Liberální strana

Prezidentský test pro předsedy

12. 10. 2007 - np

Diskuze o možných protikandidátech končícího prezidenta se pomalu strukturuje. Martin Zvěřina (Břinkot? Nikoli, spíš pšouk, LN 21.9.) pohotově reaguje jak na aktuální bublinu, tak i hodnotí šance některých ze zmiňovaných kandidátů. Odeznívající bublina z minulého týdne slibovala přinést nové jméno, které jako údajné eso představí v říjnu sociální demokrati. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský brzy splaskl, když to odmítl.
Zbývají už jen dva možní kandidáti, Jiří Dienstbier a Václav Pačes.

Několik měsíců diskuzí o prezidentských kandidátech umožňuje hodnotit i další souvislosti. Na pozadí mediálních a taktických her politiků lze vyčíst úspěchy a prohry jednotlivých aktérů, které mnohé vypovídají nejen o pozici předsedu socialistů, lidovců a zelených, ale i o běžném fungování jejich stran.

Prvním poraženým se stal předseda KDU-ČSL Jiří Čunek. Se svým kandidátem Václavem Pačesem narazil uvnitř vlastní strany a nakonec jeho podporu musel odpískat. Přesně zopakoval svoji hru mezi ministerstvy školství a kultury při sestavování vlády. Původně domluvený post ministra kultury pro zelené měl získat Jiří Dědeček a školství měli obsadit lidovci. Když hrozilo, že ministryní školství bude Šojdrová, tak Čunek na poslední chvíli v televizním přenose vzkázal koaličním partnerům, že lidovci obsadí kulturu režisérkou Helenou Třeštíkovou. Zaskočení zelení koalici podrželi a poslali na školství Kuchtovou. Třeštíková vydržela ve vládě pouhé dva týdny. Čunkova prohra s vlastním kandidátem na prezidenta potvrdila politickým partnerům jeho slabost a izolovanost ve vedení KDU.

Dalším poraženým je předseda zelených Martin Bursík. Přes téměř příbuzenské vztahy k Jiřímu Dienstbierovi jej zatím nepodporuje a vymyslel si proti němu Jana Švejnara, se kterým několik měsíců volně operoval. Ten se dlouho vyhýbal spekulacím, aby se při své poslední krátké návštěvě ČR vyjádřil jasně „nikdy o tom vážně neuvažoval“. Bursík si tím výrazně pošramotil pověst, dařilo se mu dlouhé měsíce blokovat senátory Klubu otevřené demokracie, kteří vstřícně čekali co dojedná, ale výsledek žádný. V minulých dnech po několika zvratech uvnitř zelených vyhrál boj o odvolání Dany Kuchtové z vlády. Vítězství je to však problematické a jistě významně napne vztahy uvnitř SZ. Hledání nového ministra školství bude ještě obtížnější než prezidentského kandidáta.
Bursík má však mimořádnou schopnost tvářit se i při neúspěchu jako vítěz. I když to může znít bláznivě, proč nevyužít oba možné kandidáty, navrhnutím Pačese na ministra školství a Dienstbiera na prezidenta, může Bursík vyřešit hned dva velké problémy.

Předseda socialistů Jiří Paroubek se zatím mistrně vyhýbá nástrahám spojeným s hledáním prezidentských kandidátů. Dobře ví, že kandidát, na kterého by přímo ukázal, bude ostatními, především Bursíkem, odmítnut. Proto ani straně nejbližšího zvažovaného kandidáta Jiřího Dienstbiera jasně nepodpořil a naopak pochválil Čunkova Pačese. Předseda socialistů má jistě i nižší motivace, jako nahlodat koalici a nejlépe se sám dostat do vlády, či získat pašalík ve vedení sněmovny. Prezidentská jednání ho dostala z izolace, když se několikrát sešel s předsedy SZ a KDU. Už to je pro Paroubka po měsících napjatých vztahů balzámem a cennou poziční výhrou. Postavit čitelného kandidáta ČSSD, který by prohrál s Václavem Klausem, zatím není politicky lákavé. To se však může brzy změnit. Předseda Paroubek bude muset zvážit, zda chce s ODS obchodovat či soutěžit, lavírování se mu může velmi vymstít.

U všech tří stran je mimořádně zajímavé, jak diskuze o prezidentovi ovládli pouze předsedové stran a v nižších stranických patrech se prakticky neodehrávají. Jako kdyby prezidenta volilo jen pět předsedů stran zastoupených ve sněmovně. Předseda komunistů může být v klidu, protože hlasy dvaceti devíti komunistických poslanců a senátorů budou žádané. Vyšší cenu by si však mohl od ODS říci, kdyby byl postaven silný protikandidát. Naopak Topolánek zatím může v klidu sledovat politické hemžení a usmívat se poštěkávání svého stranického rivala Béma, který se snaží vyprovokovat koaliční partnery absurdními výhrůžkami.

Čas už tlačí a socialisté jsou ve výhodě. Lidovci prokázali, že se na jednom jméně neshodnou a žádného kandidáta jako celek nepodpoří. Čunek neuspěl. Zelení se šesti poslanci nemohou sami žádného kandidáta nominovat, k tomu je nutná podmínka nejméně deseti poslanců či senátorů. Bursík zatím drží remízu.
Na tahu je ČSSD. Paroubek získal cenné body, ale může i prohrát. Jí nejbližší kandidát, Jiří Dienstbier, má podle vnitřních průzkumů vysokou podporu členské základny, veřejně ho jsou ochotni podpořit již teď někteří senátoři KDU a Klubu otevřené demokracie. Pokud mu zajistí solidní veřejnou kampaň, může získat silnou podporu veřejnosti i od skupin, které socialisty nemusí.