Liberální strana

Oči mhouřící justice

18. 6. 2008 - t

Tresty v české justici jsou nízké. S pomocí soudce může vrah pobýt za mřížemi třeba jen sedm let. Vinu nese prehistorický trestní zákon. Psali jej před desítkami let „experti“, kteří nadřazovali majetek lidskému životu. Polemiku o mírných trestech pro násilníky znovu vyvolala brutální smrt malého Jakuba, jehož zavraždil slovenský deviant.

V úterý se v Havlíčkově Brodě rozloučí rodina a kamarádi s devítiletým Jakubem Šimánkem. „Jakuba jsme vůbec neviděli. Nechal ho tam shnít jak prašivýho psa. Tak mu tady chystáme... protože jsme se domluvili... že k tomu, co z něj zbylo, dáme nejoblíbenější oblečení, hračky a že to půjde s ním do ohně,“ hledá těžko slova v rozhovoru pro TÝDEN jeho otec Hynek Blaško.

Tragický příběh se začal psát 4. května krátce po obědě v parku Budoucnost. Na jeho konci byl po měsíci marného pátrání hrůzný nález těla mrtvého Jakuba. Tři a půl kilometru od místa, kde se setkal se svým vrahem. Slovenským dělníkem, nebezpečným sexuálním deviantem a recidivistou Antonínem Novákem. Železniční násep u trati na dohled od řeky Sázavy se s největší pravděpodobností stal Jakubovým popravištěm. Ještě předtím ho třiačtyřicetiletý Novák, který měl na Slovensku soudem nařízenu ambulantní sexuologickou léčbu, pohlavně zneužil v nedaleké ubytovně. České soudy mohou Nováka poslat do vězení na 15 let, teoreticky i na doživotí. „Kdybych ho potkal, vyrval bych mu holou rukou srdce z těla,“ zapřísahá se Blaško.

Většina pro trest smrti

Stejně reaguje na tragický případ veřejnost. Měl by viset! Smrt! Lynčovat, bestii! Dejte ho do rukou tátovi... Podobnými příspěvky byla okamžitě zavalena internetová fóra pod články popisujícími havlíčkobrodskou tragédii. „Volání veřejnosti po znovuobnovení trestu smrti v případech podobných kauze Jakub je zcela logické,“ říká Rudolf Vokoun z katedry trestního práva Právnické fakulty UK v Praze. „Pokud mám hovořit jako normální obyčejný člověk, tak si dovedu představit, že v některých krajních případech bych pro něj plédoval. Pohledem právníka však musím připustit argumenty odpůrců trestu smrti jako opodstatněné. Zmiňme třeba možnost justičního omylu,“ dodává.

Většina Čechů má však jasno. Přes riziko pochybení v soudním procesu je skupina příznivců trestu smrti dlouhodobě v převaze. Čerstvý průzkum agentury CVVM (vznikal během května, tedy v době, kdy veřejným míněním ještě nehýbala kauza Jakub) ukázal, že by jej přivítaly až dvě třetiny českých občanů (viz Trest smrti?). Podporu má též u některých právních expertů. „Debatu o jeho zavedení bychom neměli přenechávat populistům. Naopak je třeba vést seriózní diskusi o tom, proč jsme se ho vzdali a co by přineslo jeho eventuální znovuzavedení,“ je přesvědčen právník Milan Hamerský. Autor vznikající novely trestního zákoníku, soudce Nejvyššího soudu Pavel Šámal, mu oponuje. „Mezinárodní úmluvy nám to nepovolují. Když už jsme se trestu jednou vzdali, nemůžeme jej znovu zavádět,“ argumentuje.

Ani existence „absolutního trestu“ v současném českém právním systému by patrně vrahovi Jakuba Šimánka cestu na šibenici neumetla. Je totiž psychicky nemocný, soudem uznaný pedofil. A v takovém případě by senát nemohl nejtvrdší verdikt vynést. Přesto po zveřejnění detailních informací o Jakubově smrti hlasovalo v anketě on-line deníku TÝDEN. CZ 63 procent čtenářů pro zavedení automatického verdiktu doživotí právě za vraždy dětí. Šestadvacet procent by nejvyšší výjimečný trest bez váhání dalo vraždícím recidivistům. Zbylých 11 procent by pak doživotím trestalo pachatele sexuálně motivované vraždy.

Recese i násilí = 3 roky

Otřesný případ z Havlíčkova Brodu zároveň znovu připomněl starší, podobně hrůzné případy a velkorysost soudců při udělování trestů. Umožňuje jim to především zastaralý, zkostnatělý trestní zákon, jehož kořeny sahají až do přelomu padesátých a šedesátých let minulého století. Tím je dodnes poznamenán. Doba totiž diktovala mnohem přísněji potrestat ty, kdo se postavili socialistickému zřízení. Za majetkový delikt paradoxně hrozí ještě dnes stejně tvrdý trest jako třeba za násilné nebo sexuálně motivované útoky.

Nepoměr je už na první pohled zarážející. Tři roky vězení může v Česku za svoji činnost „vyfasovat“ umělecká skupina (za šíření poplašné zprávy hrozil takový trest členům skupiny Ztohoven, kteří se loni v červnu nabourali do vysílání České televize s fiktivními záběry výbuchu atomové bomby v Krkonoších), naproti tomu soudci posílají na stejnou dobu za mříže i násilné recidivisty.

Jako vzorový příklad může sloužit nedávný příběh z Královéhradeckého kraje. Dvaačtyřicetiletý muž z Jilemnice dlouhé roky týral svoji rodinu. Napadal děti, bil ženu a vyhrožoval jí smrtí. „Manželce hrubě nadával, tahal ji za vlasy po zemi či bil obuškem. Opakovaně jí navíc vyhrožoval, že si obstará někoho, kdo ji zabije,“ konstatoval soudce Martin Fišer. Ponižovaná a týraná manželka se proto třikrát neúspěšně pokusila o sebevraždu, spolykala velké množství léků a skončila v nemocnici. Na muže dokonce několikrát podala trestní oznámení, nikdy však nevydržela a sama udání brzy stáhla. A když už jednou vydržela až do soudního jednání, v síni obrátila svou výpověď v manželův prospěch.
Zlom nastal koncem roku, když ji muž znovu brutálně napadl. Policisté ho zatkli a skončil ve vazbě, žena se tak necítila pod tlakem a popsala, jaký teror rodina zažívala. Soudce Fišer nakonec poslal násilníka na tři roky do vězení, tedy na stejně dlouhou dobu, jako týral svoji ženu. Ještě před nástupem do žaláře však tyran v domácím násilí pokračoval. Protože již měl v trestním rejstříku záznamy za krádeže, ublížení na zdraví i maření úředního rozhodnutí, přidal mu Fišer ještě dvouapůlletý trest.

Majetek kontra život

Obdobných, i ještě otřesnějších srovnání zná tuzemská justice desítky (viz Peníze, nebo život. Co je víc?). Laik nevěřícně kroutí hlavou a odborníci vysvětlují. „Je to přežitek z dob komunistických vlád, ze kdy stávající platný zákoník pochází. Tehdy se spravedlnost zaměřovala především na to, aby nedocházelo k rozkrádání společného jmění,“ říká právník Hamerský.

A připojují se i další. „Je třeba připustit, že v trestání majetkové trestné činnosti a útoků na život a zdraví skutečně existuje nepoměr. Srovnat by to mohla právě rekodifikace trestního zákona,“ zmiňuje Rudolf Vokoun nový trestní zákon, kterým se tento týden bude zabývat ústavně-právní výbor Poslanecké sněmovny. „Očekávám, že diskuse nepřinese moc bodů, kde bychom se mohli zadrhnout. Snad jen snížení hranice trestní odpovědnosti na 14 let,“ předvídá předseda výboru Marek Benda z ODS.

Jenže právě z politických půtek nad detaily mají strach lidé z praxe. Přitom nebýt politiků, mohl nový zákon platit už před dvěma roky. Tehdy však spadl pod sněmovní stůl kvůli absenci paragrafu o zneužívání informací v obchodním styku, takzvaném tunelování. Třecí plochy mezi parlamentními partajemi představují v současném ministerském návrhu zejména touhy prosadit benevolentnější postoj k některým drogovým deliktům nebo snížení hranice trestní odpovědnosti z patnácti na čtrnáct let.

„Je úplně jedno, jestli se trestní odpovědnost sníží ze současných patnácti na čtrnáct,“ říká čestný prezident soudcovské unie Libor Vávra. „Hlavní je, aby nám fungovaly ústavy. A je jedno, jestli mluvíme o věznicích, výchovných, převýchovných, izolačních či detenčních ústavech. Když stát nemá zajištěno jejich fungování, tak je úplně jedno, jestli budeme mít jako hranici dvanáct anebo sedmadvacet let.“

Podstatnou změnu v posuzování trestných činů dopředu avizoval Pavel Šámal, jenž se svým týmem již devátým rokem připravuje novou podobu kodexu. Tu na konci loňského roku dopilovali podle svých představ a předali ji ke schválení Poslanecké sněmovně. Zatímco zákon z roku 1961 řadí na první místo zločiny proti republice, například vlastizradu, Šámalův návrh vypíchl do čela zločiny proti jednotlivci, jako je vražda. Podle „otce nových trestů“, jak se Šámalovi přezdívá, upravuje zákoník zejména dosud nízké tresty za násilnou trestnou činnost. To ostatně hlásá i motto nejvýznamnější novely tuzemského práva za posledních několik desítek let: Život je více než majetek. „Ochranu lidského života je třeba nadřadit penězům. I když dnešní doba přikládá financím mimořádný význam. Tak velký, že někteří jedinci jsou ochotni obětovat svobodu za to, že si přisvojí rozsáhlé jmění,“ říká Šámal.

Z vraha lítostivcem

Současný trestní kodex počítá pro vraha s trestem v rozmezí deseti až patnácti let. Nově by to mělo být ještě o pět let více. I to se ale zdá kritikům zákoníku málo. Navíc, když stále platí, že za slušné chování je odsouzenému po odpykání dvou třetin trestu zbytek zpravidla odpuštěn. V této naději se i bezcitní zločinci pravidelně proměňují v nevinné oběti systému. A benevolentní soudci svými rozhodnutími umožňují, že i vrazi opustí vězeňské brány již po necelých sedmi letech.

Takový osud by mohl potkat i Roberta Neffa Nováka. Ten se sice v březnu nejprve přiznal k vraždě své ženy Ireny Neffové (uškrtil ji kabelem od videorekordéru a posléze zakopal v lese), od té chvíle ale podniká vše pro to, aby jeho konečný trest byl co nejnižší. Například rozeslal dopis médiím, v němž se za svůj čin omlouvá. Podle otce zavražděné Ireny Ondřeje Neffa a jejího bratra Davida je to pokračování falešné hry, kterou Novák předvedl, když několik týdnů předstíral, že svoji pohřešovanou ženu postrádá.

I tak by se Novák mohl na svobodu dostat třeba už po osmi letech. A udělat to, čeho se Irenina rodina obává - požádat soud o svěření nyní bezmála dvouleté dcery Dominiky do své péče. O dítě se zatím z rozhodnutí soudu stará Irenin bratr David. Obává se však, že o Dominiku může po návratu Nováka z vězení přijít. Sám Novák minulý týden během schůzky s redaktorem TÝDNE ve vazební věznici v pražské Ruzyni nevyloučil, že po odpykání trestu bude chtít dceru zpět.

***

Peníze, nebo život. Co je vic?

Tuzemský trestní zákoník je již desítky let nastaven tak, že přísně trestá zejména majetkové trestné činy. Uděluje za ně často srovnatelné sankce jako za útoky namířené proti lidskému životu. Přinášíme přehledné srovnání několika případů, kdy hospodářské delikty „ocenili“ soudci jako stejně nebezpečné jako brutální či zavrženíhodné násilné činy.

Sazba 2 až 3 roky
* Za sex s šestnácti nezletilými a mladistvými dívkami byl katarský princ Hámid bin Abdal Sání v létě 2005 odsouzen na 2,5 roku odnětí svobody. Jenže nepravomocně. Na pokyn tehdejšího ministra spravedlnosti Pavla Němce byl Sání později vydán zpět do vlasti, kde katarský prokurátor stíhání zastavil.
* Jen o půl roku déle - tři roky - strávila za mřížemi Helena Čermáková z Kladna, která opila a pak zalehla svoji pětiletou dceru Terezku. Její tělo pak podpálila v lesoparku Bažantnice.
* Stejný „přísný“ verdikt jako Čermáková za zabití si však na druhé straně vyslechli i bývalý ředitel strakonické nemocnice Michal Stehlík či dvacetiletý mladík Pavel Veselý. Stehlík se podle obžaloby v letech 2003 a 2004 dopustil pojistného podvodu ve výši zhruba 1,4 milionu korun. Veselý zase doplatil na to, že ruzyňskému letišti vyhrožoval uložením bomby v letištní hale.
* Směšně vyzní ve srovnání s těmito případy i trest pro Karla Blümela. Ten na Mladoboleslavsku zvládl za několik měsíců poničit a vykrást desítky automobilů. Spravedlnost ho dostihla, až když v lednu 2006 srazil autem malou školačku. Místo pomoci ji nechal zraněnou mrznout na chodníku v minus dvaceti stupních. „Byl jsem zdrogovaný,“ hájil se u prvního líčení. Sazba 5 let až 6,5 roku Pět let odnětí svobody hrozí například „pirátům“, kteří porušují autorská práva.
* Ještě o půl roku více dostal u prvoinstančního soudu exministr informatiky Vladimír Mlynář za zneužití pravomocí veřejného činitele a zneužívání informací v obchodním styku. Vrchní soud ho sice osvobodil, ale letos v březnu podala nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká dovolání k Nejvyššímu soudu.
* Za mřížemi Mlynář mohl strávit stejný čas jako muž, který v centru Prahy odpálil výbušninu. V srpnu 2004 na rohu ulic Havířská a Na Příkopě zranil Izraelec Jakov Mošajlov granátem 17 lidí. Viníka potrestal soud rovněž pětiletým trestem odnětí svobody.
* Mírně se posuzuje i řada sexuálních zločinů. Za znásilnění dvou mladíků byl Tomáš Anderle poslán za mříže pouze na šest let. Homosexuál Anderle byl přitom již sedmkrát trestán a odsouzen za vydírání se sexuálním obtěžováním.

Sazba 7 až 10 let
* Za brutální vraždu krajana, kterému zasadil 47 bodných ran, dostal sedmnáctiletý Vietnamec sedmiletý trest.
* Přísnější verdikt si podle soudců nezaslouží ani jednání Aloise Červeňáka z Horažďovic, který opakovaně zneužíval svoji teprve devítiletou dceru.
*Na sedm a deset let putovali za mříže rovněž Lukáš Pech a Filip Trač, kteří se před dvěma roky ze msty pokusili zavraždit Tračova kolegu z práce. Muži ho brutálně zbili, svázali do kozelce a polili savem. Svázanému muži se po hodině podařilo uvolnit ze sevření, jinak by se sám uškrtil.
* Před sedmiletým trestem naopak už třetím rokem uniká expolicista Jan Mikeš. Ten je zapleten i do kauzy proslulého doživotního vězně Jiřího Kajínka (podle jedné z verzí měl střílet právě Mikeš), odsouzen byl však za nezákonné obchodování s lihem.
* Zpronevěra a podvod se staly osudnými bývalému starostovi obce Karlova Ves Luboši Šípkovi. Podle obžaloby měl vylákat od podnikatelů na falešné dokumenty miliony korun, které nesplatil. Za zneužívání pravomoci veřejného činitele vyfasoval Šípek nejprve tři roky žaláře, později mu okresní soud v Rakovníku vyměřil dokonce sedmiletý trest.

Sazba 12 až 15 let
*Jako kdyby vraždil. Tak se musel koncem loňského roku cítit Jan Pavlík, když mu soud vyměřil dvanáctiletý trest za to, že coby člen Národní družstevní záložny se svými kumpány v létě 2002 vytunelovali téměř padesát milionů korun.
* Stejný trest však patří i Ivaně Gavalierové z Havířova za objednanou vraždu manžela. Po několika neúspěšných pokusech o jeho zabití si žena najala vrahy z Polska, kteří na její pokyn podnikatele rozstříleli před společným domem.
* Dvanáct let si za utýrání malé holčičky vyslechl i Martin Ježek. Za to, že dcera jeho družky, čtyřletá Lucie, vypila Ježkově dceři sunar, ji muž surově ztřískal řemenem na psa. Pak namíchal koktejl z alkoholu, octa, soli a koření a donutil jej Lucii vypít. Poté ji odnesl do vany s ledovou vodou a nutil konzumovat vlastní výkaly. Dítě se udusilo po vdechnutí vody a zvratků. Případ se vlekl roky a padlo v něm sedm rozsudků. Odvolací soud však verdikty vždy zrušil. Jednou Ježkovi za hrůzný čin dokonce uložil jen roční trest za neposkytnutí pomoci. Tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Rychetský to označil za „otřesný příklad fungování české justice“. -vrk-, -sam