Liberální strana

Kam zmizela proevropská pravice?

23. 2. 2007 - hn

Přemýšlím, proč u nás není poslední dobou slyšet pravicový názor na Evropskou unii. V roce 1996, před koncem své poslanecké kariéry, jsem byl pozván jako předseda rozpočtového výboru sněmovny do Evropského parlamentu. Všechny otázky, které se na mě od europoslanců sypaly, se daly redukovat na jedinou: zda Česká republika nebude po svém vstupu do EU příliš velkou rozpočtovou zátěží pro "staré" členy.

Strach měli bohatí i chudí a ani nevím, kteří se báli víc. Snažil jsem se přesvědčit europoslance, že u nás převládá pravicový názor, podle něhož motivem vstupu do Evropské unie určitě není dostávat peníze z rozpočtu Evropské unie.

Pokladem EU jsou pravidla

Tvrdil jsem tehdy, a v roce 1996 to o pravicové většině českého parlamentu skutečně platilo, že my Češi vidíme v Evropské unii na prvním místě společný trh, kde platí stejná pravidla pro všechny.

Právě pravidla trhu, vyšlechtěná zkušeností vyspělého Západu, byla tím pokladem, za nímž jsme šli. Zadarmo ho dostáváme na stříbrném tácu, sami bychom se k němu vlastním vývojem v izolaci nedobrali buď vůbec nebo za dlouhou dobu plnou zbytečných chyb.

Říkal jsem tehdy, že pro nás liberály je Evropská unie prostorem pro konkurenci, které se nebojíme. Své naděje vkládáme do volného pohybu lidí, kapitálu, zboží a služeb - tedy do toho, kvůli čemu Evropská unie vznikla. Co bylo snem otců zakladatelů i naším: tenkrát před Vánocemi 1989 nikoho ani nenapadlo, že by "Zpátky do Evropy" mohlo jednou znamenat příležitost mít dotace z Bruselu.

Byli jsme si jisti, že EU rozšíří v netušené míře českým občanům i podnikům paletu příležitostí k růstu a k prosperitě zakotvené ve využívání znalostí, talentu a dovedností. A že tyto šance vůbec nezávisejí na objemu dotací.

Malý rozpočtový píseček

Jistě, Evropská unie je a musí být obojím: je společným trhem (velká část má i společnou měnu, která je dokonale obecná v tom smyslu, že neslouží žádným konkrétním cílům) a je i organizací se svými rozpočtovými pravidly a cíli.

Bruselský rozpočet více než z poloviny slouží zemědělcům a všem je už dlouho jasné, že to tak dál nemůže jít. Avšak celý "píseček" bruselského rozpočtu je ve srovnání s produktem evropského trhu nepatrný. Relativně ještě menší, než je "píseček" českého rozpočtu ve srovnání s produktem českého tržního sektoru.

Levice by ráda viděla, aby byl rozpočet, jehož obhospodařování jí mentálně sedí, co největší. Bohužel, i česká pravice přijala levicovou optiku, která v Evropské unii nevidí především společný trh, nýbrž společný rozpočet.

V Bruselu nepůsobí jen rozpočtáři a plánovači, ale především ti, jimž leží na srdci starý ideál společného trhu. Jako sůl potřebují spolehlivé a bojovné spojence v členských zemích, protože klacky pod nohy společnému trhu házejí nejrůznější kolektivní egoismy převlečené za národní zájmy.

Strategickým spojencem zastánců společného trhu nemůže být z povahy úkolu nikdo jiný než pravice. Česká pravice, pokud si toto označení ještě vůbec zaslouží, však svou energii utrácí v prázdném eurofóbním řečnění.

Autor je bývalým ministrem pro privatizaci