Liberální strana

Senát nenápadně posiluje

11. 5. 2007 - np

i s reakcemi čtenářů na -NPsu-
-------------
Proběhly dvojí doplňovací volby do senátu a potvrdily pozvolné posilování jeho pozice. Levicoví voliči jej začínají brát na vědomí, nevídaný počet senátorů je ve vládě, blíží se volba prezidenta, objevují se seriózní návrhy posílit senát na úkor sněmovny.

Senát to vůbec nemá za více než deset let své obnovené existence snadné. Jeho existenci od počátku provází nádech nesamozřejmosti a bezpočet populistických ataků na jeho zrušení. Centralista Klaus v dvojjediné pozici premiéra a předsedy ODS sice prohrál několik mocenských soubojů o existenci a podobu některých institucí, ale podařilo se mu je aspoň velmi silně ocejchovat zbytečností v očích veřejnosti. S malou oblibou nebojuje jen senát, ale např. i kraje a ombudsman.

Kyvadlo je v pohybu

Od prvních senátních voleb v roce 1996 dominuje senátu pravice. ODS postupně posilovala, až v posledních volbách v roce 2006 získala čtyřicet jedna z jednaosmdesáti senátorů. Vzhledem k vysoké disciplíně jejích senátorů a časté podpoře některých lidoveckých a nezávislých senátorů pohodlně ovládá senát již delší dobu.

V nedávných doplňovacích volbách vcelku překvapivě uspěla levice, když mandát v Chomutově na více než pět let získali komunisté a mandát v Přerově na rok a půl sociální demokraté. Levicoví voliči mohli projevit svoji nespokojenost s vládou a hojně přišli porazit tradičně disciplinované příznivce ODS. Celková dominance ODS s polovinou senátorů nebyla sice narušena, ale ukázal se náznak možného obratu dosavadního trendu. Je zřejmé, že ODS v minulosti těžila při senátních (i krajských a komunálních) volbách z role hlavní opoziční strany na celostátní úrovni. Voliči neměli jinou možnost, jak vládám ČSSD pohrozit a vyjádřit nespokojenost. Současná slabá vláda tříkoalice, která nevzbuzuje příliš nadšení ani u svých kmenových členů, bude mít značné potíže mobilizovat svoje voliče v podzimních krajských a senátních volbách 2008. Možná, že se dočkáme i Paroubkem vysněného prvního socialistického hejtmana. Komu to připadá utopické, může se porozhlédnout po primátorech ČSSD ve vedení velkých měst, např. Brna a Ostravy.

Vláda senátorů

Topolánkova druhá vláda má ve svých řadách nebývalý počet pěti současných senátorů a premiér navíc politicky začínal také v Senátu. Senát se v tomto aspektu mimořádně osvědčil jako místo schopné najít pro exekutivu zajímavé lidi mimo pražské stranické sekretariáty. Nebýt černé ovce Čunka, pak by šlo říci, že ministři/senátoři se těší u veřejnosti solidní podpory a jsou celkově vnímání konsenzuálněji než jejich sněmovní kolegové.

Prezidentské volby

Současný prezident umí dobře počítat, a tak ví, že v senátu má největší šanci získat v prezidentské volbě hlasy navíc. Proto také nedávno přijal (si zařídil) pozvání na vystoupení v plénu senátu, kde neskrývaně senátorům podkuřoval. Nejen část lidovců, ale i někteří „konstruktivní“ nezávislí senátoři už stačili projevit vstřícnost. Pro senátory budou prezidentské volby v únoru 2008 hvězdným okamžikem, kdy celá politická scéna bude počítat každý hlas. A ten senátní může být stejně jako minule rozhodující. Jestli se prezidentského klání zúčastní jako minule někdo ze senátorů, není jisté, určitě takové ambice někteří mají, ale minulé zkušenosti je pravděpodobně odradí.

Silnější senát, slabší poslanci

Kritici množství a kvality přijímaných zákonů už delší dobu navrhují kroky vedoucí k oslabení poslanců, především samostatného podávání neomezeného počtu pozměňovacích návrhů. To by fakticky vedlo k posílení senátu. Např. institut souladného veta – když budou proti návrhu poslanců senát i prezident, byla by pro přehlasování potřeba více než současných 101 hlasů nebo by to nešlo vůbec. Rozšířit by se mohl okruh zákonů, kde je třeba souhlasu obou komor, dnes jde především o oblast ústavní a zahraniční. Posílení senátu by přirozeně vedlo ke snížení počtu přijímaných zákonů, což by bylo jednoznačným plusem bez ohledu na konkrétní matérii.

Nemilovaný senát se po deseti letech pozvolna zbavuje svého cejchu nemanželského dítěte. Kdo chce, vidí desítky ušetřených miliard, když zamítnul první verzi nákupu grippenů. Kdo chce, vidí desítky opravených zákonů a ústavních stížností, které zlepšily právní stav a kulturu v naší zemi. Samozřejmě i senát trpí tradičními nešvary české politiky, nejlepším řešením by bylo učinit funkci senátora čestnou. Pak by přestal přitahovat unavené starosty a naopak by zaujal úspěšné profesionály.

P.S. - Není tisíc jako tisíc Bez zajímavosti není aktuální srovnání mediálního obrazu senátu. Když si k doplňovacím volbách (na území cca jedné osmdesátiny ČR) přijde mezi dvěma levicovými kandidáty vybrat přes deset tisíc občanů, je to událost na konec zpráv s dovětkem, že jde o rekordně nízkou účast. Když z celé republiky přijede do Prahy kolem pěti tisíc studentů (kteří na to dostali volno z vyučování) protestovat proti chystané státní maturitě, je to hlavní zpráva dne.