Liberální strana

Bída obecní politiky - zakázky bez kontroly

20. 10. 2006 - hn

Dejte mi pár minut, dám vám čtyři roky života - hlásá jeden z pražských předvolebních plakátů. Od pádu komunismu nás čekají páté řádné komunální volby. "Malé" problémy tvoří významnou část našeho běžného života. O místech ve školkách, odvozu odpadů, obecních bytech, parcích, územním plánování a desítkách dalších věcí rozhoduje přes šedesát tisíc zastupitelů v 6230 obcích a městech.

Po 17 letech v demokracii je ale zájem lidí o veřejné otázky pramalý. Jít jednou za čtyři roky zvolit si svého starostu je ochotna přibližně třetina obyvatel větších měst. Přitom "velká" politika se bez "malé" neobejde. Obecní politika je správným místem pro hledání budoucích poslanců, senátorů, ministrů.

My straníci se domluvíme

Ve větších městech lidé volí dominantně stranicky. Nejen pro vznik koalic, ale i pro další fungování radnic jsou naprosto dominujícím faktorem osobní vztahy. Ideové základy a programové body úplně ustupují do pozadí.
Dominance personálních vazeb vede k častému pokračování stávajících koalic. Strnulost prospívá nejen stranám, ale především zájmovým skupinám navázaným na konkrétní lidi na správných místech. Například v Brně se staronová koalice ODS a KDU-ČSL bezelstně přiznala, že při povolebních koaličních jednáních šlo pouze o rozdělení postů. Společný, velmi obecný program předložily strany veřejnosti až za pět měsíců po usednutí do placených postů.
Nejen ČSSD, ale i lidovci, SNK ED, Strana zelených a zbytky US-DEU ochotně a "konstruktivně" spolupracují s KSČM spolu či proti ODS. Praha již osm let dobře ilustruje údajnou ideovou nesmiřitelnost ODS a ČSSD, když jde o dělení kořisti (správu města) 25 miliard ročně.

Kde média selhávají

Na mnohých radnicích dochází k tak širokým koalicím, že prakticky mizí opozice. Kontrola vládních koalic pak mnohdy stojí na médiích či nepolitických sdruženích (zájmových, ekologických).
Média komunální politiku neumějí. Je pro ně příliš nízko (vyjma Prahy), příliš konkrétní a plná "malých" rozhodnutí. Regionální média a regionální přílohy celostátních deníků jsou často devotní k čelným představitelům měst, k majitelům velkých firem a lobbingovým a reklamním agenturám. Opozicí jsou nejčastěji komunisté, zelení a nezávislí, kteří přetěžce bojují s radnicí i v tak banálních věcech, jako získat zápisy z rad či podklady pro různá rozhodnutí. Za 17 let už padly desítky soudních rozhodnutí nutících obce zveřejňovat důležité údaje.

Kdo platí?

Zatímco za volby do sněmovny, Senátu či krajů dostávají politické strany nemalé peníze, za komunální mandáty nedostávají nic. Přesto jsou komunální kampaně mnohdy velmi nákladné. V těchto volbách přiznala ČSSD v Praze sedm miliónů a v Brně tři milióny. Každý může vidět, že výdaje ODS jsou ve všech městech největší, často v řádu miliónů. Nikdo se neptá, nikdo neodpovídá, vše spokojeně plyne k občasným aférám, které vyšumí.

K tomu, aby komunální politika začala kvalitně fungovat, je potřeba razantních změn. Především je načase pokročit v diskusi nad přímou volbou starostů (jako na Slovensku). S tím souvisí naprosto neúměrný počet obcí (6300), který je nutné snížit minimálně o polovinu. Je třeba razantně zaútočit na korupci (nejen) na radnicích změnou zákona o zadávání veřejných zakázek. Radnice je nutné otevřít, nejsnáze to jde přes internetizaci státní správy: vše, co je technicky možné dostat na internet, by tam i mělo být.
Komunální sféra je vhodná pro experimenty se zaváděním moderních způsobů zjišťování názorů obyvatel na podstatné lokální otázky, například ankety přes internet či SMS.
Kvalitní správa věcí veřejných se neobejde bez médií a veřejnosti. Veřejnost si ale dopřává luxus nezájmu.

Autor, politolog, je předsedou strany LiRA