Liberální strana

Prezidentská volba a ryba demokracie

12. 2. 2008 - np

s reakcemi čtenářů -NPsa-

Pokud kdokoli z pohoršených občanů mravokárně lamentujících nad poklesky celebrit našeho politického showbyznysu potřeboval nabít pro pořádně rozpálenou argumentaci, stačilo využít služeb největšího média veřejné služby a nahlédnout do načas odkrytých tajů parlamentní kuchyně, jejímž jediným úkolem bylo v pátek, respektive v sobotu, zvolit novou hlavu českého státu.

Přestože výsledky dvoudenního maratónu únavných vyjednávání jsou všelijaké, staré osazenstvo Hradu balí kufry, aniž by za sebe spatřilo nějakou náhradu. Bylo pikantní sledovat, jak se prezidentská volba od svého původního záměru vzdaluje a mění se v divuplný koloběh hádek, nešvarů a pří, jejichž účelem je vyřízení nikdy zcela nevyřízených účtů. Tu mezi pravicí a levicí, tu ve vládní koalici, tu mezi nestraníky, tu mezi různými osobnostmi a klikami uvnitř jednotlivých stranických táborů.

Zmizení trojice zákonodárců (které se nakonec ukázalo pro výsledek volby rozhodující) proměnilo místy až tuze zkoprnělou mocenskou scénu v exkluzivní politický thriller z dílny těch nejproslulejších mágů hollywoodského stříbrného plátna.

Bezmoc mocných upevňovaly pravidelné výstupy jindy sebevědomých kuloárních ekvilibristů prosících smutnýma očima ztrápeného kokršpaněla o zachování přeživších drobtů z ujedeného koláče prosté slušnosti.

A tak, zatímco jedni po zhlédnutí živých televizních vstupů ze Španělského sálu (či spíše předsálí) umírali smíchy, druzí propadali rozhořčení nad bídným stavem politické kultury v dnešním Česku. Jaká naivita myslet si, že ten, kdo se chová neomaleně a s maximální nevybíravostí 364 dní v roce, se na dva dny změní v etiku do puntíku ctícího světce.

Koho jsme si do obou parlamentních komor zvolili, toho tam máme. Snad až na individuální výjimky, z nichž v popředí zůstává ministr zahraničních věcí a kníže nejen titulem Karel Schwarzenberg, si nikdo z volitelů svou pověst nezlepšil.

Zažité přísloví praví, že ryba smrdí od hlavy. V permanentním tmelu politické svobody to jsou však občané, kdo určují elity. Elity, jež pak rozhodují o nejvyšším reprezentantovi státu, o prezidentu republiky.

Při opovržlivém hodnocení parlamentních borců a jejich klopotného snažení proto nezapomínejme na sebe.
V demokracii rybí zápach totiž nezpůsobuje hlava, ale ploutev.

Autor je místopředseda Institutu K.H.Borovského