Liberální strana

NPes: Zastavme Rusko včas

26. 6. 2007 - np

(i s reakcemi čtenářu -NPes- ) Za posledních sedm let, kdy je Vladimir Putin nekorunovaným carem postsovětského Ruska, nabrala ruská zahraniční politika zcela očividný směr. Jejím cílem je podřízení politik zemí bývalého východního bloku ruským zájmům. Zájmem Ruska číslo jedna přitom je narušit a definitivně rozmělnit prozápadní orientaci těchto zemí, které jsou dnes z velké části členy EU a NATO. Cest k tomu vede několik. Od výhrůžek omezení přílivu nerostného bohatství z ruských zdrojů k náznakům možné vojenské expanze. Zní to snad přehnaně? Nuže, stačí si přečíst vyjádření ruské generality k případnému umístění protiraketové základny do střední Evropy.

Šancí, jak se sílící touze Ruska po otevřené agresi ubránit, je v našem případě jen upevňování členství v evropských strukturách a zintenzivněné spojenectví s USA. Výstavba prvků protiraketové obrany se stává pro náš region nástrojem sebezáchovy. Pokud protiraketová základna ve střední Evropě nevznikne, apetit ruského impéria posílí, a proto budeme časem přinuceni vzdát se všech klíčových vrcholů, kterých diplomacie postkomunistických demokracií evropského středovýchodu od 90. let dosáhly.

Dále se snažme přistupovat k Rusku ofenzivně. Nebojme se poukazovat na fakt, že v Rusku stále nebylo dosaženo právního státu, že ruský prezidentský úřad disponuje přehnaně velkými pravomocemi, že v Rusku jsou ohrožovány občanské svobody, že novináři píšící své názory se musí strachovat o život a v neposlední řadě že v Rusku nevládne tržní hospodářství, ale že ruský stát zasahuje zcela neúměrně a na politickou objednávku do soukromého sektoru.

Abychom v tažení proti vzkříšeným mocenským ambicím Moskvy mohli uspět, potřebujeme silné partnery. Nejen v zámoří, ale také v Evropě. Přesvědčme staré státy EU, aby v chápání Ruska nepodléhaly iluzím. Zdůrazňujme povinnost každé země EU preferovat ve vztazích vždy ten stát, který členem EU je, před státem, který v EU své místo nemá. Pro nejsilnější a tudíž i nejvlivnější členy evropské sedmadvacítky platí stejně jako pro země se slabším postavením v evropském klubu, že nemohou své vazby na Rusko rozvíjet na úkor byť jen jednoho unijního článku.