|
|
Beseda s Jiřím Zlatuškou12. 10. 2007 - čro 12.10.2007 | 22:10 | pořad: Studio STOP Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Stále posloucháte Inventuru Studia STOP, kterou provází Jarmila Balážová, a jsme zpátky v České republice. Resort školství je i po nedělním zasedání republikové rady Strany zelených, která doporučila na ministerskou funkci náměstka exministryně Dany Kuchtové Dušana Lužného, bez vedení. Lužného totiž nechtějí ani premiér Topolánek, ani koaliční lidovci. A tak se objevují další jména. Mimo jiných senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška. A právě jeho se kolegové Jana Šmídová a Petr Holub ve včerejší debatě Studia STOP otázali. Petr HOLUB, moderátor -------------------- Ministryně Dana Kuchtová rezignovala poté, co nedokázala pokročit v přípravě operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace, jehož prostřednictvím se mělo v letech 2007 až 2013 do Česka dostat šedesát miliard korun pro výzkumné instituce. Byl to i podle vás dostatečný důvod? Jiří ZLATUŠKA, matematik, bývalý rektor Masarykovy univerzity v Brně, senátor, kandidát na ministra školství -------------------- Já jsem přesvědčen, že ty problémy jsou tam opravdu vážné. Všichni zainteresovaní vědí, že není reálná šance, aby to jednání bylo ukončeno dřív než na jaře příštího roku. Vážnost těch problémů je dána tím, že je tam velice jemný vztah mezi působením výzkumných aktivit těch institucí, pro které je to jakoby primárně navrženo, ale který se má promítat do vytváření nových pracovních příležitostí a nových příležitostí v tom průmyslu nebo v té komerční sféře, která na to navazuje. Fakt, že Evropská komise požaduje větší zapojení průmyslu, byl, takto to na mě působilo z těch posledních vyjádření, ať už pana Soukupa, nebo paní Kuchtové, chápán vedením ministerstva v těch posledních dnech před rezignací ministryně Kuchtové jako problém, že by průmysl měl být jakoby tím určujícím a vysoké školy a ta výzkumná sféra až v závěsu, zatímco zkušenosti ze světa i koncipování toho operačního programu tak, jak byl už dva roky připravován, vycházelo z toho, že to nejcennější, co vzniká v té akademické sféře, je na pomezí necíleného výzkumu, kde funguje takřka volná představivost, volná invence těch vědců a byť i přímo zainteresovaných v objevování, řekněme, zákonitostí světa, a to jsou nadnesené formulace, ale, ale fakticky to tak je, s prostředím, které vedle nich si z toho části bere a transformuje je do prakticky použitelných vědomostí, znalostí a nástrojů pro tu sféru komerční kolem. A je velký rozdíl mezi tou starou formulací, která ..., mně to připadá jako tak z dob komunismu, kdy se zadávala taková ta vedlejší hospodářská činnost VHČ na školy, že se prostě našel nějaký státní podnik a ten si objednal nějaký konkrétní aplikovaný výzkum u školy, a to dynamické prostředí je převrácené naopak, které vychází z toho, že tvůrčí schopnosti té akademické sféry jsou takové, že se dají postavit do hledání vlastně příležitostí, které z té aplikační sféry nejsou prvoplánově vidět. Není to vůbec nic nového, je to doktrína, se kterou ..., ve Spojených státech za II. světové války s tím přišel Vannevar Bush, autor první vědní doktríny ve Spojených státech a nedávno jsme si připomněli padesát let od vypuštění sovětského Sputniku, ve Spojených státech tehdy ministr obrany přišel s tím, že to, co je potřeba, není aplikovaný výzkum, který by si zadávali vojáci, ale výzkum, kde vojáci založili grantovou agenturu, jmenovala se ARPA, pokročilé vědecké projekty a ta se starala o to, aby se dobře dařilo vědcům, s tím, že ty spillover efekty, ty, ty přenosové efekty, nezamýšlené důsledky tady takovýchto objevů přinesou mnohem větší praktický dopad, než kdyby to celé bylo koncipováno utilitárně prakticky. V ARPĚ například vznikl ten projekt na budování počítačových sítí, ze kterého se potom vyvinul Internet, ono se to dneska traduje, že si to stavěli vojáci kvůli vojenským potřebám, ale ta geneze byla úplně jiná, byly to takovéto jakoby odtažité potřeby vědců propojovat počítače, a toto je, myslím, ten věcný spor, který je dneska kolem programu Výzkum a vývoj pro inovace, jestli tam mít na začátku ten průmysl jako tahoun, průmysl samozřejmě chce dostat ty fondy, protože to je zajímavá veřejná podpora, která se jakoby vyčlení z těch omezení, která jsou za normálních okolností pro tento druh financování komerčních aktivit a aby si jenom tak jako přihazoval něco těm výzkumným institucím a vysokým školám a z druhé strany je ten pohled, se kterým byl ten program od začátku koncipován, totiž použít toho potenciálu, který je evidentně jak ve vysokých školách, tak v Akademii věd a postavit to trvale udržitelné prostředí takovým směrem, že z tohoto budou přecházet ty poznatky do té komerční sféry a ... Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Zdůrazňuje senátor a bývalý rektor Masarykovy univerzity Jiří Zlatuška, o němž se hovoří jako o jednom z vážných kandidátů na funkci ministra školství. A nás v této souvislosti zajímal i jeho názor na stále senzitivní otázku, která je jablkem sváru české politické scény, školné ano, či ne. Jiří ZLATUŠKA, matematik, bývalý rektor MU, kandidát na ministra školství -------------------- Předsudky proti školnému jsou vedeny z velmi idealistických nebo populistických nepochopení. Neviděl jsem zatím žádný návrh na to, jak se vypořádat s nesouladem poptávky po různých druzích studia, omezeností finančních zdrojů na financování bez toho, aby tam byla alespoň nějaká elementární zainteresovanost na byť symbolickém školném. Všechny návrhy, které dosud padaly, vždycky předpokládaly, že by se to školné v nějaké míře vracelo do stipendijních fondů, čili ono se velice často říká, školné ano, ale pokud tam budou mechanismy zabraňující vzniku nějakých sociálních bariér, to je, jako kdybych řekl, déšť ano, ale jenom pokud bude padat voda. Vždycky v těch návrzích tam tato věc byla zohledňována a naopak existují studie, které ukazují, že v dnešní době z výhody toho bezplatného vysokoškolského vzdělání tam z toho hodně tyjí majetnější lidé nebo majetnější vrstvy a na daních se na to skládají lidé, kteří na to nedosáhnou. V okamžiku, kdy měníme daňovou soustavu z toho, že přímé daně převádíme na nepřímé a bude se danit spotřeba, nikoliv vlastní příjem, vlastní výdělek, tak v té struktuře rovné daně ztrácíme dokonce to progresivní zdanění, u kterého jsme alespoň teoreticky mohli předpokládat, že ten, kdo získá vysokou školu, si víc vydělá, odvede větší sazby na daních a toto je podle mého názoru další prvek, pro který bychom vážně měli o školném uvažovat. Mně se hodně líbilo nedávno vyjádření, které měl premiér k rektorům na zahájení školního roku v Betlémské kapli, kde řekl dvě zásadní teze, za prvé, že máme málo vysokoškoláků a za druhé, že musíme uvažovat o zavedení školného prakticky v libovolné možné formě a zkušenosti z ostatních zemí ukazují, že jestli chceme být v tomto ohledu konkurenceschopnou společností, tak jiná cesta nevede. Jarmila BALÁŽOVÁ, moderátorka -------------------- Tolik Jiří Zlatuška. |
ODKAZY
|
