Liberální strana

Školství potřebuje hlubokou reformu

27. 12. 2007 - hn

Na ministerstvo školství přišel sociolog Petr Matějů s velkými plány: reformovat vysoké školství. "Nelze dělat malé změny, protože ty v tom zastaralém systému brzy zaniknou. Česko tak stojí před opravdu zásadní reformou," říká analytik, který nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí patří k uznávaným odborníkům na vzdělávací systémy.

Prostor pro špičky

HN: Na ministerstvo školství vás pozvala tehdejší ministryně Miroslava Kopicová. Se svým týmem jste začali pracovat na novém vysokoškolském zákoně. Jak to nyní vypadá, a kdy se můžeme dočkat prvních viditelných změn?
PM: První změny by vysokoškoláci mohli pocítit už v roce 2010. Tedy pokud se nám do té doby podaří zavést systém nízkoúročených půjček na studium a výhodného spoření. V poněkud delší perspektivě se změny odehrají i na samotných vysokých školách, a to v jejich systému řízení i v tom, jak je financovat.

HN: Co máte na mysli?
PM: Vysoké školy se dnes velikostí rozpočtů a významem pro ekonomiku velmi podobají velkým korporacím, přes které u nás ročně proteče okolo 24 miliard. Na rektory je tedy třeba pohlížet nejen jako na "akademiky" v talárech, ale také jako na manažery spravující obrovské prostředky. Vysoké školy se proto musí více diferencovat podle toho, jak dobře a efektivně tyto prostředky využívají. Na vrcholu pomyslné pyramidy musí stát špičkové univerzity s tím nejlepším výzkumem a těmi nejlepšími výsledky ve výchově budoucích vědců a špičkových expertů. Právě ty budou více placeny za excelenci ve výzkumu. Spodní část pyramidy pak budou tvořit školy, které zajistí masové vzdělávání, kde se bude hodnotit především podle toho, jak se absolventi škol budou uplatňovat na trhu práce. Pokud se nám podaří tento systém nastavit, mohou se naše školy dostat na přední místa světových žebříčků. Nelze donekonečna uplatňovat rovnostářské principy a platit za studenta špatné školy stejně jako za studenta kvalitní školy. S novým systémem už naopak nebude muset nikdo rozhodovat, která univerzita je špičková, která dělá převážně skvělý výzkum a která je naopak dobře hodnocena studenty a absolventy. To se lehce pozná podle toho, z čeho poroste její rozpočet. Díky novému systému financování se to stane přirozenou cestou.

HN: Na špici by tak byly spíše školy technické či přírodovědné?
PM: Nejen. V každém oboru lze dosáhnout excelence, to znamená i v humanitních a společenskovědních oborech. Excelence lze dosáhnout i ve výuce, kterou budou zajišťovat spíše školy zaměřené na bakalářská profesně orientovaná studia.

HN: Říkáte, že větší moc by měli mít i rektoři. Jak se změní systém řízení vysokých škol?
PM: Rektoři by se daleko více měli zpovídat správním radám za ekonomický vývoj školy než třeba akademickému senátu. Zatímco správní rada by dohlížela především na ekonomické otázky, senáty by se měly soustředit na obsah výuky, etické záležitosti, záležitosti studentů. Rektor bude zodpovědný více správní radě a správní rada musí být sestavena tak, aby ten tlak na rektora byl maximální. Zasednout by v ní měli lidé z byznysu, průmyslu a samozřejmě poskytovatelé finančních prostředků, včetně ministerstva školství. A hlavně by tam měli být zastoupeni ti nejlepší absolventi, tak jako je to například v USA.

HN: Myslíte, že právě tento systém řízení pomůže vysokým školám získat i více soukromých peněz od firem, aby nebyly každý rok závislé na státních dotacích?
PM: Ano, myslím, že se pak ta situace škol může výrazně změnit k lepšímu. Problém zatím je, že u nás máme nyní strašně slabou legislativní podporu vzniku společných spin off firem, chybí startovní a rizikový kapitál. Školy se tak samozřejmě obávají jít do ekonomických činností, které jsou závislé na vynikajících, často ale těžko předvídatelných výsledcích výzkumu. Než z výsledků výzkumu dospějí k inovaci, která přinese zisk, potřebují se zpravidla spojit s firmou, která umí to, co školy zpravidla nedokážou, to je ze znalostí učinit produkt, který uspěje na trhu. Samozřejmě naše firmy na tom nejsou ještě tak dobře, aby do tohoto rizika šly bez výrazné podpory bank. Ty na to musí dostat minimální záruku od státu, takže je to prostě věčné, uzavřené kolečko. Je potřeba lépe nastavit daňové zákony, zlepšit řízení vysokých škol, aby se snažily mít co nejlepší výsledky, a také najít způsob, jak financovat společné rizikové podnikání škol a firem.

Školné je velmi sociální

HN: Ministr školství Liška mluví o tom, že chce více otevřít vysoké školy, aby mohly uspokojit více studentů. Podle vás to nelze zajistit jen větším přísunem státních peněz, ale také skrze školné. Je to opravdu ta správná cesta?
PM: Já už jsem mu vysvětlil, že je nešťastné, jak prezentuje školné na veřejnosti. Oba chceme dosáhnout větší spravedlivosti v příležitostech ke vzdělání, tedy aby se student nerozhodoval podle toho, jaké příjmy má jeho rodina, ale podle svých schopností. Zatím se ale neshodneme na tom, jak toho dosáhnout. On se domnívá, že školné tomu brání, zatímco já vycházím z analýz a doporučení OECD, které jasně ukazují, že spoluúčast není příčinou nerovností. Tvrdím, že kdyby se u nás spoluúčast zavedla, například formou odloženého školného, dosáhneme větší spravedlivosti, než kterou máme dnes. S tím ale hluboce souvisí i reforma středního školství.

HN: Jak?
PM: Máme na světě jeden z nejuzavřenějších systémů středního a vysokého školství. Musíme proto výrazně reformovat střední vzdělání. Děti už v útlém věku příliš selektujeme do speciálních oborových škol, na víceletá gymnázia, do výběrových tříd, a nedovedeme je k branám vysokých škol. Řada dětí je tím systémem už tak odrazena, že si nevytvoří ani aspirace na vysokou školu. Víceletá gymnázia se podle mého názoru musí zrušit sama - a to se stane tak, že více otevřeme vysoké školy a nebude už tak velký tlak ze strany rodičů na to, aby dítě dali na špičkové gymnázium jen proto, aby se dostalo na vysokou školu. Navíc na všech školách musíme posílit všeobecný základ a redukovat počet dětí, které jsou odkloněny na úzce specializované učební obory. S všeobecným základem bude mít mladý člověk větší šanci rozhodnout se v pozdějším věku, zda studovat, a jakou specializaci.

HN: Myslíte, že se taková změna středního i vysokého školství povede?
PM: Doufám v to. Ovšem i politici cítí, že populace tu změnu nechce. Když totiž řeknete, že budeme omezovat počet dětí, které projdou učilišti, tak samozřejmě rodiče spíše z těch nižších sociálních vrstev si budou říkat "no to teda ne". Protože tou jedinou jistotou pro toho našeho kluka je právě učiliště. Nevidí už ale o tři roky dál - že se stane něco na trhu práce a že pak jejich dítě může skončit v pasti dlouhodobé nezaměstnanosti.

HN: Myslíte, že se nakonec na změnách a reformách s Ondřejem Liškou shodnete?
PM: Máme nyní oba čas si rozmyslet nějaký kompromis. Bez jeho velké podpory ale odmítám reformy dělat. Máme smůlu, že se na ministerstvu rychle střídají ministři a rezort je vnímán spíše jako zbytkový k uspokojování stranických zájmů. Pokud nebude nový ministr připraven k velkým reformám a jist si svými slovy, tak ho opět semelou lobbistické skupiny.