Liberální strana

Pochody patří k demokracii

19. 11. 2007 - bd

Dozvuky rozehnaného pochodu Mladých národních demokratů v Praze, několikrát povoleného a následně zakázaného, uslyšíme ještě mnoho dní. Nešlo o banální záležitost.

Pochodů levicových radikálů českými a moravskými městy pozvolna přibývá. Minulou sobotu si chtělo několik mladých a rozhněvaných lidí projít Prahou, na začátku května zase Brnem.

Opakuje se stejný obraz. Média přinesou zprávu, že se chystá pochod, který bude propagovat pokleslé názory. Politici jsou atakováni dotazy, jak akci zabrání. Pokud ne, pak je přirozeně ohrožena demokracie, protože přece pořádek musí být.

Následně se úřadům podaří najít právní kličky a pochod je zakázán. Pořadatelé se obrátí na soudy, které jim někdy dají za pravdu a jindy potvrdí rozhodnutí úřadů. Stovky policejních těžkooděnců zúročí svoji letitou přípravu a předvedou pro média demonstraci síly, když jsou pro jistotu v několikanásobné převaze nad účastníky rizikového pochodu.

Při pochodu dojde k potyčkám, když proti pořádající nacionální levici vystoupí levice anarchistická a někdy i komunistická. Zlí hoši, kteří to způsobili, jsou často k radosti reportérů a diváků poraženi, škody ve městech a většinu konfliktů vyvolají jejich političtí konkurenti, o kterých se příliš nemluví. Po akci se nezapomenou pochválit policisté a předvést politici razantně vystupující proti těm, kdo údajně ohrozili naši mladou a stále ještě křehkou demokracii.

Vypadá to jako fraška. Média mají strhující reportáže a mohou diváky na pár dní ušetřit pravidelné dávky silničních nehod. Že kolem pochodů zaznělo množství nesmyslů a tradovaných omylů nikoho netrápí. Omezování shromažďovacího práva zaručeného Listinou základních práv a svobod také ne. Vždyť všichni víme, že pochodující mládež má chybné názory, hlásí se k nacionálním a začasté i rasistickým či antisemitistickým názorům. Tradičně už jsou nacionalisté odmítající kapitalismus chybně označováni za pravicové radikály.

Veřejný prostor je přirozeným místem vyjadřování postojů a politických názorů. Umožňuje pořadatelům akce komunikovat s veřejností bezprostředně. Dává jednotlivcům možnost zažít pocit společenství. Množství manifestujících je indikátorem existence, či naopak umělosti hlásaných problémů.

Společnost dostává zpětnou vazbu, jaká témata jsou důležitá a pro kolik lidí, natolik, že pořádají něco tak staromilského jako politický pochod.
Doufám, že pokusy politiků zalíbit se návrhy na omezení politických práv neprojdou. Nutnost strpět ve veřejném prostoru i odpudivé názory je malou cenou za dobrodiní svobody projevu.