|
|
Na posunu voleb vydělají občané2. 9. 2009 - blog Na skutečnost, že je jednorázová změna Ústavy a účelové zkrácení volebního období s vysokou pravděpodobností zákon Ústavě odporující a fakticky zákon „ústavní“ pouze podle jména, nikoli svým obsahem, upozorňovali mnozí již v době, kdy byl přijímán. Odklad vykonatelnosti je důsledkem svévole zákonodárců, nikoli svévolí Ústavního soudu. Vydělat na odkladu mohou především občané. Co jiného by mohlo zákonodárcům výrazněji připomenout, že v právním státě panuje především vláda zákona, nikoli svévole zákonodárců? Zákonodárci jsou v postavení jednoho z vrcholů trojúhelníku mocí zákonodárné, výkonné a soudní. Je zřetelné, že si mnozí - dobře je to vidět na vyjádření předsedů politických stran bez ohledu na to, že fakticky nejsou ani sami, ani v dohodě s jinými sestavit vládu - myslí, že jim demokratické zřízení faktem zvolení dává moc, která kdysi náležela absolutistickým monarchům nebo diktátorům. Fakt, že se mezi vrcholnými ústavními institucemi našla jedna, která měří bez ohledu na skupinové zájmy i bez ohledu na to, že v pozici toho, kdo vykřikl „císař je nahý,“ není nevinné dítě, ale poslanec těsně před důchodem, který obecně dobré pověsti nepožívá, je povzbudivá. Je zbytečné poukazovat na to, že podání k Ústavnímu soudu podal zrovna poslanec Melčák. Obecná shoda na pochybném postupu v obou komorách Parlamentu byla tak velká, že potřebné počty poslanců nebo senátorů dohromady dát možné nebylo (byť se k tomu svého času chystal Petr Pithart). Občané v této kauze nejsou vybaveni aktivní legitimací - i ti, kteří trvají na tom, že je poškozeno jejich právo být reprezentován zvolenými poslanci celé volební období podle pravidel platných při minulých volbách (a bez ohledu na to, zda se jim ti jejich zvolení osobně líbí nebo ne - příště to totiž lepší nebude), jsou totiž na svém občanském právu poškozeni, nicméně bez možnosti se ho domáhat. Poslanec Melčák udělal ušlechtilou věc, že se bez ohledu na to, že bude obviněn z toho, že tak činí jen pro peníze, žaloby proti poškození práv podstatných pro výkon zastupitelské demokracie chopil. Ti, kteří ukazují na to, že tak učinil zrovna jeden z těch, kteří účelově změnili svůj politický dres, by se měli zamyslet především nad tím, kam klesli jiní, kteří neústavní postup podpořili mimo jiné proto, že jim za to jejich strany slíbily volitelná místa na příštích kandidátkách. Pokud budou volby až v řádném termínu, budeme mít jako voliči dost času nejen studovat volební programy, se kterými politické strany v těchto dnech přišly, ale i to, jak se podle nich skutečně chovají v následujících deseti měsících. Možná se dočkáme i nových řešení volebních billboardů - a co víc věrné voliče potěší, než nové výtrysky reklamních kreativců. Skutečnými chudáky jsou v této situaci jen ti poslanci, kteří své ano zákonu o zkrácení volebního období mysleli vážně. Soudě ze včerejších vyjádření, je mezi nimi i řada předsedů největších politických stran. Těm lze doporučit,aby využili možnosti vzdát se mandátu. Své volební období si tak zkrátí bez toho, aby se dotkli práv jiných a plně v rámci pravidel, za kterých jsme je volili. Za každým z nich je na kandidátkách z minulých voleb řada náhradníků a jejich místa ve Poslanecké sněmovně opuštěná nezůstanou. Náhradníkům se navíc může současné uváznutí české politiky podařit napravit - kde se nedomluvili dnešní hlavy stran, mohou se domluvit ti, kteří byli na kandidátkách někde dál, ale místo se na ně nedostalo. Aspoň chvíli třeba nebudou zkaženi stejnými politickými obchody, jako jejich dnešní šéfové, což by na deset měsíců vlády s politickým mandátem mohlo stačit. Konec konců není Fischerova vláda nijak výrazně horší, než byla vláda před ní, stejně jako ta, která příjde po ní. Odklad účelově a s Ústavou ve zjevném sporu vyhlášených voleb je výhrou fungování demokratických institucí i vlády práva v naší zemi. Buďme rádi, že se zde Ústavní soud nebál postavit na správnou stranu. Nefňukejme zbytečně, že s námi občany na té straně stojí i poslanec Melčák. Na straně druhé totiž nestojí politici, kteří by byli lepší. Jiří Zlatuška Autor je profesor informatiky na Masarykově univerzitě (děkan Fakulty informatiky, před tím rektor univerzity), místopředseda Rady vysokých škol. |
ODKAZY
|
