Liberální strana

Zákaz pochodu je útokem na svobodu

11. 11. 2007 - np

s reakcemi čtenářů -NPsa zde-

Do 10. listopadu, kdy se má v Praze konat protestní pochod pravicových radikálů proti naší účasti v Iráku, si užijeme množství debat více či méně k tématu. Je přirozené, že komentátoři vlivného deníků MfD prezentují svůj názor. Mezi komentářem Karla Steigerwalda „Stát selhal, vzhůru na plešouny“ (26.10, MfD) a Jana Jandourka „Smí se u nás říkat, že je někde „přežidováno“?“ (27.10, MfD) zeje obrovská kulturní propast. Jandourek se obtěžoval zjistit si k tématu informace a nabízí řešení šetřící svobody i práva jak organizátorů pochodu, tak jejich odpůrců. Povolit pochod, ale jinou trasou, je řešením dobře slučitelným s právním řádem a demokracií.

To Steigerwald je jiný sekáč! Vše je jasné, černobílé. Na co se trápit zákony. Zlí hoši si zaslouží výprask a stát selhává, protože se s nimi vůbec baví. Přidá-li se k tomu analogie s výmarskou republikou a její neschopností bránit se proti zlu, tak jaképak cavyky. Rozhodnuto, zlo má pro dnešek podobu pravicových radikálů a s těmi jak známo se ani radikální konzervativní komentátor nebratří.

Vidím věc odlišně a jsem rád, že nežiji v zemi kde by právo diktovala politická objednávka. Hlásím se ke Steigerwaldem dlouhodobě neoblíbené skupině „krasoliberálních estétů“, srozumitelněji řečeno klasických liberálů. Ano, svoboda je pro mě zásadní věcí a její součástí je i možnost vyjadřovat názory formou pochodů. Bude-li dnes omezena svoboda jedněch, kde to skončí? Zítra omezíme pochody nekonformní levice, pozítří odborářů, křesťanů, slávistů. Pak můžeme pokročit a omezit něco dalšího co by se někoho mohlo dotknout. Jak si vůbec někdo může dovolit s něčím nesouhlasit?

Demokracie je ve své podstatě konfliktní různorodostí pohledů a zájmů jednotlivých aktérů, ať již jde o jednotlivce nebo skupiny. Právní stát má za jeden ze svých hlavních cílů udržovat konflikty v přijatelných mezích tak, aby nepřerostly ve výbuchy násilí a krácení práv a svobod. Tam, kde jsou různé cíle a pohledy na společenské otázky, často i lidé podobných názorů zvažují různě silné prostředky k jejich realizaci. Např. v politických stranách se používá dělení na realisty a fundamentalisty, nebo na tmavě a světle barevné.

Vůbec neřeším jaký má pochod skutečný cíl. Pokud na něm dojde k porušení zákona, např. ničení cizího majetku či výzvám k násilí, je třeba nesmlouvavě zakročit a pachatele potrestat. Pokud se však jen jedna politizující skupina chce sejít a vyjádřit svůj názor, pak je nechme na pokoji. Jako liberál spolu Voltairem stojím na jejich straně a plně podporuji právo na vyjádření názoru, se kterým hluboce nesouhlasím. Svoboda slova je natolik cenná a prospěšná, že unese projevy nesnášenlivosti zleva, zprava či z pera rychlopalného komentátora.

Psáno pro MFD