Liberální strana

iHned: Dienstbier může překvapit

10. 7. 2007 - mjh

-iHned.cz- Únor 2008, kdy Českou republiku čeká volba prezidenta, je ještě daleko, ale už mnoho měsíců postupně narůstá zájem hlavních politických aktérů o uchopení aktivity. ODS přirozeně vystoupila jako první s podporou obhajujícího prezidenta. Média mylně popisují blížící se souboj jako ODS versus ostatní strany. Skutečnost je však komplikovanější.

Na jedné straně je silný a kompaktní blok ODS disponující 122 poslanci a senátory, což je historicky nejvyšší počet mandátů v obou komorách pro jednu politickou stranu. Proti ní stojí 98 poslanců a senátorů ČSSD, zelených a Klubu otevřené demokracie (KOD). Tyto dvě formace svedou tvrdou soutěž o hlasy 29 komunistů, 24 lidovců, 6 senátorů klubu SNK a 2 exposlanců ČSSD. ODS potřebuje získat minimálně 19 cizích hlasů. Její konkurenti 43.

Svoboda prohrál Pitharta

Je dobré připomenout si minulou prezidentskou volbu na začátku roku 2003. Po červnových volbách 2002 koalice socialistů, lidovců a unionistů disponovala těsnou sněmovní a solidní senátní většinou. Komunisté vyčkávali a ODS se topila ve vnitřních problémech.

ODS disponovala pouhými 84 poslanci a senátory, přesto se jí proti kandidátům ČSSD ve sněmovně a senátním kandidátům lidovců a KOD podařilo uspět ve třetím kole třetí volby se svým čestným předsedou Ing. Klausem. Potřebných 57 hlasů bylo získáno napříč ostatními stranami, především z řad komunistů, lidovců a socialistů.

Levostředá koalice mohla snadno získat post prezidenta, kdyby ovšem v čele jejích stran nestáli političtí stratégové formátu Špidly, Svobody a Mareše (kdo už si nepamatuje, předsedy US-DEU). Nejen proto, že socialisté obsadili post premiéra i předsedy sněmovny, byl přirozeným koaličním kandidátem tehdejší předseda Senátu Petr Pithart, jenže to by musel Cyril Svoboda nemyslet při personálních jednáních především na sebe.
To, co koalice a především ČSSD nakonec při devíti volbách prezidenta předvedla, je dodnes odstrašující ukázkou politického amatérismu.

Klausova Achillova pata

Situace před blížící se prezidentskou volbou je výrazně odlišná od roku 2003. ODS dominuje nejen české politice na celostátní úrovni, ovládá všechny kraje, téměř všechna větší města. Klaus z pozice prezidenta zásadním způsobem změnil složení Ústavního soudu, České národní banky a řady dalších institucí.Na mediální scéně došlo k jasné polarizaci ve prospěch ODS, když prakticky ovládla intelektuální diskuzi (agendu) na pravici a ve středu.

Obhajující prezident má na své straně množství výhod jak v podobě vysoké podpory u veřejnosti, tak především ve vlivu na obsazování lukrativních postů, ať již o nich rozhoduje téměř sám, např. velvyslanci, nebo ve spolupráci se sobě nakloněnou vládou. Komunisté sice v kuloárech naznačují, že Klaus jim za podporu slíbil více než dostali. Jde však především o taktiku, jak zvýšit svoji cenu ještě než přijdou první neoficiální nabídky.

Klaus má jednu základní volební slabinu. Protože kandiduje na poslední období, lze od něj v případě zvolení s jistotou očekávat výraznou změnu chování, bude v pozici, kdy už nemá co ztratit a nemusí se ohlížet na nepohodlné sliby.

Dienstbier nejsilnějším z vyzyvatelů

Kromě samotných počtů, zvolené strategie a schopnosti vyjednávačů bude klíčové, zda proti Klausovi bude postaven společný protikandidát a kdo jím bude. Veřejnost přirozeně zajímají jména více než složité mechanismy získávání podpory pro tuto osobu. V úvahu přichází několik možností.
Jakákoli personální diskuze začíná hledáním bájné nezávislé, politikou nepošpiněné osobnosti, nejlépe z řad akademiků, pokud by to byla navíc žena, pak už nic nechybí k dokonalosti, např. Illnerová nebo Šiklová.
Na druhém místě se uvažuje o politicích, kteří vykonávali v minulosti důležité funkce a mají určitý kredit i v zahraničí, např. Špidla, Pithart, Dienstbier, Parkanová.
Na třetím místě jsou experti, osoby, které politika přitahuje, krouží kolem ní a čekají na svoji šanci, typicky pánové Telička, Jahn, Švejnar.

V tuto chvíli se jistě pokouší množství politických hráčů rozehrát různé hry, kde často volba prezidenta je jen dílčím cílem na jejich šachovnici, tu se dostat do vlády, tu posílit ve vlastní straně, oslabit konkurenty, atd. Do médií zatím prosákly indicie o dvou základních strategiích. Jedna počítá s utvořením koalice všech proti ODS, která se neobejde bez minimálně větší časti hlasů komunistů a lidovců. Osobou vhodnou pro tento typ otevřené soutěže s ODS je Jiří Dienstbier, opírající se o levici a liberální střed. Druhou variantu zatím překvapivě rozehrává předseda zelených (zajímavou perličkou je, že žije s dcerou Jiřího Dienstbiera), když vyjednává podporu pro pravostředového ekonoma Jana Švejnara. Nespolehlivé hlasy lidovců a levice mají v této hře nahradit hlasy části ODS.

Zájem médií i masivní podpora (590tisíc hlasů) Jiřímu Dienstbierovi v anketě Aktuálně.cz ukazují, že je vážným kandidátem opírajícím se více než jen o vlastní přání. Dienstbier má proti Švejnarovi i dalším možným kandidátům zásadní výhodu v ochotě jít i do zdánlivě beznadějného boje. Stejně jako současný prezident nemá co ztratit. Klaus vyhrál za podstatně horších výchozích podmínek. Pokud se ČSSD a SZ shodnou na Jiřím Dienstbierovi, pak se můžeme těšit na napínavý prezidentský souboj těžkých vah, kdy vyzyvatel může překvapit.