany. Lidovci mají mezi členy přes 60 procent žen, ve vyšších patrech politiky to však není vůbec vidět. Přes pokusy získat členy mimo vlastní řady, naposledy trenér Straka, zůstávají především stranou moravského venkova.

Luxova éra

Po silné a integrující osobě předsedy Josefa Luxe stáli v jejím čele krátce Jan Kasal, Cyril Svoboda a dnes končící Miroslav Kalousek. Lidovci byli významnými hráči Klausových vlád v koalici s ODS a ODA. S jejich pomocí došlo k rozsáhlým restitucím, naopak téměř zničili pokus o stabilizaci penzí prosazením snadnějšího odchodu do předčasného důchodu. Lux se pokusil na konci roku 1997 vystoupením z vlády neúspěšně odstranit Klause z české politiky a oslabit ODS. Na opoziční smlouvu zareagoval Lux vytvořením konzervativně liberálního bloku s ODA, US a EDU, z něhož později vznikla Čtyřkoalice. Ta přinesla především lidovcům na podzim 2000 velké politické zisky v krajských a senátních volbách.

Lidovci však v průběhu roku 2001 narazili na svoje limity. Riziku prodloužení opoziční smlouvy a jejich odstavení od vlivu na transfery veřejných prostředků se rozhodli čelit ovládnutím Čtyřkoalice a jejím příklonem ke Špidlově ČSSD. Důsledný odpor ODA a části US-DEU způsobil propad preferencí Čtyřkoalice z téměř třiceti na patnáct procent Koalice. Následně vznikla vláda jen s nejtěsnější, stojedničkovou podporou. Silný poslanecký klub získali díky překroužkování koaličních unionistů.

Dnešní KDU-ČSL stále ještě žije z úspěchů Čtyřkoalice a jejího pokračovatele Koalice. Za její rozbití na začátku roku 2002 zaplatili lidovci účet až v roce 2004. Na krajské úrovni ztratili čtyři z pěti hejtmanů a několik vicehejtmanů. V senátních volbách 2004 získali lidovci jen tři místa za šest končících senátorů. Následně přišli o post předsedy Senátu. Se ztrátou postů v krajích i v Senátu došlo k oslabení i nižších složek KDU na komunální úrovni. Přesto Kalousek vystupuje jako úspěšný předseda.

Lidovci byli vždy většinou veřejnosti nemilovanou a nechápanou částí politické scény, a to již za první republiky. Podezřelí pro spojení s církvemi, pro jejich tradiční konzervativismus, antiintelektuálství a klientelismus protežující spřízněné skupiny od zemědělců až po Sazku. Vzpomeňme na vtipy o hadu na tři, brutální Jiránkův kreslený vtip připodobňující lidovce ke sviním a nálepku strany, která vždy zradí koaličního partnera.

Strana středu

Setrvalý propad unionistů si lidovci vyložili jako šanci získat středové voliče, kteří nechtějí volit ani ODS ani ČSSD a zároveň nechtějí riskovat propadnutí hlasu pro některou z mutací nezávislých. Lidovci však místo růstu podpory s nervozitou sledují klesající preference.

Potíže jim nastaly již v minulém roce, kdy se jim zdařilo odstavit z čela vlády i ČSSD Stanislava Grosse. Přestože to byl krok veřejnosti i médii podporovaný, stejně jako oprávněná kritika nepřiměřených výhod pro policisty, lidovcům jejich postoj nakonec uškodil. Miroslav Kalousek zkrátka není pro českou veřejnost vhodným kazatelem o morálce.

V předvolebním období lidovcům potíží přibývá. Ministr dopravy Šimonovský je zodpovědný za výběr dodavatele na výběr mýta na silnicích, o kterém je většina lidí přesvědčena, že je pro ČR nevýhodný a že byl lidovci zmanipulovaný. Ministr životního prostředí Ambrozek zaspal s reakcí na nelegální dovozy odpadu z Německa. Ministr zahraničí Svoboda je nevýrazný a věci, které podpoří, pravidelně končí neúspěchem. V komunální a krajské politice především na Moravě, ve východních a jižních Čechách mají lidovci tradičně silné pozice, ztěží bychom však hledali jiné téma jejich politiky než „být u toho“, často s ODS či ČSSD a někde (Ostrava) i s KSČM.

Není jasné, jak účinná je drsná antikampaň Balbínovy strany s billboardy - Kalousek nejčestnější politik ve státě či citací Karla Čapka o lidovcích „Trochu pomoci, více škodit, to se může vždycky hodit.“

Dnešní propad preferencí lidovců je bezesporu spojen i s nástupem SZ. Lidovci přestali být náhradní volbou pro neukotvené středové voliče. Dostávají se tak až na dno své pevné voličské přízně. I když překonají hranici 5 procent, vzhledem k volebnímu systému a rozdělení republiky na čtrnáct krajů může jejich klub mít méně než deset členů.

Perlička závěrem. Pražák Kalousek kandiduje v jižních Čechách, kde lidovci s nejvyšší pravděpodobností získají jen jeden mandát. Jeho kolega Talíř, který je na kandidátce za ním, je v regionu mnohem populárnější. Kalousek po téměř jistém neúspěchu své strany neskončí pouze jako předseda KDU, ale již předtím jako poslanec.