Liberální strana

T.Ježek: Současná krize neznamená zánik liberalismu

26. 3. 2009 - x

-lze-i-přehrát-

Od pádu komunismu letos uplyne dvacet let. A tak, jak začátkem devadesátých let obživl Adam Smith, dnes naopak jako by znovu získávaly vážnost ideje Karla Marxe.. Ozvěny Marxovy kritiky kapitalistické společnosti jsou slyšet v projevech politiků, obličej klasika politické ekonomie se objevuje na titulních stránkách prestižních periodik. Na současný výkyv kyvadla doleva se bývalého ministra privatizace, šéfa Fondu národního majetku a Komise pro cenné papíry liberála Tomáše Ježka zeptal Zdeněk Vališ.

Pane docente, ještě donedávna bezkonkurenčně vládla liberální idea, že trh je Bůh, plánovaná ekonomika ďábel, že je nutné co nejrychleji privatizovat, omezit regulace státu na nejnižší možnou míru. Dne jsou naopak tendence znárodňovat, sílí volání po regulacích. Nastává snad soumrak liberalismu coby dominantní ideologie západní civilizace?

„Ale vůbec ne! My dnes prožíváme cyklickou krizi a ta nedává žádné důvody měnit paradigma nebo hospodářskou filosofii. Jak jste zmiňoval znárodňování, to je problém Ameriky a ne Evropy a v žádném případě nás. Takzvané znárodňování bank znamená, že stát pomůže těm bankám tak, že tam dodá kapitál a za to si vezme dočasně nějaké akcie těch bank. Bude je řídit do té doby, dokud se neozdraví. Říkat tomu znárodnění nebo to srovnávat s tím, co se tady dělo po druhé světové válce, to vůbec nejde. Je to pouze nemilé, je to hospodářský cyklus, je to hospodářský pokles.

Aby skutečně nastal konec liberalismu, musela by přijít k moci nějaká skupina lidí, která zakáže soukromé podnikání, zakáže lidem využívat své znalosti pro svůj prospěch. Toto se ale vůbec neděje. Nejsou ani známky toho, že by to někdo chtěl udělat. A regulace, které jste zmínil, to slovo znamená něco jiného. Tam je problém sémantický.
Regulace je samozřejmě součástí života společnosti odpradávna, vždy tu bylo právo, pravidla soukromého práva, která regulovala vztahy soukromých jedinců. To jsou pravidla. Slovo regulace se ale používá ještě v jiném významu. Právě ten se liberálům nelíbí Jde o zásahy státu, které směřují k dosažení určitého konkrétního výsledku, kdy ten výsledek není ponechán na hře trhu.“

Přesto ale německá kancléřka Angela Merklová nedávno řekla, že pokud vlády nebudou schopny ukázat, že umíme vytvořit spravedlivý sociální systém, stát, kde takové krize, jakou prožíváme nyní, nemají místo, pak budeme čelit otázkám, zda je tohle opravdu správný ekonomický systém.

„Víte, musíme ale přesně vědět, co se vlastně stalo, kde se staly chyby. A já si myslím, že o těch chybách se ví, o těch hrubých chybách. Kvůli tomu ale není třeba měnit systém. Je třeba vytvořit, obnovit a prosadit velmi přísný dozor nad finančním trhem, který katastrofálně zklamal ve Spojených státech. Právě tam ve jménu sociálního státu Clintonova vláda přinutila celý finanční bankovní systém dávat levné hypotéky lidem, o nichž bylo jasné, že je nikdy nesplatí. A to způsobilo finanční krizi, která pak nakonec dopadla na chudáka prezidenta Buse. Také šéf americké centrální banky FED Greenspan dělal politiku levných peněz. To je prostě špatně. A to se nesmí opakovat. Kvůli tomu není třeba měnit svět nebo paradigma. Takoví lidé zkrátka musí jít od válu a musí za své jednání nést odpovědnost. V Evropě ta krize původ nemá. Lidé, kteří to způsobili, by měli jít do vězení.“

Čím si vysvětlujete fakt, že v poslední době jakoby získávaly stále silnější pozice stoupenci Keynese a jeho názorů..

„Podívejte, samozřejmě i ta nejliberálnější vláda v této době použije ten keynesiánský recept, to znamená, že začne podporovat poptávku pomocí státních výdajů. Ví se ale, že je to krátkodobé opatření a že se to musí dělat velmi opatrně, protože ty státní výdaje pak vedou k zadlužení. Státu, který tu podporu poptávky pomocí výdajů státu přežene, se stane to, co se stalo nebo hrozí stát Lotyšsku či Maďarsku, že potom vám už nikdo nepůjčí. Kde máte ty peníze brát? Někde vám na to utrácení musí půjčit. Takže to má své meze, je to jasně krátkodobé opatření. Jsem ale rád, že česká vláda si to moc dobře uvědomuje a varuje před tím. Dělají se opatření jiného druhu na podporu podnikání, třeba záruky za úvěry, to jsou ty pravé léky, které je třeba použít.“

A co říkáte nápadu ministra financí Miroslava Kalouska vydat státní dluhopisy pro běžné občany?

Od doby, co se stát začal zadlužovat, tedy od roku 1996, se pořád vydávají dluhopisy. Mohli je ale kupovat jenom tzv. institucionální investoři, to znamená třeba penzijní či podílové fondy, a nemohl si je koupit občan. Nápad ministra Kalouska je v tom, že by ty dluhopisy byl přístupné i jednotlivým lidem. To znamená, že místo toho, aby nosili své úspory do bank nebo si kupovali podílové listy, tak si přímo koupí dluhopisy státu. Je to třeba udělat, protože mimořádné výdaje státu, které jsou určeny na léčení krize, je třeba nějakým způsobem financovat. Nikdo to určitě nedělá rád, ale když už je třeba to udělat, tak je to vcelku dobrý nápad a já ho schvaluji.“

Je zde ale jeden problém. Jestliže lidé uloží své úspory do dluhopisů, o to méně vkladů budou mít české banky. O to méně budou moci půjčovat a může to zdražit úvěry.

„To je správná úvaha. Ale banky právě teď úvěry škrtí. Ekonomika, která by potřebovala od banky peníze, je nedostane. Takže tady se ta role trochu přesouvá na stát. Doufejme, že stát nebude ty peníze utrácet hloupě.“