|
|
Někdo kandidovat musí25. 10. 2007 - f1 Reflex | 25.10.2007 |autor: MILAN ŠÍMA„Někdo se mě ptá, jestli to mám ještě zapotřebí, a já na to říkám, že nemám zapotřebí vůbec nic. Už jsem dokázal dojednat odchod sovětských vojsk, rozpuštění Varšavské smlouvy a zahájil jednání s Evropskou unií a NATO. To jsou úspěchy na jeden život zcela dostatečné. Jenomže já si prostě nemůžu pomoct,“ říká nejaktivnější a nejstarší dosud známý potenciální kandidát na prezidenta – JIŘÍ DIENSTBIER (70). * Nemyslíte si, že za současné politické konstelace nemá v boji o prezidentskou funkci proti Klausovi nikdo šanci? Protože mu prostě stačí získat mimo poslance ODS jen dalších 19 duší v Parlamentu a má vyhráno? Donedávna to vypadalo docela dobře. Ale teď, jak se politické strany nejsou schopny dohodnout, se to nějak rozplizává a pomalu začíná být pozdě. Ale já říkám, že někdo kandidovat musí, a já na to jsem připraven. * Například KDU–ČSL se víceméně už vyjádřila. Podle svého předsedy Jiřího Čunka zatím nemíní vaši prezidentskou kandidaturu podpořit. Čunek řekl, že „v této chvíli“ nehodlá. Vím ale o lidovcích, kteří by mě podpořili. Někteří to dokonce řekli otevřeně. Jako Petr Pithart nebo senátor Koukal. * Miroslav Kalousek se zase netají tím, že je podle něj Václav Klaus velmi dobrý prezident. Problém pro vás asi je, že lidovci nebudou nikdy vaši osobu volit jednotně – a vy potřebujete každý hlas. To je klidně možné. Já už ale mám sám docela dobrý přehled, kdo by mě u lidovců podpořil a kdo ne. * Jaké vidíte své procentuální šance právě u lidovců? Určitě ne špatně. Byl jsem v lidoveckém senátním klubu a tam panovala velice přátelská atmosféra. A jak jsem zvyklý při přednáškách pozorovat publikum, tak jsem viděl, kdo tam asi sedí s takovým tím zamlklým úsměvem a kdo mě bere sympaticky. Byl jsem také v sociálnědemokratickém klubu a tam vládla také přátelská atmosféra. * Teď sociální demokraté. Nemyslíte si, že se třeba Jiří Paroubek tak moc bude chtít stát předsedou Poslanecké sněmovny, že se nakonec s ODS na skryté podpoře Klause domluví? O tom odmítám spekulovat. To nemá smysl. Motivace různých lidí mohou být různé, ale to není to nejpodstatnější. Hlavní je, jestli se vytvoří situace, kdy se podaří dát dohromady lidi z nejrůznějších politických stran, kteří budou chtít na Hradě změnu. * Nejradikálnější odpůrci Klause jsou zelení, ale ti si jako svého potenciálního kandidáta vybrali ekonoma Jana Švejnara. Dobře vím, že i zelení by mě podpořili. * Na ně máte možná i nejlepší kontakt. Martin Bursík žije s vaší dcerou, myslíte si, že by to mohlo mít nějaký vliv na rozhodování Strany zelených? Nikdy jsem tyto věci nespojoval – a to jsem přitom člověk, který měl ve svém životě dost soukromých vztahů. Nikdy jsem to nepletl dohromady. Ani pozitivně, ani negativně. * Ale nebude to naopak pro Martina Bursíka problém, protože by mu mohl někdo vyčítat, že se snaží na Hrad dostat svého potenciálního tchána? Pokud by měl takový nedostatek sebevědomí, aby mu to vadilo, tak chápu, že ho to může trápit. Pokud se ale tak rozhodne Strana zelených jako celek, tak může říct jen to, že toto rozhodnutí respektuje. * A co komunisté? Ti se teď zase stanou tím jazýčkem na vahách? Oni vlastně rozhodnou, kdo bude českým prezidentem. V každém případě o tom rozhodnou oni. To už dnes vědí všichni. * Prý ODS v kuloárech už vyjednává se zástupci KSČM podmínky, za kterých by byli ochotni Klause podpořit. To nevím, ale všichni vědí, že hlasy komunistů jsou potřeba. * Půjdete se ucházet už teď o hlasy komunistických poslanců do jejich klubu? Pokud mě pozvou, tak určitě. * Ta iniciativa asi ale musí vzejít od vás, ne? Samozřejmě. Já jsem se ale teď rozhodl svoji aktivitu trochu přibrzdit, i když stále veřejně vystupuji a mluvím s politiky ze všech politických stran i třeba s nějakým komunistou, když ho potkám. Ale do klubů bych chtěl začít chodit až v situaci, kdy buď budu kandidát, anebo když se řekne, že se teď bude rozhodovat třeba mezi dvěma potenciálními kandidáty – a ať tedy navštíví všechny kluby, aby se vyjasnilo, kdo má politickou podporu a kdo ne. * Co si myslíte, že komunisté budou chtít od kandidáta slyšet, aby mu dali svůj hlas? To se musíte zeptat KSČM. Já nevím, jak se budou chovat. Od samého začátku jasně říkám, že má-li být prezident nadstranický, tak nemůže se žádnou stranou uzavírat nějaké dohody, ale jako nadstranický kandidát jim musí jen říct, za čím si stojí, co podporuje a co ne, a oni se na základě toho musí rozhodnout. * Každá strana až na komunisty má teď svého „oblíbeného“ kandidáta. O vás se mluví v souvislosti s ČSSD, zelení mají Švejnara a lidovci asi Pačese. Nemyslíte si, že kdyby se někdo z vás stal tím společným kandidátem, tak by vyhrála jedna strana a ostatní prohrály? Nebude se proto spíš hledat nějaký další, kompromisní kandidát? Tak to přece opravdu není. Vždyť pan Čunek to řekl velmi jednoduše: „Volba je tajná, takže si každý stejně bude volit, koho bude chtít.“ A tak by to koneckonců mělo být. Snahy najít společného kandidáta tady sice jsou, ale já si myslím, že stejně nevyjdou. Proto držím tu svou svíčku a říkám: ano, někdo kandidovat musí, a pokud chcete, já jsem na to připraven. Mám toho spoustu odpracováno. A najdete-li někoho lepšího, tak dobře. Pokud bude rozumný a zároveň proevropský, tak ho rád podpořím. * Takže si myslíte, že v prvním kole volby bude více kandidátů, kteří se budou společně se současným prezidentem ucházet o prezidentský úřad? A teprve v dalších kolech se protiklausovská koalice spojí a bude hlasovat jen pro jednoho? To je možné. Tam je ale samozřejmě technický problém. Do druhého kola postupuje ze Senátu jen ten, kdo dostane nejvíce hlasů, a z Poslanecké sněmovny také. V Senátu má ODS absolutní většinu a v Poslanecké sněmovně 82 poslanců. To znamená, že by tam druhý kandidát musel dostat aspoň o hlas víc. Tedy 83 hlasů. A to je hodně. To ale samozřejmě ještě nic neznamená, protože pokud Václav Klaus nebude mít absolutní většinu, tak se ve druhém a ve třetím kole začne všechno znova. Ale o tom teď nemá smysl spekulovat. * Jiří Paroubek nedávno tvrdil, že má ještě nějaké prezidentské eso v rukávu. To už je dávno. * Koho tím podle vás myslel? Václava Havla? Ale ne. Já si myslím, že … Nevím, kdo to měl být. Já jsem s ním o tom nemluvil. * Prý jste nedávno s Václavem Havlem hovořil. Dokonce jste spolu měli schůzku v Londýně. To už jste tak málo v Čechách, že se musíte scházet v cizině? Potkali jsme se několikrát. Nejenom v Londýně. * V médiích se spekulovalo, o čem jste se asi v Londýně bavili. Nejspíš o prezidentské kandidatuře, ne? O tom jsme se samozřejmě také bavili. Nevím ale, jak to mohou média psát, když to žádný novinář nemohl slyšet. * Václav Havel se kandidovat na prezidenta nechystá? To se musíte zeptat jeho. * Dobře. Tak se vás aspoň znovu zeptám: vy si ani v koutku duše neříkáte, že děláte zbytečnou práci, že proti Klausovi nemáte téměř žádnou šanci? To vůbec není zbytečná práce, protože mám například možnost se vyjadřovat ke spoustě věcí. Neustále za mnou přicházejí novináři a ptají se mě na všechno možné. * Možná si teď musíte udělat názor i na věci, o něž byste se normálně nezajímal. Ale to ne. Zajímám se v podstatě o všechno, co nějak souvisí se životem společnosti a s politikou. Nezajímám se třeba o genetické inženýrství. * A zajímáte se o fotbal? Někde jsem si přečetl, že fandíte pražské Bohemce. Neříkám, že jsem fotbalový fanda. Ale ta Bohemka je něco zcela mimořádného, protože ji občané z nicoty vytáhli až do první ligy. Klub už byl mrtev, dokonce mu ukradli i jméno. Ale obrovským nadšením lidí a fandů se znovu postavil na nohy. A Jan Koller teď řekne, že kdyby už skončil s fotbalem v zahraničí, tak půjde jenom do Bohemky. Mě spíš zajímá ta lidská činnost. * Takže žádná otázka, kterou teď dostávají potenciální kandidáti na prezidenta, vás nepřekvapila? Neustále sleduju, co se děje. Dělám to už od nejútlejšího dětství. Od deseti let čtu pravidelně noviny. Moje babička lomila rukama, že mě to rodiče nechávají číst. „Kdo to kdy viděl, aby malé dítě četlo noviny,“ bědovala. „Vždyť skončí jako kriminálník,“ dodávala. A měla v podstatě pravdu. Byl jsem i v kriminále. * Myslíte si, že vás to rané čtení novin přivedlo i k novinařině? To nevím. Já jsem se vždycky chtěl zabývat mezinárodními vztahy, zahraniční politikou, dějinami diplomacie. Představa, že bych byl státním úředníkem, se mi ale nezdála vhodná a mě vždycky bavilo psát, tak jsem si řekl, že budu novinář. A v šedesátých letech většina kvalitních novinářů psala právě o zahraniční politice nebo o sportu, protože psát otevřeně o domácí politice se nedalo. My jsme ale o ní psali taky, protože jsme komentovali čínskou nebo albánskou politiku – tak jako Karel Havlíček psal o Irsku –, a lidi dobře věděli, o čem mluvíme. * Nemyslíte, že by vaše komunistická novinářská minulost mohla některým poslancům při volbě vadit? Jsem vždycky připraven to každému vysvětlit. Někdo říká, jak mohl člověk vstoupit do zločinecké organizace v době, kdy se zavíralo 200 tisíc lidí za politické přesvědčení. Na to odpovídám jednoduše. Za prvé, těch 200 tisíc lidí se už propouštělo. Sice se některé nepodařilo dostat z vězení do roku 1968, ale to už byl jenom omezený počet. A na tom jsme přece my měli podíl. Já jsem nikdy nebral žádnou stranu jako náboženství. Politická strana je instrument a ten je buď k něčemu použitelný, nebo není. A komunistická strana začala být použitelná k tomu, abychom ji měnili zevnitř. Vždycky jsem říkal, že bojovat je třeba na tom bojišti, které existuje. * Nebojíte se, že se někdo teď začne prohrabovat ve vaší minulosti a hledat nějaké vaše „socialistické“ reportáže? To už se pokoušeli po roce 1989 a nikdo na mě nemohl nic vytáhnout. My jsme totiž tehdy mohli psát s výjimkou Sovětského svazu a českého politbyra prakticky cokoliv. To jsme si postupně vybojovali. A právě v rozhlase jsme mohli jít nejdál. To nám kamarádi z jiných novin říkali: „Vy pacholci, vám to ulítne vzduchem, zatímco nám to barevně podtrhují tužtičkama a máme s tím daleko větší komplikace.“ * A budou se prohrabovat vašimi materiály, které si na vás vedla StB. To už také dělali a nemohli na mě nic najít, protože jsem měl vždycky zásadní odpor k jakékoliv tajné policii. Takže ani česká StB, ale ani nějaká jiná, třeba i zahraniční služba neměla šanci. * Kontaktovali vás i ze CIA? V roce 1968 mě jednou jeden rada z amerického velvyslanectví pozval na oběd, do restaurace Vysočina na Národní třídě, a já jsem měl hlášku, že je z nějaké té jejich tajné služby. Tak jsme příjemně poobědvali a asi za čtvrt hodiny jsem využil příležitost a diplomaticky mu vysvětlil, jak nesnáším špióny. Tak ani nevím, jestli mi chtěl něco nabídnout. * Vy jste mluvil o svých úspěších v zahraniční politice. Ale na domácí politické scéně jste příliš úspěšný nebyl. Neuspěl jste v parlamentních volbách v čele Občanského hnutí ani se Svobodnými demokraty a Liberální stranou národně sociální, nedostal jste se ani před šesti lety do Senátu. O kandidatuře na senátora bych se mohl bavit, ale to nemá smysl. Prohrál jsem o 111 hlasů a vím proč. To už je ale teď jedno. * Jak to myslíte? Že jste prohrál nějakým podvodem? To už je jedno. Protože kdybych chtěl, tak jsem to musel otevřít tenkrát, ale to by pak novináři napsali, že jsem neunesl porážku. To není teď už podstatné. Co to je, že jsem neuspěl? Churchill, de Gaulle, Adenauer nebyli úspěšní až do vysokého věku. Nixon prohrál volby s Kennedym, pak prohrál guvernérské volby v Kalifornii a nakonec ho zvolili prezidentem. George Washington prohrál všechny bitvy kromě té poslední, která ale byla rozhodující. A Vilém Mlčenlivý, což je zakladatel moderního holandského státu, také všechny bitvy prohrál a nakonec, když konečně uspěl, byl zavražděn. On měl ale nádherné heslo: „Není třeba mít naději, abychom jednali, a ani úspěch, abychom vytrvali.“ Vytrval, a i když ho nakonec zabili, tak je právě on považován za otce moderního Holandska. Já své prohry vůbec nepovažuju za nějaký důležitý argument. * Václav Klaus má ale na rozdíl od vás za sebou samá vítězství. Dokonce si myslím, že pro prezidentskou volbu je to, že jsem nikdy díky nějaké ministerské funkci nic neprivatizoval, nenechal se dosazovat do dozorčích a správních rad atd., spíš výhoda než nevýhoda. A tu funkci nemusím mít ani teď. Můžu psát do novin a být znovu novinář, ale zase vím, že máte-li nějakou významnou funkci, tak můžete své myšlenky daleko lépe prosazovat. * Také by to bylo krásné zakončení vaší politické kariéry. Myslím, že s tím vším, co už jsem dokázal, bych měl kariéru zakončenou tak jako tak docela dobře. Ale o to nejde. Najednou máte možnost něco ovlivňovat, hlavně celkovou atmosféru. Z Hradu by měla vyzařovat pozitivní energie, a ne neustálý negativismus vůči všemu. Vůči Evropě, vůči analýze skoro 2000 vědců o stavu životního prostředí a ovzduší, vůči návrhu knihovny atd. A z Hradu se vždy ozve, že to všechno je nesmysl. * Kritika se ale ozývala i na adresu předchozího prezidenta – Václava Havla. Část Čechů bude nespokojena s jakýmkoliv prezidentem. Jak se říká, nikdo není dokonalý. Každý má svoje klady a zápory. Jde o to, jestli je člověk schopen se v zájmu věci kontrolovat, aniž by se vzdával svých názorů. Může je dokonce vyjadřovat, ale ne tak, že když se mi nelíbí Kaplického knihovna, tak oznámím, že se připoutám řetězem, abych stavbě zabránil, nebo nepůjdu agitovat na radnici Prahy 7, aby to zatrhli, nebo nebudu tlačit na pražskou radnici, aby stavbě uměleckého díla zabránila. Je možné říct, že se mi něco líbí nebo nelíbí, ale něco jiného je zneužívat svou funkce. * Co říkáte na to, že podle průzkumů veřejného mínění většina Čechů chce, aby Klaus na Hradě zůstal? Ta většina nevnímá všechny tyto věci. Ta zná jenom „soundbity“ z televize a titulky novin. A také si uvědomte, že Hrad s katedrálou svatého Víta a to, co s tím souvisí, samy zdvojnásobují autoritu člověka. Třeba v šedesátých letech tam sídlil Antonín Novotný, jehož každý považoval za absolutní nulu. Měl jsem jednou schůzku s nějakým kamarádem, který přijel autobusem s výpravou z Rakvic. Vystoupili na Hradčanském náměstí a najednou slyším, jak jedna babička říká dětem: „Děti, tady bydlí pan PREZIDENT!“ Ta babička z jižní Moravy, z toho vinařského kraje, který s komunismem a s režimem neměl vůbec nic společného, s úctou říká: „TADY BYDLÍ PAN PREZIDENT!“ Autorita Hradu sama dodává nejméně polovinu popularity a v některých případech dokonce veškerou popularitu, ať už tam sedí kdokoliv. __________________________ Frekvence 1 22.10.2007 | 18:10 | pořad: Press klub Jan TUNA, moderátor -------------------- Příjemný pondělní podvečer. Chce být českým prezidentem a vypadá to, že jím chce být opravdu hodně. Netají se tím. Zatím ho ale ještě nikdo oficiálně nenominoval. On přesto zahájil spanilou jízdu po zemích českých a moravských, aby si zajistil politickou podporu. Dnes ale na veřejnost unikl tajný materiál, ve kterém šéf opoziční ČSSD opatrně připouští, že Václava Klause z Hradu nedostane, a to přesto, že z jisté ankety vyplynulo, že 159 zákonodárců pro něj hlasovat nechce. V Press klubu Frekvence 1 sedí muž, který byl novinářem, komunistou, disidentem, ministrem zahraničí, předsedou několika stran a zmocněncem OSN pro bývalou Jugoslávii Jiří Dienstbier. Dobrý podvečer, pane Dienstbiere. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Dobrý večer. Já vás jenom opravím. Já jsem byl předsedou jenom jedné strany, která se akorát různě transformovala. Jan TUNA, moderátor -------------------- Já se vás zeptám na úvod úplně na něco jiného než je politika. Prohlížel jste si někdy pornografii? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ne, neprohlížel. Jan TUNA, moderátor -------------------- Ani jednou? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, já akorát vím, že ani jsem si to neprohlížel, já akorát vím, že když člověk přijde do hotelu a mačká si tam ty stanice, aby našel, na co se chce koukat, tak tam občas naskočí nějaká takováhle opičárna. Ale já jsem to nikdo nepotřeboval. Nechci nahrazovat skutečnost nějakými takovými obrázky. Jan TUNA, moderátor -------------------- A když jste viděl něco z toho, co jste viděl, poznal byste, kolik je lidem, kteří jsou tam vyfoceni, nafilmováni? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Já jsem to nikdy nestudoval. Já akorát občas vidím, že jo, když se mluví o dětský pornografii a ukazujou se ty čuňárny teda, tak vidím, že i takový věci se dějou. Jan TUNA, moderátor -------------------- Tedy podepsal byste jako prezident trestnost držení dětské pornografie? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, víte, co je to držení dětské pornografie. Já bych v každém případě dával přísné tresty za vyrábění dětské pornografie. Jenomže, co je to držení, jo? Pokud bude mít, já nevím, kolik disket nebo čeho, tak to je zajímavý, protože to potom znamená, že to někde někomu asi chci pouštět. No, a tam by bylo potřeba zjistit, jestli to má ten člověk jenom pro svou vlastní poněkud úchylnou potřebu nebo, jestli s tím obchoduje, nebo jestli to promítá malým dětem a tak dále. Jan TUNA, moderátor -------------------- Nebojíte se toho, že to třeba může být zneužito, že někdo někomu pošle něco, on to pak bude mít v počítači, může být za to popotahován, třeba odsouzen? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Prosím vás, já se opravdu dětskou pornografií na této úrovni vůbec nezabejvám. Jan TUNA, moderátor -------------------- Ale jako prezident byste takovou věc musel řešit. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ano, když bych to měl, tak bych se musel rozhodnout, jaký je znění toho zákona a jestli je dostatečně zajištěno, aby to nemohlo být zneužito. Mám názor na to, že jsem zásadní odpůrce dětské pornografie. Jan TUNA, moderátor -------------------- Tak pojďme k politice, pane Dienstbiere. Proč jste začal s kampaní a objížděním politiků? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Protože od března mě různí politikové vyzývají, a média například i vy, se neustále mě na to ptají, no, takže já celej ten půl roku jsem nucen a beru to, přijímám to, se tím zabývat. Já nikde nekandiduju, já jenom říkám, že pokud někdo chce, abych kandidoval, tak musím být na to připraven. A na to musím být připraven jednak teda tématicky, věcně. No, a pak musím taky mluvit s lidmi, kteří o tom budou rozhodovat, abych si udělal obrázek o tom, jestli opravdu to se tím kandidátem mám stát a pokud bych se jím měl stát, tak musím prostě vědět, co ty lidi si myslej a jestli by mě podporovali. Jan TUNA, moderátor -------------------- Pane Dienstbiere, ale vy opakovaně mluvíte o tom, že vás různí politici vyzývají, zatím jste žádného politika nejmenoval a například lidovec Kalousek nedávno řekl: "Řada kandidátů byla žádána o kandidaturu a odmítla. Pana Dienstbiere nikdo nenominuje," to je hrozné slovo, to mi dělá problémy, "a kandiduje." Tak řekněte, kdo vás tedy vyzývá? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Protože tyto říkají veřejně, to je pan Zaorálek, Rath, Zlatuška, Pithart, a tak bych mohl jmenovat ještě další, kteří mně to soukromě říkají, ale ty já jmenovat nemůžu. Můžu jmenovat pouze ty, kteří to sami řeknou. Jan TUNA, moderátor -------------------- Řekněte mi, kdo vám organizuje ty vaše jízdy? Vy vyjíždíte po republice, kdo vám dělá ten tým? Byl jste v Brně, byl jste v Senátu, ve sněmovně. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ano, to jistě. Tak, to je pár lidí, pár mladých lidí, který chtějí, abych kandidoval na prezidenta a kteří mně teda v tom pomáhají. Jan TUNA, moderátor -------------------- Je v tom týmu pan Petr Dimun? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ne, není pan Petr Dimun. Jan TUNA, moderátor -------------------- Takže to je nesmysl. No, a kdo vám tedy ten tým vede? Neříkejte tedy všechny členy, když nechcete, ale... Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ale mně nikdo nevede žádný tým. To je ad hock všechno, protože teprve tehdy, kdybych byl kandidát, tak si můžu vytvořit teda tým už profesionální, který na tom bude pracovat. Pokud kandidát nejsem, tak samozřejmě je to všechno jako na přátelské bázi. Jan TUNA, moderátor -------------------- Kolik těch lidí tedy alespoň je? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, takový tři asi. Kteří mně pomáhají organizovat schůzky a dohadovat ty schůzky a tak. Jan TUNA, moderátor -------------------- Když byste byl nominován, necháte si třeba jako při předcházející volbě prezidenta pan Bureš natisknout vizitku Jiří DIENSTBIER; možný kandidát na prezidenta, kandidát na prezidenta? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- To si nenechám vytisknout teda. Jan TUNA, moderátor -------------------- Přijde vám to směšné, pobavilo vás to? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Já na takovýhle formality si nepotrpím nikdy. Jan TUNA, moderátor -------------------- Pane Dienstbiere, řekněte mi, zaskočilo vás stanovisko Jiřího Paroubka, který v materiálu, který unikl na veřejnost, připouští, že protikandidát Václava Klause nemá šanci? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Já si to nemyslím, protože když už půl roku se tím zabývám, tak mám jistý přehled o tom, jak to vypadá. To vůbec neznamená, že je tady nějaká jistá výhra nebo něco takového, ale mám dobrý pocit, že kdybychom do toho opravdu šli, takže to není předem ztracená bitva. Jan TUNA, moderátor -------------------- Naznačil vám někdo, že by sociální demokracie kandidovala svého kandidáta bez ohledu na lidovce a zelené? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Podívejte se, já si myslím, že celá ta strategie doteďka dohodnout se, dohodnout společného kandidáta tří stran na této úrovni, je nefunkční. Já si myslím, že daleko důležitější bude vytvořit týmy poslanců, senátorů, kteří budou tedy oficiálně to podporovat a navrhovat. No, a pak se mohou v jednáních dalších připojit. Jan TUNA, moderátor -------------------- A je tedy možné, že by ČSSD kandidovala svého stranického kandidáta bez ohledu na další strany? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ale to já, já nejsem prognostik. Já nevím, je to možné, já si spíš myslím, že to bude probíhat jinak. Dohodnou se senátoři, poslanci někteří napříč politickým spektrem a budou někoho navrhovat. Jan TUNA, moderátor -------------------- Protože on místopředseda ČSSD Zdeněk Škromach nedávno řekl, že pokud by to byl stranický kandidát, tak byste to nebyl ani vy, ani pan Pačes, ani pan Švejnar. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ale to je možný. Jestli by sociální demokracie se rozhodla, že to je předem prohraný a dá tam kohokoli jenom, aby to bylo do počtu, aby prostě se, aby tam byl nějaký kandidát proti Klausovi, no, tak potom je to samozřejmě možný, ale to já nebudu předpovídat. Já si myslím, že to tak nebude, protože i mnozí sociální demokraté si myslí, že by to mělo postupovat jinak. Pokud nebude možná dohoda na úrovni vedení těch stran, no tak je potřeba, aby dali svým členům ve sněmovně a v Senátě pokyn, že teda mají pracovat oni každý za sebe nebo za své kluby a tak. Jan TUNA, moderátor -------------------- Pane Dienstbiere, řekněme mi, věříte tomu, že dostanete nabídku kandidovat, když nedávno Jiří Paroubek vychvaloval pány Švejnara a Pačese? O panu Švejnarovi řekl, že je vhodný a přijatelný. O panu Pačesovi, že je vynikající, dokonce s šancí být nejsilnějším kandidátem. A o vás řekl pouze, že jste přijatelný. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, tak to je v pořádku, když jsem přijatelný. Ale pan Paroubek to řekl odpoledne poté, co pan Švejnar a pan Pačes vystupovali ve sněmovně, tak je hodnotil. A protože se ho pak někdo zeptal ještě tady na mě, tak řekl tohle. Ale opravdu, víte, pane redaktore, to o těchto věcech se nemá cenu vůbec bavit, to je absurdní, protože jak říkám, tady probíhá celá řada jednání na mnoho úrovních a o těch se mluvit nedá, protože jinak by ta jednání vůbec probíhat nemohla. Jan TUNA, moderátor -------------------- No, ale od toho jste tady u nás v Press klubu, abychom se vás na to ptali. Řekněte mi, už jste jednal s komunisty, máte slíbenou jejich podporu? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ale s komunisty jsem nejednal. Až když mě pozvou do klubu, tak samozřejmě tam přijdu. Jakmile nastanou oficiální jednání, a ta můžou nastat až tehdy, až prostě buď budu kandidát nebo nebudu kandidát nebo tak, a pokud už jsem byl v nějakých klubech, no tak proto, že se to dohodlo, pokud se budou chtít komunisti nebo ODS mě pozvat, tak přijdu samozřejmě, protože všichni jsou členové Poslanecké sněmovny a Senátu, jsou to prostě strany, které voliči zvolili a já jsem připraven mluvit s každým. Jan TUNA, moderátor -------------------- Říká v Press klubu na Frekvenci 1 bývalý československý ministr zahraničí Jiří Dienstbier. Pane Dienstbiere, teď vás poprosím jenom velmi stručně ano nebo ne, takový malý dotazník, aby si lidé udělali představu. Podepsal byste reformu veřejných financí nebo ústavní stížnost proti ní? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Prosím vás, to je přece věcí Poslanecké sněmovny na příští... Jako prezident bych musel udělat to, co nemůžu udělat teď, protože nejsem ve sněmovně, nejsem v ničem, nemám všechny ty hory materiálu, abych já mohl přesně posoudit... Jan TUNA, moderátor -------------------- Ale tak můžete říct třeba Martinu Bursíkovi, který žije s vaší dcerou, jestli by vám to třeba nepůjčil nebo komukoliv jinému. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- To je opravdu složitá věc. Pokud by si, pokud by to parlament odhlasoval, tak prezident nemůže přece zasahovat úplně do všech těchto věcí. Já bych vyjádřil... Jan TUNA, moderátor -------------------- Tedy byste to podepsal? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Já bych vyjádřil třeba svůj názor, který si myslím, ale buď bych to podepsal, nebo bych to vrátil k novému přemýšlení do sněmovny. Podle toho já už jsem například teď kritizoval i v nějakým blogu to, že i miminka, který se narodí, musí platit šedesát korun za stravu v porodnici, jo, ačkoliv... Jan TUNA, moderátor -------------------- Ale tedy, jestli rozumím dobře vašim slovům. Reformu byste podepsal, ale sdělil byste určité výhrady? Jan TUNA, moderátor -------------------- Tak, řekněte mi, referendum nebo hlasování v parlamentu o lisabonské smlouvě? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Já si myslím, že lisabonská smlouva si vystačí s hlasováním v parlamentě, ale, prosím, pokud bude referendum, tak proti tomu nic nemám, protože já také jsem přesvědčen o tom, že na rozdíl od některých politiků většina obyvatel je proevropská a chápe, že má-li Unie fungovat, tak musí teda, tak musí k reformě dojít. Jan TUNA, moderátor -------------------- Jiří Čunek ve vládě, ano či ne? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, tak to záleží přece na tom, jak dopadne celý to vyšetřování. Jan TUNA, moderátor -------------------- Byl by Jiří Paroubek dobrým prezidentem? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- On taky řekl, že to záleží na jeho úspěšnosti a podle toho, jestli bude úspěšný nebo ne, tak buď... No, když nebude úspěšný, tak nebude mít ani šanci být kandidátem a když bude úspěšný, tak proč ne. Jan TUNA, moderátor -------------------- Dobře, tak vám dám další a tu předpokládám, že na to mi odpovíte. Jako prezident jmenoval byste vládu, ve které by seděli komunisté? Sociální demokraté s komunisty teď podle posledních průzkumů by dali dohromady vládu. Když by taková vláda vznikla, vy jako prezident byste tu vládu jmenoval nebo ne? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Já jako prezident přece musím postupovat podle ústavy. A já si myslím, že to, co se tady stalo, že půl roku nebyla vláda, na tom má tedy prezident taky velkej vliv. A já bych si nejdřív pozval teda předsedy těch stran, který budou v parlamentě, ale velmi rychle, abych zjistil, jestli jsou schopni sestavit většinu... Jan TUNA, moderátor -------------------- A pokud by to dala dohromady s komunisty? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Dneska, ani dneska sociální demokrati neříkají, že by dělali vládu s komunisty. Jan TUNA, moderátor -------------------- No, tak když byly poslední volby, tak předseda sociálních demokratů mluvil o tom bloku jako o téměř jedné straně. Ale jmenoval byste takovou vládu, ano či ne? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- To já nevím, to záleží na situaci. Jan TUNA, moderátor -------------------- Dobře, pane Dienstbiere. Teď máte třicet vteřin na to, abyste řekl cokoli bez mého přerušení. Povídejte, prosím. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, já si myslím, že jsou daleko podstatnější věci, a to je náš přístup k Evropský unii. A v tom je ten velikej rozdíl a zásadní třeba mezi mnou a Václavem Klausem, protože my si musíme rozhodnout, jestli se budeme potácet za vozem a neustále nadávat na Brusel. Brusel jsme my přece a bude takovej, jakej ho také budeme ovlivňovat. A jestli, důležitý je, jestli budeme sedět na kozlíku, anebo jestli teda se budeme někde potácet za tou károu. posluchač -------------------- Já bych se chtěl zeptat, kde skončil dluh po Občanském hnutí po volbách, tuším, 92? Děkuju. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, to zase pan Tampír něco psal do, nebo psali něco v Lidových novinách. Ten dluh nebyl nikdy převeden na tu sloučenou stranu. A kromě, takže říkat, že máme nějaký podíl na tom, že ta strana potom neměla peníze, je naprostý nesmysl. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- Ne, to vůbec, to je naprostej nesmysl. Tyhle věci se dávno řešily, že dětské centrum nedostalo peníze ne kvůli tomu, že bysme jim je nezaplatili, ale kvůli tomu, že jsme zdědili loterii Občanského fóra, která ty peníze nevynesla prostě. A ty peníze, který vynesla loterie, se dávaly na ty účely, takže i to dětské centrum v Budějovicích nebo v jižních Čechách dostalo ty peníze, které z té loterie přišly, takže nebojte se, to už dávno se vyšetřovalo někdy v devadesátých letech. A kdyby na tom něco bylo, tak by samozřejmě to mělo své důsledky nějaké. posluchač -------------------- Dobrý den, tady Novák. Pane Dienstbiere, mně připadá ale, že o vás ani nikdo nestojí jako abyste tam... žádná strana pořádně. Mně jste se teda úplně zhnusil tímhle tím. Já nevím, proč se tam teď na starý kolena pletete. My máme dobrýho prezidenta, nepotřebujeme změnu jako. Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, já jsem přesvědčen, že změnu potřebujeme, že je potřeba změnit celkovou atmosféru, přístup z Hradu, ze kterého by mělo přece jenom vyzařovat nějaká pozitivní energie a ne neustálý negativismus. No, a proč já se do toho pletu? No prostě proto, že mě mnozí v této věci oslovují a já jsem povinen být na to připraven, kdybych se tím kandidátem stal, tak proto se do toho musím plést. Jinak jsem už opakoval mnohokrát, že pokud tu bude někdo, s jehož názory budu zásadně souhlasit a bude mít větší šanci, že se na ten Hrad dostane, no, tak ho podpořím. posluchač -------------------- Tady je Sedlecký, dobrý den. Já mám dotaz na pana Dienstbiera. Já si představuju, že když někdo se hlásí třeba, je vypsáno třeba místo na ředitele firmy nebo odboru, to je jedno, tak se přihlásí nejlepší uchazeči a jdou do toho boje a jeden vyhraje ten nejlepší a ostatní prohrajou. Proč pan Dienstbier neřekne, že jde do toho a čeká až ho nějaký pidi strany budou volit? Otázka zní: Jakou má pro tuto funkci schopnosti a ve srovnání s Václavem Klausem, kolik má třeba doktorátů ekonomiky nebo politiky z amerických univerzit? Jiří DIENSTBIER, možný kandidát na prezidenta -------------------- No, já za prvé to není tak, že nic neříkám. Já říkám, protože na to musím být připraven, že se jsem připraven do toho jít a že tedy o to zájem mám, to není tak, že já bych říkal, že ne nebo se na něco vymlouval. Tady ovšem platí nějaké ústavní principy a na to člověk musí být nominován, že jo, ve sněmovně a v Senátu oficiálně, takže zatím je to neoficiální. Já jsem připraven do toho jít. Jakej k tomu mám předpoklady to nemůžu posuzovat jenom já. Ale myslím si, že celý můj život zkušenosti mezinárodní, jsem profesorem na třech amerických univerzitách. Víte co, já jsem totiž pyšný na to, že mám jednom jeden čestný doktorát z burgundské univerzity, který jsem dostal jako soukromá osoba a ne jako ten, komu to vyjednávali ty advance týmy, který dohadujou státní návštěvu. |
ODKAZY
|
