Liberální strana

Hra předsedů o prezidenta

31. 10. 2007 - bd

Na pozadí několikaměsíčních diskuzí o kandidátech na prezidenta lze dobře hodnotit reálné schopnosti předsedů stran. Poraženým je předseda Jiří Čunek.

Se svým kandidátem Václavem Pačesem narazil uvnitř vlastní strany. Přesně zopakoval svoji hru mezi ministerstvy školství a kultury při sestavování vlády. Původně domluvený post ministra kultury pro zelené měl tenkrát získat Jiří Dědeček a školství měli obsadit lidovci. Když hrozilo, že ministryní školství bude Šojdrová, tak Čunek na poslední chvíli v televizním přenose vzkázal koaličním partnerům, že lidovci obsadí kulturu režisérkou Helenou Třeštíkovou. Ta vydržela ve vládě pouhé dva týdny. Čunkova prohra s vlastním kandidátem na prezidenta potvrdila politickým partnerům jeho slabost a izolovanost ve vedení KDU.

Předseda socialistů Jiří Paroubek se zatím mistrně vyhýbá nástrahám spojeným s hledáním kandidátů. Dobře ví, že kandidát, na kterého by přímo ukázal, bude odmítnut Martinem Bursíkem. Proto nepodpořil Jiřího Dienstbiera a veřejně pochválil Pačese i Švejnara. Paroubek má jistě i nižší motivace, jako nahlodat koalici a dostat se do vlády, či získat pašalík ve vedení sněmovny. Prezidentská jednání ho dostala z izolace, když se několikrát sešel s předsedy zelených a lidovců. Už to je pro Paroubka po měsících napjatých vztahů balzámem a cennou poziční výhrou. Postavit čitelného kandidáta ČSSD, který by prohrál s Václavem Klausem, zatím není politicky lákavé. Paroubek bude muset zvážit, zda chce s ODS obchodovat či soutěžit.

Předseda zelených Martin Bursík uhrává remízu. Přes téměř příbuzenské vztahy k Jiřímu Dienstbierovi jej zatím nepodporuje a vymyslel si proti němu Jana Švejnara, který prý může získat hlasy z ODS. Zelení se šesti poslanci nemohou sami kandidáta nominovat, k tomu je nutné mít nejméně deset poslanců či senátorů. Přesto Bursík udržuje Švejnara při jeho občasných návštěvách republiky v prezidentské hře.

Předseda komunistů může být v klidu, protože hlasy dvaceti devíti komunistických poslanců a senátorů budou žádané. Vyšší cenu by si však mohl od ODS říci, kdyby byl postaven silný protikandidát ke kandidátovi ODS. Je i v zájmu komunistů, aby byl postaven kandidát se širší podporou.

Na tahu je ČSSD. Zelení sami kandidáta postavit nemohou a řeší vnitřní problémy. Lidovci se na žádném neshodnou, navíc mají plné ruce práce s podporou svého předsedy. A komunisté čekají, co na různých variantách vytěží. Pokud senátoři napříč stranami neshodnou, blíží doba, kdy sociální demokraté sami navrhnou sobě nejbližšího Jiřího Dienstbiera. Pokud mu zajistí solidní veřejnou kampaň, mohou získat podporu i těch, které socialisty nemusí.