Liberální strana

Rusko má v ruce trumf – Kosovo

11. 8. 2008 - Právo

Gruzie zahájila vojenskou ofenzivu do jižní Osetie několik hodin po svém návrhu na příměří, doplněném výzvou k jednání. Ministr pro reintegraci separatistických území Tejmur Jakobašvili tento rozpor pařížskému Figaru vysvětlil tak, že nechtěli, aby jejich návrhy byly chápány jako slabost.

Výsledkem této zvláštní úvahy je zničené Cchinvali, mnoho mrtvých a tisíce uprchlíků, bombardování vojenských základen, ruské námořní lodě na abcházském pobřeží Černého moře, mající zabránit dodávkám zbraní Gruzii a podpořit tamější separatisty, stahování gruzínských vojsk z Osetie, zvýšená ruská přítomnost v Osetii a faktické posílení separatistických požadavků jižní Osetie a Abcházie na samostatnost, případně rovnou na připojení k Rusku.

Stejně jako na Balkáně nemá smysl zabývat se teď příliš historickými argumenty. Ale problémy Balkánu a Kavkazu mají společné především to, že v obou těchto oblastech rozhodovaly o sporech mezi tamějšími národy vždy velmoci, které narýsovaly hranice podle svých vlastních potřeb, případně podle výsledků válek mezi nimi.

Navíc Stalin v rámci svých teorií o národnostní otázce, a aby se mu lépe vládlo, rozdělil Osetii na severní a jižní, podobně jako stvořil v Azerbajdžánu arménskou enklávu Náhorní Karabach a v Arménii azerský Nachičevan. Osetinci chtějí teď být spolu se severními příbuznými a ani Abcházci nechtějí zůstat v Gruzii. Více než devadesátiprocentní většina vlastní ruské, a nikoli gruzínské pasy.

Jejich odhodlání posílilo uznávání nezávislosti Kosova. Před jeho důsledky pro Kavkaz varoval Condoleezu Riceovou a ostatní ministry NATO ještě před jejím uznáním v Bruselu ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Potvrdili to představitelé obou oblastí, když zopakovali, že nezávislost je také jejich neměnným cílem.

Těžko zatím odhadnout, s čím gruzínské vedení a prezident Saakašvili počítali, když se rozhodli vojensky čelit světové velmoci. Možná spoléhali na podporu Západu, zejména Spojených států, které navrhovaly na bukureštském summitu NATO zahájit jednání o jejich přijetí do Aliance.

Americká armáda cvičí gruzínské vojáky a má v Tbilisi stálou misi. Nicméně představy o jakékoli intervenci se nemohly naplnit. Ministr Jakobašvili chtěl, aby Západ dal „jasný signál Rusům“. Ale nedělal si iluze, když dodal, že by museli přestat „chytat bronz na plážích“.

Prezident Bush a Condoleeza Ricová sice žádají, aby Rusko respektovalo územní integritu Gruzie, ale to je tak všechno, co mohou dělat. Vysoký představitel State Departmentu řekl New York Times, že „neexistuje žádná možnost vtáhnout do toho NATO nebo mezinárodní společenství“. Francouzský tandem Sarkozy– Kouchner předkládá tříbodový plán: zastavit nepřátelství, respektovat suverenitu a územní integritu Gruzie a obnovit v terénu předchozí stav. Jako předsednická země EU k tomu svolávají zvláštní poradu unijních ministrů zahraničí.

Obnova statu quo ante ovšem znamená návrat ke stavu, v němž Gruzie nemá kontrolu nad Osetií a Abcházií. Místo respektu k územní integritě Gruzie tak máme de facto respekt k autonomii obou oblastí, posílené současnými událostmi. Situaci vystihl pařížský Le Monde, když napsal, že budou-li západní mocnosti „přinuceny volit mezi Tbilisi a Moskvou, není obtížné představit si, kam se přikloní“. Potřebují spolupráci Moskvy v Afghánistánu, v Iráku a při jednáních s Íránem. Nemají žádnou možnost tlačit na Rusko, které má v ruce trumf západního prosazování nezávislosti Kosova. „Gruzínci by proto neměli provokovat Rusy ani odpovídat na jejich provokace.“ A přední činitel Pentagonu si povzdechl zpravodaji New York Times: „Možná, že se teď učíme být zticha“, v originále „shut up“, neboli držet hubu.

Čekám, že se u nás zase ozve něco podobného jako „je lepší mýlit se se Saakašvilim než mít pravdu s Putinem (případně Medvěděvem)“ nebo, jak napsal jistý blogger, že bude raději s USA než s Moskvou. Pokud budeme vnímat světové události v takto směšné perspektivě a místo pěstování vlastního sebevědomí uvažovat, do které ochranné náruče chceme vlézt, dočkáme se jen toho, že o nás budou opět rozhodovat Rusko a Amerika, které se dohodnou nad hlavami Gruzínců, Čechů a všech ostatních Evropanů.