Liberální strana

Tomáš Ježek: Anonymní akcie jsou problém

9. 2. 2010 - e15

V příštích dnech budou poslanci rozhodovat o zákazu listinných akcií na majitele. Aby bylo jasné, proč je to velmi důležité, je třeba předeslat pár slov o formách akcií. Historicky nejstarší a původní podobou akcie byla listina. Aby byly zabezpečeny proti padělání, bývaly to bohatě vyvedené grafické výtvory, často z dílen velkých mistrů. Listinné akcie se vydávaly buď na jméno, anebo na majitele.

Akcie jako bankovka
Akcie na jméno měly na rubu napsané jméno akcionáře a společnost si vedla seznam těchto akcionářů. Akcie na majitele nic takového neměly. Obíhaly stejně jako bankovky. Patřily tomu, kdo je právě měl. Byly tedy z pohledu jejich majitele anonymní.

Akcie na jméno byly z praktických důvodů nevhodné pro obchodování na burze. Ta potřebovala akcie na majitele, aby se po každém obchodu nemusela přepisovat jména na listinách. Listinné akcie na majitele, s nimiž se obchodovalo na burze, však z pohledu burzy anonymní nebyly a být nemohly. Burzy totiž fungují na členském principu. Vlastník akcie na majitele tedy nemohl sám přijít na burzu. Musel jít za obchodníkem, členem burzy. A seznam vlastníků akcií na majitele vedl obchodník ve svém účetnictví.

Akcie na jméno se pak z praktických důvodů hodily jen společnostem, které s burzovními obchody nepočítaly. V dřevních dobách tedy listinné akcie na majitele vydávaly společnosti, které si přály získávat kapitál na veřejném trhu. Ty ostatní vydávaly listinné akcie na jméno. Termín listinná akcie se však začal používat až poté, co technický pokrok přinesl možnost mít akcie jiné než listinné, tedy zbavit se papíru, akcie dematerializovat a zavést zaknihované cenné papíry.

Dva důvody
V Česku jsme mohli díky kuponové privatizaci přeskočit historicky přežitou listinnou formu akcií a začít rovnou s jejich moderní zaknihovanou podobou. Naše zákony správně reagovaly na technický pokrok tím, že umožnily vznik zaknihovaných cenných papírů. Ovšem možnost postaru vydávat listinné akcie nevyloučily. Dokonce umožňují návrat do dřevních dob a přeměnu zaknihovaných akcií zpět na listinné akcie na majitele. A zde je zakopaný pes.

Jsou zde minimálně dva velké důvody, proč totální anonymita listinných akcií na majitele silně vadí. Tím prvním důvodem je snaha některých osob vyhnout se povinnostem plynoucím ze zákona o střetu zájmů. Má-li nějaká akciová společnost listinné akcie na majitele, ministři, starostové, primátoři a další dostávají příležitost zadávat státní zakázky společnostem, které sami vlastní, tedy sami sobě. Vlastníky akciové společnosti s listinnými akciemi na majitele totiž nelze identifikovat.

Druhým důvodem je možnost obcházet pomocí listinných akcií na majitele zákon proti praní špinavých peněz. Je absurdní, že převod peněz přesahující půl milionu korun musí podle zákona probíhat bezhotovostně, aby mohl být registrován v bance, ovšem akcie miliardové hodnoty mohou jít z ruky do ruky.

Rejdy brouků
Oba důvody přivedly mnohé země EU i USA k tomu, aby používání listinných akcií na majitele zcela zakázaly. Ve Francii dokonce jiné než zaknihované cenné papíry nemohou existovat.

Bude velmi poučné poslouchat argumenty všech, kteří budou zdůvodňovat, proč zákaz listinné akcie na majitele stejně nic neřeší. Už to zkrátka bývá tak, že když se odvalí kámen, světloplaší brouci začnou rejdit a hledat honem cestu zpátky do tmy.