Liberální strana

Marvanová mezi lidovci

31. 8. 2007 - bd

V souvislosti s projednáváním a schválením sněmovního tisku č. 222 „Vládní návrh zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů“ jsme byli svědky mnoha překvapení. Vzduchem létaly jak ušetřené miliardy ve veřejných rozpočtech, tak tisíce či stokoruny které to má přinést jednotlivým občanům. Na pozadí zápolení mezi rozkolísanou koalicí a semknutou opozicí, jsme mohli sledovat několik politiků při pozoruhodných individuálních výkonech.

Smutně ostudná dvojka exposlanců ČSSD Melčák Zlínský a Pohanka Brněnský, opět něco usmlouvala na svých chlebodárcích. Reformy nebudou prý tak tvrdé jak je zlí modrozelenočerní konzervativci z ODS, KDU a SZ navrhovali. Za hlavní zásluhu si tito „nezávislí“ poslanci přičítají zachování veřejné podpory stravenek. Díky od statisíců zaměstnanců tyto nezištné dobrodince jistě neminou.

Velký hráč poslanec Tlustý šel na věc jinak. Po složité šachové partii s vedením ODS si nakonec udržel tvář i silný vliv. Dlouhou dobu před hlasováním dál najevo srozumitelné výhrady k vládnímu návrhu. Představil alternativní daňový koncept spočítaný experty ze Slovenska. Vedení ODS rozehrálo hru na jeho izolaci od ostatních poslanců konzervativní strany. Jeden z váhavých byl přesvědčen vahou místa v dozorčí radě Budvaru. Tlustému a jeho nejvěrnějším se podařilo vyklouznout ze smyčky obvinění z bourání koalice. Topolánek nechce dané sliby dodržet, potřeboval jen získat čas a tak praktikuje politiku vytloukání klínu klínem.

Nejpřekvapivější mezihru předvedl lidovecký poslanec Hovorka. Zásadově si lpí na svých postojích, nedá se přesvědčit nejen koaličními partnery, ale ani rafinovanými výhrůžkami stranických bratří. Přestože se mnohé argumenty lidoveckého disidenta zdají slabé, zaslouží si uznání jeho odolnost nátlaku. Zvláště, když náš decentní a kultivovaný premiér do médií pronese, „on tak trochu nepochopil tu koaliční spolupráci. Budeme s ním muset pracovat, budeme s ním muset pracovat daleko intenzivněji.“ Přestože jeho odlišné hlasování konzervativní koalici přímo neohrozilo, je pro ni do budoucna velmi nebezpečné. Ukazuje, že lze stát proti všem v minovém poli mezi koalicí a opozicí. Pokud by tam Hovorku následovali další koaliční poslanci, pak vlády pravděpodobně končí.

Demokracie není o snadném vládnutí, ale naopak o obtížném nacházení konsenzu pro prosazování zlepšení. Zvláště v našem případě, kdy nevhodný poměrný volební systém ve sněmovně už dvanáctý rok napomáhá blokovat českou politiku. Buďme spravedliví a rozlišujme, zastávat menšinový postoj, či zůstat dokonce sám je vždy obtížné a hodno respektu. Zásadových politiků typu Hany Marvanové a Ludvíka Hovorky není nikdy dost.