Liberální strana

Míří univerzity do lepších časů?

22. 9. 2008 - hn

Výroční zpráva OECD, která srovnává stav vzdělávání v členských zemích, přináší v aktuálním vydání povzbudivé údaje o českých vysokých školách. V procentu vysokoškoláků stále zaostáváme za ostatními zeměmi, ale po dlouhé době je vidět takový nárůst, že očekávat vyšší by bylo nereálné.

Ze zprávy vyplývá, že v letech 2002 - 2006 se výrazně zvýšily počty studujících a v resortu rostl i objem peněz. V možnostech přístupu maturantů k vysokoškolskému vzdělání jsme podle statistik velmi blízko průměru zemí OECD, zatímco v roce 2000 jsme byli mezi nejhoršími. Desetiprocentní nárůst nově přijímaných studentů z nás činí nejrychleji rostoucí zemi ve statistikách OECD v tomto parametru. Povzbudivé je, že se o stejné procento zvýšil i počet absolventů, takže >úmrtnost« nestoupá. Vstupní kapacity vysokých škol jsou dnes nastaveny na vyšší počty přijímaných a jen využívání této kapacity povede k nárůstu celkového počtu studujících během dalších let. Rektoři právem upozorňují, že školy na toto zvyšování počtu studentů potřebují adekvátní navyšování rozpočtu, jinak by hrozil kvalitativní propad.

Data OECD také vyvracejí obavy, že absolventi nenastupují na kvalifikovaná pracovní místa, ale berou podřadnější práce, na které vysokoškolskou kvalifikaci nepotřebují. V Česku pracuje na kvalifikovaných místech skoro 95 procent absolventů vysokých škol, což z nás činí po Slovinsku a Lucembursku třetí nejlepší zemi v efektivitě využívání získané kvalifikace. Podíl vysokoškoláků zaměstnaných na kvalifikovaných místech je u nás téměř o třicet procent vyšší u pětadvacetiletých než u čtyřiašedesátiletých. To je druhý nejvyšší rozdíl hned po Itálii.

Tato čísla svědčí o hladu, který na tuzemském trhu práce panuje po absolventech vysokých škol -zcela nezávisle na oboru, který vystudovali. To může být nepříjemné pro firmy volající po zvyšování počtu absolventů na technikách. Ukazuje se, že po absolventech jiných oborů se na trhu kvalifikovaných pracovních míst zapráší stejně rychle jako po inženýrech. Bez přirozené motivace ke studiu techniky získané během základní a střední školy proto ke znatelnému zvýšení počtu studujících na technikách nedojde.

Kvalita vysokých škol v Česku samozřejmě závisí na kvalitě vzdělání na středoškolské a základní úrovni. Zde data OECD ukazují zásadní slabinu - naši patnáctiletí jsou nejlepší v kategorii >vysvětlování jevů na vědecké bázi«, tedy školního memorování. Ale propadají v kategoriích >rozpoznání vědeckého problému« a >užití vědeckého přístupu«. Tedy ve schopnosti memorované znalosti použít v praxi.

Pokud se způsob práce se znalostmi na základních a středních školách nezmění, těžko můžeme očekávat výrazně vyšší příspěvek našich vysokých škol k průmyslovým inovacím nebo rozvíjení technických či přírodovědných talentů, jak po tom dlouhodobě volá výzkum i průmysl. A přemýšlet musíme také o prioritách v rámci ministerstva školství. Jsou-li dnes vysoké školy (oprávněně!) prioritou, nesmíme dopustit, aby to vedlo k přesunu části peněz ze základních a středních škol do vysokých. Ty jsou jen špičkou ledovce.
Špičkou sice viditelnou, ale špičkou, která se bez kvalitní a široké základny potopí.

Desetiprocentní nárůst nově přijímaných studentů z nás činí v tomto ohledu nejrychleji rostoucí zemí OECD.