Liberální strana

Konec starých senátních časů

17. 10. 2006 - respekt

Horní komora se za nezájmu veřejnosti mění v prodlouženou ruku sněmovny

Za prvních deset let od narození se "nechtěné dítě" české demokracie jakžtakž postavilo na nohy a už ho začíná ovlivňovat nadcházející puberta.
Opouštějí ho některé silné nezávislé osobnosti, které mu vtiskly svou tvář, jako rektor Palackého univerzity v Olomouci Josef Jařab nebo bývalý předseda Českého statistického úřadu Edvard Outrata, křeslo nemusejí obhájit Petr Pithart, Helena Rögnerová nebo Soňa Paukrtová. Na jejich místo kandidují lidé z komunální politiky neznámí za hranicí okresu a většinou spjatí s dvěma nejsilnějšími stranami. Sedmdesát procent lidí, kterým Senát zrovna neučaroval, to možná ani nezaznamená. Ve hře je ale daleko víc než výměna garnitur.

Pokud občanští a sociální demokraté složí dohromady ústavní většinu, zvyšuje se pravděpodobnost nové opoziční smlouvy a účelových změn ústavy. A kdyby ODS dosáhla na prostou většinu, dá se očekávat, že i doposud autonomně jednající straničtí senátoři podlehnou tlaku z centra na jednotný postup. V každém případě horní komoře hrozí ztráta těžce dobývaného vlivu a přesun do definitivní bezvýznamnosti. Podobné obavy, které před šesti a osmi lety vynesly k vítězství v senátních volbách tehdejší čtyřkoalici a řadu nezávislých osobností, dnes buď málokoho vzrušují, nebo nikdo nemá sílu je zvednout jako politické téma.

Chceme ústavní většinu, ale pššt

Jak na tom tedy jednotlivé strany jsou? Sociální demokracie utrpěla v dřívějších senátních volbách tak těžké porážky, že jakékoli vylepšení pozice může prezentovat jako úspěch. Výhodou ČSSD je, že obhajuje pouhé jedno křeslo a zřetelně se poučila od soupeřů. Kde to jen jde (v Třebíči, Prostějově nebo Karviné), nasadila svoje starosty nebo místostarosty, jinde (Opava, Praha 4) protlačuje rektory vysokých škol. Kde si moc nevěděla rady, uplatnila starý neúspěšný model, to znamená, že hledala v zásobníku svých bývalých politiků (Květoslava Kořínková, Eduard Zeman) nebo vytáhla známé postavy minulosti (Imrich Bugár). Jiří Paroubek by považoval za úspěch 5-9 křesel, přičemž spodní hranice jeho odhadu se může docela reálně splnit. Tím by se přiblížila ústavní většině s ODS, i když o tom panuje ticho po pěšině.

Občanští demokraté se v drtivé většině případů drží taktiky prosazování úspěšných komunálních politiků, které má skoro v každém volebním obvodě. Obhajují sice 9 křesel, ale čeká se, že se téměř všichni kandidáti dostanou do druhého kola. Šance zvítězit i v něm jsou vysoké, protože už v minulých senátních volbách padla někdejší závora, která občanským demokratům bránila v totálním triumfu: od časů Josefa Luxe stmelená neformální koalice všech proti ODS.
I občanští demokraté si tedy podle všech odhadů polepší. A stačí, aby k současným 35 křeslům přidali šest a nebudou se muset v Senátu ohlížet na nikoho. Z taktických důvodů ale zdůrazňují hlavně regionální problémy, maximálně se vymezují svou pravicovou orientací.

Občanští i sociální demokraté vědí moc dobře, jaké ztráty jim v Senátu způsobila opoziční smlouva a vzestup tehdejší čtyřkoalice. Proto, jak říká Tomáš Lebeda ze Sociologického ústavu AV ČR, o jakékoli formě spolupráce s ČSSD zarytě mlčí. "Oběma velkým stranám se daří hrát hru na přísně konkurenční vztah." Získání ústavní většiny by přitom nepochybně snahy po vzájemném sbližování posílilo. "Už teď se ozývají hlasy na obou stranách, že by velká koalice byla možná," poznamenává člen jednoho ze think tanků ČSSD, politolog Lukáš Jelínek.

Slabí a rozhádaní

Opozice má vůči hegemonii velkých stran chabé naděje na úspěch - a to nejen díky obratné taktice ODS a ČSSD.
Malými stranami buď zmítají vnitřní krize, nebo je vyčerpává vzájemný konkurenční boj. KDU-ČSL poškodily salta jejích poslanců ve vztahu k vládě ČSSD podporované komunisty. Lidovci obhajují sedm křesel a předpokládá se, že všechny neudrží. Původní dohoda se zelenými na výběru nejsilnějších kandidátů sice v některých oblastech zafungovala (v Chomutově ustoupil zástupce lidovců zelené Džamile Stehlíkové, v Litoměřicích zase zelení podpořili lidoveckého senátora Zdeňka Bártu), ale dnes už ji Bursíkovi lidé moc nezdůrazňují, aby se "neposkvrnili" lidoveckou mizerií.
Zelení postavili svoje reprezentanty v 19 z 27 obvodů.

Kromě folkaře a předsedy PEN klubu Jiřího Dědečka je ale pozorovatelé většinou považují za outsidery. Vede se i boj o ovládnutí pozice hlavní liberální strany, který proti sobě svádí jinak velmi podobné kandidáty, což snahu zabránit ústavní většině velkých stran tříští.
Například v Opavě si vzájemně odebírají voliče náměstek primátora Jan Mrázek za Stranu nezávislých kandidátů Evropské demokraty, ředitel bankovní pobočky Vojtěch Turek za lidovce a ekologický poradce Jiří Krist za zelené. Otvírají tak cestu k vítězství rektorovi Slezské univerzity Zdeňku Jiráskovi, kterého nominovala sociální demokracie.

ODS republic

Stoupenci Senátu vždycky zdůrazňovali, že jeho výhodou je většinová volba, která generuje silné nezávislé osobnosti. Anglický státník a teoretik demokracie James Bryce svého času prohlásil, že horní komora je skvělá instituce, pokud ji tvoří důstojní politici, jinak nemá smysl. Ačkoli to veřejnost tak docela nepociťovala, do jisté míry se to dařilo.

Angažmá lidí s vizitkou boje proti komunismu, jako byl Václav Benda, Jan Ruml, Daniel Kroupa, či těch, kteří se ve své funkci vzepřeli vládnoucí moci - ředitelky nemocnic Helena Rognerová či Zuzana Roithová -, dávalo naději na to, že Senát bude skutečně plnit roli druhého brzdného okruhu při politických haváriích. Podle ředitele agentury STEM Jana Hartla se mu i v průzkumech veřejného mínění dařilo pomalu napravovat špatnou reputaci, která ho od počátků doprovázela.
Zajímavé je, že podle statistik byl druhou nejúspěšnější horní komorou v Evropě hned po italském Senátu. Ze třetiny zákonů, které sněmovně vracel, jich bylo přijato asi 60 procent.

Bude tedy znamenat posun od široce uznávaných osobností ve prospěch komunálních politiků obrat špatným směrem? "Já to naopak vnímám jako určité zreálnění politiky," míní politolog blízký ODS Rudolf Kučera. "Samo o sobě to vlastně na škodu být nemusí," připojuje se částečně Tomáš Lebeda. "Tímhle způsobem vlastně standardně funguje politika v západních demokraciích - politici začínají na komunální úrovni a jdou postupně výš. Potíž je v tom, že Senát nebyl koncipován jako regionální komora, má v ústavě jiné funkce."

Podle asistenta senátora Jiřího Zlatušky a politologa Milana Hamerského příliv starostů Senát jednoznačně oslabí. "Při vší úctě ke komunálním politikům je jejich jediná kvalifikace, že doma zařídili kanalizaci. I těm stávajícím se musí vysvětlovat, jakou roli vlastně Senát má, jak funguje, jaká je jeho tradice. A pokud ODS získá většinu, tak se to ani nedozvědí, protože jejich kroky ovládne pražský sekretariát."

Také politolog Miroslav Mareš z brněnské Masarykovy univerzity má za to, že kdyby Senát ovládla ODS, narušilo by to přirozené dělení moci, které dnes v rámci ústavních institucí je. "Senátorský klub ODS ani dnes nepředstavuje výraznou a jednotnou opozici ve straně, čili nepředpokládám, že by se v případě většiny v Senátu například postavil mínění poslanců," říká Mareš. "Máme ale systém demokratických voleb, a kdyby to voličům vadilo, můžou o dva roky později hlasovat pro někoho jiného."