Liberální strana

Úspěch liberální strany měřítkem vyspělosti voličů

5. 2. 2009 - npes

s reakcemi čtenářů NPsa -zde-

Oznámení ve médiich o založení Liberální strany v České republice mne jako politoložku v kladném smyslu překvapilo, hlavně proto, že tato strana na rozdíl od ODS nevidí v Evropské unii strašáka. Samozřejmě, program strany je velmi idealistický, ale která strana i na Západě nemá program takový, aby jím získala voliče? Otázka teď bude, v čích šlépějích tato strana půjde.

Historie liberálů
Hambašská slavnost od 27. do 30. 5. 1832 (Hambacher Fest bei Neustadt an der Weinstraße) je pokládána za první setkání liberální opozice v Německu. Této akce se zúčastnilo na 30 000 lidí. K hlavním požadavkům patřila kromě práva shromažďovacího, práva na volné vyjádření názorů a odstranění cenzury i nová koncepce Evropy na základě rovnoprávnosti národů a tolerance víry. Protože to liberálové s tolerancí mysleli vážně, tak se v Hambachu také vyslovili pro sjednocení Poláků v jenom státě.

Tyto myšlenky se záhy staly také programem německých liberálů v Čechách bojujících za všeobecné volební právo, ale čeští politici kolem Palackého se spojili s konzervativní šlechtou a snažili se nastolit práva Koruny české, tak, jak existovala před bitvou na Bílé hoře. To je v podstatě tragédií české politiky vedoucí k odcizení obou národů po roce 1848, kdy ještě společně proklamovaly takzvané Svatováclavské požadavky.
Tato skutečnost se po roce 1918 zamlčela. Protože liberálové byli Němci, tak také po vzniku republiky v roce 1918 neexistovala v Československu strana, která by ve jménu měla v názvu slovo „liberální“.

Po letech bolševické totality začaly vznikat v českých zemích strany - také liberální - jako houby po dešti. 10. března 1990 se sešly různé nezávislé iniciativy a strany a vytvořily politické seskupení pod názvem Svobodný blok.
Zákládajícími členy byly: Republikánská unie, Strana ústavní demokracie, Strana svobodných demokratů, Klub podunajské konfederace, Strana čs. neutrality, Demokratická strana ČR a Všelidová strana.
Seskupení přijalo společný program a otevřelo se pro všechny politické strany a hnutí, které se s jeho programem ztotožnily. Mimo toto sdružení existovaly strany jako například Liberální demokraté, která vznikla z Liberální iniciativy a Evropské liberální strany.

Osobně jsem v tu dobu byla jako členka spolkového výboru pro zahraniční a evropské záležitosti Svobodných demokratů v Německu (Bundesfachausschuss für Außen- und Europapolitik der Freien demokratischen Partei) pověřena FDP-liberály je podporovat. Mým osobním cílem bylo sjednocení všech liberálních stran a skupin, a tak jsem jejich spojení do Svobodného bloku přivítala. Jednotlivé strany zastoupené ve Svobodném bloku ale na jaře 1990 nevěřily, že by u voličů měly šanci, a tak podporovaly kandidáty OF. Tato nedůvěra ve vlastní sílu byla asi hlavním důvodem, proč se již v srpnu 1990 tento blok začal rozpadat.

V březnu 1991 se část členů OF spojila do OH, které může být pokládáno za liberální sdružení, ale ani tomu se nepodařilo dlouhodobě získat přízeň voličů. Nejenže liberálové v Čechách neměli tradici a nemohli se tedy opřít o známější politiky, nýbrž také proto, že pro voliče - po desetiletích života ve skrovných poměrech - byla ekonomická komponenta důležitější než ochrana občanských práv. OH a Svobodný blok neměly podporu zahraničních liberálů.

Osobně se mi nepodařilo přesvědčit vedení FDP o nutnosti sjednocení liberálních skupin. Od roku 1990 podporovalo, i finančně, jen Liberální demokraty, kteří se ale do parlamentu dostali jen přes platformu OF a po rozpadu OF přestali v české politice hrát roli.

Jestli se nové liberální straně podaří získat zklamané české voliče, se teprve uvidí. Bylo by to samozřejmě ukázkou vyspělosti voličů. Ale kdo v ní věří, je naivka.