Liberální strana

Ideály eurofederalisty

12. 1. 2009 - res

Macháček v Respektu: Miloš Zeman prohlásil před dvěma dny v rozhovoru pro týdeník Ekonom, že je „eurofederalista“. Autor auditu se musí pochlubit, že je taktéž „eurofederalistou“, to máme s důchodcem z Vysočiny společné.

Jenže co to je federalismus? Už na samotné definici tohoto výrazu se v Evropě vůbec neshodneme, resp. představujeme si každý něco jiného.

V takovém Spojeném království si pod výrazem federalismus představují decentralizaci. Federalismus se v Británii říká tomu, že parlamenty ve Skotsku či Walesu získaly větší pravomoce na úkor londýnské vlády.

To známe i z Československa. Federalismus se říkalo tomu, že Slovensko získalo po roce 1968 více autonomie. Podobně jako v případě Británie znamená federalismus i určité asymetrické výhody pro menší partnery: existovala Slovenská akademie věd, neexistovala česká, pouze československá. Existovala komunistická strana Slovenska, nikoli Česka. Podobně neexistuje specifický anglický parlament, ale existují Parlament waleský a skotský.

To byla ale odbočka. Znamená federalismus centralizaci? Do určité míry ano, zároveň ale federalismus posiluje prvky vnitřní konkurence. Myšlenka vnitřní konkurence, nikoli myšlenka centralismu je jedním z pilířů myšlenky federalismu. Zároveň jsou ale základem federalismu pojistky, kontrolní mechanismy a kompenzace (checks and balances) zcela nedemokratického charakteru, které brání diktátu velkých (většiny) proti malým.

Vezměme si příklad Spojených států. Maličký stát Delaware nebo pustá a neobydlená Montana mají dva senátory, stejně jako Kalifornie s osmdesáti miliony obyvatel.

Jednotlivé americké státy mají spoustu pravidel určených na úrovni jednotlivých států (důležité jsou například mnohé daně, ale i tak podstatné věci jako volební právo).

Nyní tedy k tomu, jak si evropskou federaci představuji – můžeme tomu říkat „eurofederace podle Macháčka“.

Jediná ryze evropská federální instituce je Evropská centrální banka. Ta může dále fungovat v podobě, jaká byla stvořena.

Dalším klíčovým krokem je vytvoření horní komory Evropského parlamentu, která bude mít stejně silné pravomoce jako americký Senát. Každý stát bude mít dva volené zástupce. Druhou variantou je, že do druhé komory bude každý stát jmenovat dva zástupce (volně podle vzoru německého Bundesratu).

Dolní komora Evropského parlamentu posílí, výsledek voleb vyústí ve jmenování evropské vlády. Počet europoslanců bude odvozen demokraticky podle počtu obyvatel jednotlivých států, bude umožněna i kandidatura cizinců, pokud získají ve svém volebním okrsku domicil. Hlava evropského federálního státu bude rotovat podobně jako ve švýcarské konfederaci.

V čele evropské vlády (komise) se budou na základě volebních výsledků střídat frakce a koalice křesťanských demokratů, liberálů či socialistů (to samozřejmě v ústavě napsáno nebude).

Tak. Každý asi vidí, že to bude „běh na dlouhou trať“. Je však nedůstojné se ideálů vzdávat jen proto, že jejich naplnění bude dlouho trvat.