Liberální strana

Právo: Omezená demokracie

30. 4. 2007 - Právo

Demokracie v ČR ze 970 miliónů (Státní finance ničí strany i politiku)
výrazně kráceno vyšlo v PRÁVO

Každý rok na začátku dubna se opakuje rituál mediálního propírání hospodaření politických stran. Příčinou je povinnost politických stran odevzdat do konce března do Poslanecké sněmovny finanční zprávu o hospodaření. Za nepředložení zprávy v požadované podobě a termínu hrozí stranám sankce od pozastavení státního příspěvku až po zrušení soudem. V roce 2006 dostalo patnáct stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, Senátu a krajích ze státního rozpočtu více než 460 milionů korun na činnost a volební bonus, 500miliónů jako úhradu volebních nákladů při červnových volbách do sněmovny.
Tradičně média propírají záhadné dárce, kteří lásku v konkrétní stranu projevili mnohamiliónovými dary. Jakkoli je prospěšné zajímat se o očividně nevěrohodné přispěvatele, jde jen o drobky za stolu stranického hodování. Letošní novinkou je vládou vyhlášené uskromnění politiků zmrazením platů. Zapomněli však na svoje nenasytné stranické kasy.

Existence a rozsah státního financování stran významně zatěžuje veřejné rozpočty a narušuje politickou soutěž.
Ústavní soud řešil otázku právní úpravy financování politických stran vícekrát. Naposledy v únoru 2001 reagoval na návrh prezidenta, který nesouhlasil se zvýšením příspěvku stranám za poslance a senátora z 500 tisíc na milion. Ústavní soud dal prezidentovi za pravdu a zrušil částku za mandát. „Zdůvodnění zvýšení příspěvku na mandát z 500 000 Kč na 1 000 000 Kč odporuje smyslu státního finančního příspěvku politickým stranám. Strany mají být zakotveny ve společnosti, nikoli ve státě.“ Strany na výrok Ústavního soudu zareagovaly bez skrupulí a schválily místo zrušeného milionu devět set tisíc za mandát. Návrh předložil poslanec ODS Marek Benda.

Představme si stranu A, která získá ve volbách do Poslanecké sněmovny 111 724 hlasů, což je 2,08 procenta (jako v roce 2006 SNKED). Inkasuje tak 11,2 milionu korun za hlasy. Pokud nemá senátory a krajské zastupitele, musí s touto částkou vydržet čtyři roky do příštích voleb. Naproti tomu hypotetická strana B získá trojnásobek hlasů než A, 335 172 hlasů (řekněme SZ), což je 6,24 procenta. Za hlasy inkasuje 33,52 milionu korun a každý rok příspěvek na činnost ve výši deseti milionů korun a peníze za mandát 6 poslanců ve výši 5,4 milionu korun. Strana B dostane od státu za čtyři roky 99,5 milionu korun, tedy 8,5x více než strana A.

Od modelu přejděme konkrétně k ODS, ta dostane od státu za čtyři roky přes 959 milionů korun (za volby 189miliónů, 4x -na činnost 10 miliónů, -za poslance 72,9miliónu, -za senátory 36,9miliónů, -za krajské zastupitele 72,75miliónů). ODS ve volbách do sněmovny získala 35,38 procenta. To je sedmnáctkrát více než strana A, financí však získá více než dvaaosmdesátkrát.

Financování stran je v demokratických zemích mimořádně citlivé téma. Politické strany potřebují financovat svoji činnost a volební kampaně. Podíl státního příspěvku v rozpočtech jednotlivých stran za rok 2006 byl nejvyšší u zelených (94 procent) a nejnižší u KDU (52 procent).
V mezinárodních diskusích (státy EU, především SRN) převládá názor, že státní příspěvek by neměl přesahovat polovinu příjmů politických stran. Jinak dochází ke dvěma nežádoucím důsledkům. Zaprvé se strany stávají přívěsky státu a zadruhé rezignují na získávání nových členů a náročné permanentní oslovování veřejnosti za účelem získávání podstatné části zdrojů z členských příspěvků a darů. České strany jsou v podstatě příspěvkové organizace státu.

Je zřejmé, že příspěvek na činnost stran ve výši deseti milionů korun, na mandát poslance a senátora 900 tisíc korun a krajského zastupitele 250 tisíc korun je příliš vysoký.
Státní finance škodí i v nejdemokratičtěji se tvářící podpoře stranám, jakou je úhrada volebních nákladů pro volby do sněmovny. Ve skutečnosti státní příspěvek sto korun za hlas vyvolává umělou nabídku nerelevantních a recesistických stran, přispívá ke tříštění politické scény, posiluje zavedené strany a poškozuje menší strany. Naposledy kandidovalo do Poslanecké sněmovny 29 stran, dnes je jich 26. Kterým stranám tato situace prospívá, je zřejmé.

Zřejmé je i to, že sto korun za hlas je nadsazených. Podle oficiálních údajů získaly ODS, ČSSD a především KSČM více prostředků, než kolik do kampaně vložily. Strana zelených na kampani výrazně vydělala. Prodělali lidovci a SNK ED. Zbývajících 22 stran nepřekročilo hranici 1,5 procenta a nedostalo nic.

Účast státu na financování stran je dnes běžná ve většině zemí. Zásadním argumentem je nutnost snížit závislost stran na sponzorech z řad firem a tím snížit latenci korupce. Nejen v českých podmínkách (například aféry v Německu, Francii, Itálii) lze tento argument snadno zpochybnit.

Současná míra financování politických stran z veřejných rozpočtů je protiústavní, nenutí strany ucházet se o podporu veřejnosti, poškozuje politickou soutěž, konzervuje politické spektrum a brání úspěchu nových subjektů. Otázkou volební kampaně by mělo být zrušení nebo radikální snížení státní podpory stranám.

Autor je předseda Liberální reformní strany /politolog a právník