Liberální strana

Soudcokracie po turecku

6. 8. 2008 - LN

Žaloba na vládnoucí Stranu práva a rozvoje (AKP), kterou nyní zamítl turecký ústavní soud, je příkladem pokusu o státní převrat prováděném „v rukavičkách“. AKP je obviňována z destrukce sekulárního státu a přílišné tolerance k islámu. Skutečným problémem je spíše propastná vzdálenost mezi elitami, jež většinu minulého století zemi vládly, a postoji i preferencemi širokých občanských vrstev. Elity tureckého systému, které v politickém boji s AKP prohrály, volí cestu připomínající víc vojenské převraty než respekt k vládě zákona a dodržování ústavních principů.

V šátku pro státní peníze

Straně AKP se podařilo nevídané. Své politické poslání spojila s cílem vstoupit do Evropské unie, provádí reformy zdůrazňující posilování demokracie jako podmínky pro hospodářskou prosperitu i bezpečnost. Do prostředí posilujícího základní lidská práva v tomto pojetí patří jak sekularismus, tak svoboda slova, shromažďování i náboženského vyznání. AKP je zcela evidentně úspěšná v rozšiřování aktivní účasti obyvatel na spravování země. V tradičním tureckém prostředí mají některé z kroků zvyšujících například účast žen ve veřejném a politickém životě nečekané způsoby realizace i důsledky.

Podpora školní docházky dětí ve vesnických oblastech jihovýchodního Turecka například zahrnuje i státní příspěvek za školní docházku dětí, který je výhradně jejich matkám – otcové je v tom nemohou zastoupit – poukazován do městské banky. Ženy to nutí k cestě mimo svou vesnici, otevření bankovního účtu i získání zkušenosti se spravováním sumy vlastních peněz, která u větší rodiny může být docela velká. Průlomový zákon, umožňující studentkám nosit ve škole šátky, má z tohoto hlediska rovněž jiný význam, uvědomíme-li si jeho důležitost v tom, aby byl dívkám z vesnického prostředí umožněn přístup ke vzdělání bez pocitu násilí na zvykových tradicích.

Vystavíme-li běžného Evropana přiměřené mediální masáži založené na střetu civilizací, nájezdu islámu na křesťanskou Evropu a pěstovanému strachu před islámem jako náboženstvím teroristů, může povolení šátků ve školách vypadat jako prvotřídní hereze, neslučitelná s evropskými hodnotami. Takový pohled ale neobstojí před konfrontací s fakty typu zavedení vysokorychlostního internetu do všech tříd tureckých škol.

AKP je u moci již šest let. Ve volbách loni v červenci pro ni hlasoval každý druhý turecký volič. Výsledek 47 procent hlasů nikoli v prvních, ale ve druhých parlamentních volbách, tedy se znalostí toho, jak si strana počínala, můžeme stěží interpretovat jinak než jako důkaz toho, koho si společnost přeje za správce věcí veřejných. Fakt, že strana s širokým mandátem může sdílet náboženské zaměření svých voličů, by neměla sama o sobě vyvolávat žádné obavy. Vyhrají-li v jakékoli jiné evropské zemi volby křesťanští demokraté, neznamená to, že hodlají zrušit sekulární základ své země.

Náboženská orientace AKP tak není sama o sobě nic problematického. Podstatnými skutky směrem k plnění požadavků na členství v Evropské unii tato strana evidentně sekulárnímu charakteru Turecka nijak neškodí, a uvážíme-li, že demokracie je především prostorem pro koexistenci a možnost uplatnění názorů, který se jeden od druhého mohou výrazně lišit, pak AKP naopak může tomuto prostoru prospět.

Evropa přihlíží

Turecký ústavní soud posuzoval žalobu proti existující politické straně s nepopiratelnými výsledky, širokou voličskou podporou a relativně krátkým výkonem vládního mandátu. Kdyby byl rozhodl o rozpuštění AKP, odstavil by na dalších pět let z politického života prezidenta, premiéra i 37 poslanců.

Parlamentní shromáždění Rady Evropy přijalo drtivou většinou (63 pro, 3 zdržení, 3 proti) rezoluci vyjadřující silné znepokojení nad tím, že by turecký ústavní soud mohl překročit hranici mezi právním a politickým rozhodováním a na dalších pět let změnit mandát vzešlý z voleb. Českou republiku toto ústavní drama nechávalo poměrně klidnou. Hlasování v Radě Evropy se 26. června z české delegace zúčastnili pouze dva čeští parlamentáři (autor je jedním z nich), silnější oficiální české stanovisko v této věci příliš slyšet není.

Zticha zůstal i český prezident, který jinak rád kritizuje chiméru toho, co nazývá „soudcokracií“. Z jeho článku v Lidových novinách z 24. dubna tohoto roku ostatně víme, že demonstrovat je podle něj vhodné tak nejvýš před Kolumbijskou univerzitou kvůli tamním profesorům. Zrušení politické strany i mandátu získaného od voličů přitom u nás nikdy reálně od Ústavního soudu nehrozilo. Silový zásah moci soudní do moci zákonodárné i výkonné jsme mohli v přímém přenosu z Turecka sledovat až nyní.

O autorovi| Jiří Zlatuška senátor Autor je členem Aliance liberálů a demokratů pro Evropu )ALDE) v Parlamentním shromáždění Rady Evropy