Liberální strana

Mýty o efektivní státní správě

23. 5. 2006 - np

s reakcemi čtenářů najdete -zde-

Státní správa je neefektivní, drahá a občanům je na obtíž. Navíc existují významné pochybnosti o smysluplnosti jejího konání. Všechny politické subjekty se předhánějí v identifikaci příčin a navrhují jednoduché a veřejnosti srozumitelné návody na řešení neutěšeného stavu. Je řešení skutečně tak jednoduché?

Mýtus technokratický

Politiky opěvující technokracii poznáte snadno podle toho, jak významně propagují techniku jako cestu k nápravě státu a někdy i lidstva. Příklady aplikace mýtu jsou - Internet do škol, Portál státní správy, Elektronický podpis.
Pokud bychom uspořádali anketu a zeptali se lidí, jestli jim tyto projekty k něčemu byly, byli bychom asi nepříjemně překvapeni. Ještě překvapenější budeme, pokud se pokusíme objektivně zjistit, kolika lidem skutečně prospěly. Pracuji v informačních technologiích na hodně odborné úrovni už řadu let, takže vím, že skutečné schopnosti lidí jsou s vyspělostí techniky často … nekompatibilní.
Nicméně technokracie v podání státní správy není zas až tolik nebezpečná. Sice nás stojí hodně peněz na daních, korupci a nezkušenosti tzv. odborníků, ale v principu je tento přístup neškodný.

Mýtus legislativní

Legislativní mýtus - to je jiné kafe. Stojí na předpokladu existence dobrých zákonů, pravidel a vládních nařízení vytvářených benevolentními (ve smyslu jednání prospěšného jiným lidem) a moudrými zákonodárci. Tento mýtus u nás poprvé pojmenoval pan Špidla - mnozí z nás si určitě vzpomenou na socialisty propagovanou "Legislativní bouři".
Volební období se s volebním obdobím sešlo a legislativní bouře opravdu proběhla. Vytvořila spoustu zbytečných zákonů, které neslouží svému účelu. Pokud se náhodou objevil zákon, který svému účelu slouží, pak má pravděpodobně nějaké nepěkné nezamýšlené vedlejší důsledky. Někdy jsou navíc důsledky natolik skryté, že se mohou projevit až po mnoha letech a lidé se jim (ke své škodě) ani nestačí přizpůsobit.
Čím komplikovanější právní řád, tím nebezpečnější je tento mýtus. Naštěstí je český člověk celkem chytrý a vyloženě blbé zákony se naučí obcházet.

Mýtus humanistický

Humanistický mýtus rozvíjí tezi benevolentních a moudrých zákonodárců. Kromě zákonodárců povolává i další benevolentní a moudré … soudce, managery, důstojníky … Humanisté se spoléhají na bezbřehou dobrotu, vzdělanost a moudrost odpovědných občanských elit a ty poté povolávají k záležitostem, jež se týkají řízení státu.
Je to velmi nebezpečné! Právě tyto elity si totiž nakonec vytvoří svoji pravdu a buď ji použijí proti lidem (a vznikne diktatura), nebo budou mít pravd více (a vzniknou profesní, náboženské, národnostní a jiné spory a války).

Může vůbec existovat efektivní stát? Věřím, že ano. Jenže jeho budování je velice komplikované a hodně špatně se pro něj buduje public relations. Za současného stavu zákonů a veřejného (novinářského) mínění může jeho budování trvat možná desítky let!

Jak budovat efektivní stát:

- Změna zákonů tak, aby byly co nejsrozumitelnější a bylo jich co nejméně. Mnoho zákonů lze nahradit precedenty, které jsou postaveny na historií ověřených morálních zásadách. Zákony i precedenty se mohou se lišit region od regionu.
- Modelování fungování státní správy (nebo ještě lépe decentralizované veřejné správy). Z modelů bychom měli odhadnout nezamýšlené důsledky současného stavu systému zákonů. Slovo SYSTÉM je třeba zdůraznit. Zákony velmi zřídka fungují autonomně. Velmi často se vzájemně ovlivňují a úkolem modelu je přijít na to jak. Tento úkol je obtížný i u transparentních právních řádů. U českého nebo evropského je to úkol nesplnitelný.
- Definice objektivně měřitelných cílů. Cíle částečně vyplývají z modelu fungování. Za plnění těchto cílů budou odměňovány elity (manageři) státní správy. Případně mohou být agendy plnící cíle poptávány po soukromnících, kteří si provozování služby (včetně odpovědnosti za plnění cílů) koupí ve veřejné dražbě.
- Pokud zůstanou poskytované agendy v rukou státem odměňovaných managerů, pak musejí tito manageři dostat volnou ruku v řízení nákladů. Mohou tedy stanovovat mzdy, počty potřebných úředníků, investice atp.

autor RR -kandiduje do PSP za LiRA