|
|
Kam s vysloužilým politikem?3. 3. 2008 - lira s reakcemi čtenářů NPsa -zde- Jedním z nepopulárních rysů demokracie je umísťování členů stran na lukrativní místa ve státní správě či polostátních firmách. Každá strana musí vlivem různých okolností často řešit nerudovskou otázku Kam s ní(m)? Jihomoravský příklad Ani na jižní Moravě tomu není jinak. Mezi nejnovější přírůstky patří jmenování nového ředitele Úřadu práce Brno-venkov. Krajský radní za ODS Igor Poledňák (exstarosta Kuřimi) se vždy těšil pověsti svérázného politika, po osmi letech dohrál svoje hry nejen na krajské, ale i domácí stranické úrovni v Kuřimi. Jak se říká prkennou stranickou hantýrkou, ztratil podporu. Místo odstupného si ODS zajistila jeho loajalitu a mlčenlivost vyjednáním poklidného ředitelského místa u místopředsedy strany a ministra Petra Nečase. Podobných příkladů najdeme, např. v jihomoravském regionu mnoho, počínaje úředníky na radnicích, přes pobočky celostátních institucí až po soudy. Některé umístěnky proběhnou v poklidu a přijatelným způsobem, když například ČSSD, KDU i ODS získaly své sympatizanty na Ústavním soudu. Primátoři Brna z ODS jsou pravidelně vykopáváni vzhůru do Prahy do parlamentu (jeden je ve sněmovně, druhý v senátů, třetí to vzala přes senát na Ústavní soud), jeden to zkouší oklikou přes Brusel do senátu. Černí, modří ani zelení na sebe nezapomenou Jindy jde o ostudu, když „bratrovi“ a bývalému řediteli Úřadu na ochranu hospodářské soutěže chodily obsílky k soudu na úřad, protože je doma odmítal přebírat. Velmi se divil, když ve funkci nepokračoval. V ÚOHS převzal štafetu po dvou lidovcích sociální demokrat Pecina. Když se v Brně bydlící poslanec lidovců za severní Čechy Pavel Tollner, proslulý nechutnými výroky na adresu homosexuálů a podporou Řádu německých rytířů, nedostal do sněmovny, zajistila mu strana mnohonásobně lukrativnější post v České konsolidační agentuře. Jeden z univerzálních kandidátů na kdejakou služebnou pozici, Jaroslav Bureš, měl být odměněn umístěním na Nejvyšší soud do funkce místopředsedy, důsledný odpor předsedkyně NS tomu nakonec zabránil. Ministři Julínek a Liška vzorovně ilustrují dva krajní způsoby politických nominací do čelných funkcí. Jeden si léta odpracovával v pozici stínového ministra svoji budoucí účast ve vládě a přes různé výhrady mu nikdo neupírá podrobnou znalost problematiky. Druhý byl vybrán jakou nouzové řešení, aniž měl o resortu „šajnu“, s trojí základní kvalifikací: měl správnou stranickou – zelenou - knížku, je kamarád šéfa a působí dojmem, že to zvládne. Političtí profesionálové Jedním z definičních znaků politické strany je cílené získávání „kádrů“ pro posty, které strana obsazuje. Strany již dávno nejsou spolkem finančně zabezpečených lordů. Dnes jde o strukturované instituce potřebující ve svých řadách množství profesionálů, kteří se politice věnují naplno. Doby, kdy se politika dělala po večerech, z osobní zkušenosti zažívají již jen v komunální politice malých obcí a měst. Stejně jako se profesionalizoval sport a umění, i politika potřebuje speciálně připravené lidi. Kde však má být adept na budoucí významný politický post „zaparkován“, když z politiky vypadne nebo se teprve připravuje na svých hvězdných patnáct minut? Specializace některých umožnuje solidní profesní fungování i mimo politiku, např. ekonomové (Kočárník, Rusnok), právnící (Sokol), lékaři. Je, ale množství profesí, kde při plném věnování politice „ujíždí vlak“. Hodiny a hodiny strávené na schůzích, často i o víkendech, je třeba nějak kompenzovat. Je tedy přirozené a správné, že strany o své viditelné představitele pečují a v hubených dobách je umisťují na méně vlivné, ale přijmně honorované posty. Stranické knížky = Pracovní knížky Omezit nešvar umísťování politiků do funkcí, kde se mají chovat nestranicky, lze především snížením počtu státních institucí a privatizací polostátních firem. I jmenované funkce by měly být na dobu určitou. K vyspělé politické kultuře patří schopnost rozlišit, zda pracuji na politickém postu v souladu s vládní politikou nebo nestranně vykonávám činnost ve státní správě v souladu se zákony. Věřme ale, že se jednou dočkáme moderní veřejné správy, kde obsazování funkcí bude souviset především s kvalitami dotyčných a ne s jejich stranickými knížkami. |
ODKAZY
|
