Liberální strana

Sníží reforma vysokým školám rozpočty?

29. 7. 2008 - právo

Autoři první verze Bílé knihy terciárního vzdělávání by diskusi k reformám v ní nejraději pojali ve stylu konverzace potrhlé čajové společnosti z knihy Alenka v říši divů.
"Nalejte si vína," řekl Zajíc Březňák povzbuzujícím tónem. Alenka se rozhlédla po stole, ale tam nebylo nic než čaj. "Nevidím tu žádného vína," podotkla. "Taky tu žádné není," řekl Zajíc Březňák. "Pak to od vás nebylo příliš zdvořilé, nabízet mi je," řekla Alenka podrážděně. "Od vás nebylo příliš zdvořilé posadit se bez pozvání," řekl Zajíc Březňák.

Celá debata má být dokončena během podzimu, a hypoteticky vzato by mohla být příležitostí některé představy porovnat s alternativami. V představě šéfa autorského týmu Bílé knihy Petra Matějů je ovšem "veřejná debata" určena jen členům party, "kteří spolu mluví".

Je to vidět například na osobním tónu polemiky "Zdanit absolventy? Nesmysl", kterým reagoval na poznámku o tom, že autorka britského systému placení školného, bývalá labouristická ministryně T. Blackstoneová, se na nedávné konferenci o financování VŠ vzdělání vyslovila ve prospěch progresívního zdanění všech absolventů univerzit.

Systém odloženého školného se z hlediska splácejících chová podobně jako další daň. Příspěvek k financování ze všeobecné absolventské daně by ovšem dovoloval s nižšími daňovými sazbami než u splátek odloženého školného platit náklady na vzdělávání ve větší míře z příjmů ve skutečně produktivním věku, nikoli krátce po absolvování.

Z analýz systému odloženého školného vyplývá potřeba kompenzovat různou velikost rizika (ne)splácení s ohledem na znevýhodněné skupiny obyvatel. U australského systému, na který se P. Matějů v souvislosti se svou koncepcí z Bílé knihy odvolává, je prokázán dopad dluhů, které vedou k odkládání rozhodnutí založit rodinu. Tyto efekty nejsou nijak katastrofální, ale existují. Splátky u australského systému stanoví zákon v procentní sazbě 4-8 procent z příjmu, zatímco sazba u obecného zdanění se zákonem určeným směřováním výnosu by mohla být nižší.

Australský zákon obsahuje záruku, že studentské platby nesníží příspěvek státu v podobě taxativního vymezení zaručené výše státního příspěvku na studenta v sedmi pásmech pro jednotlivé obory studia.

Fakticky tím také Australané přelévají peníze mezi "úspěšnými" a "neúspěšnými" školami, což se P. Matějů bez dalších podkladů snaží popírat a takové přerozdělování označuje za hlavní a nežádoucí nesmysl. Mezi právy a medicínou se výše státního příspěvku liší více než desetkrát, přitom sazba školného je u obou shodně nastavena na nejvyšší úroveň.

Se zjednodušující představou prosperity vysokých škol, založené pouze na krátkodobé finanční úspěšnosti absolventů, není možný koncepční přístup státu k různým oborům studia. To je také jednou z nejsilnějších námitek proti představám v Bílé knize. Ta dokonce navrhuje poskytovat státní příspěvek soukromým školám, které na rozdíl od veřejných škol musely počítat s tím, že svou činností naplňují podnikatelský zájem svého vlastníka, nikoli veřejný zájem financovaný ze státního rozpočtu. To ostatně již při představování Bílé knihy podrobil výrazné kritice profesor Rudolf Haňka z Cambridge, kterého z nějaké zaujatosti vzhledem k domácím poměrům jistě nelze podezřívat. Českým veřejným vysokým školám proti tomu nikdo negarantuje, že nepřijdou dokonce o vlastní peníze, což je vidět na způsobu, kterým v tyto dny ministerstvo školství zkoumá zůstatky na fondech vysokých škol.

Těžko totiž tuto zákonem nijak nepředpokládanou aktivitu vysvětlit jinak než ministerstvem financí iniciovanou snahu najít argumenty, jak o tyto prostředky snížit rozpočet pro vysoké školy na příští rok. Tomu autoři Bílé knihy pozornost nevěnují, přestože to autonomii i podmínkám pro vlastní iniciativu vysokých škol notně přistřihuje křídla.

Ministerský úředník Matějů rozpracoval jednu z variant finanční spoluúčasti na vzdělání - a je docela možné, že variantu, která nakonec může být prosazena - a teď v roli moderátora debaty očekává, že za konkrétní podobu těchto návrhů bude sklízet pouze pochvaly, zatímco jakékoli zmínky o dalších možnostech jsou zapovězeny.
Takové pojetí diskuse nad koncepcemi v Bílé knize by však bylo poněkud scestné a ke kvalitnímu výsledku by vedlo jen stěží.