Volby Home English

PRIMÁRKY pro volby do EP skončily

11. 3. 2009 - L i b e r á l o v é . c z

PRIMÁRKY URČILY POŘADÍ


Mgr. Martina Nováková, úspěšná právnička z Brna specializující se na evropské fondy vyhrála, když ve II.kolech získala = 427 hlasů (lídr SSO 397)

Liberálové.cz se jako první a jediná česká strana rozhodli nabídnout českým občanům, aby si sami určili pořadí na kandidátce a tak předurčili, kdo zasedne v Evropském parlamentu. Není důvod vybírat jen v českém rybníčku, na liberální kandidátce budou i Evropané z dalších zemí EU - Slovenska, Německa a Nizozemí.

Otevřené primárky, obdobně jako je známe z USA (více -zde-), určí pořadí na kandidátce:

11.3.2009 začaly primárky představením prvních 3 kandidátů (další 4 přistoupili postupně) a rozběhly se jejich osobní kampaně -podpořte je, kontaktujte je!!
I.kolo elektronické hlasování začalo
21.3.2009 a skončilo 26.3.2009 v 15h (359 hlasů)
postoupili Mgr. Martina Nováková a Linh Nguyen
II.kolo s 2 postupujícími začalo
26.3.2009 v 17h a 30.3.2009 v 11h skončilo, 30.3.2009 v 15h podáme kandidátku.

Kandidáti Liberálové.cz se představili veřejnosti za využití současných technických možností ( -Facebook- , blogy, emaily, chaty), je jen na jejich kreativitě jakými formami budou usilovat o získání maximální podpory v elektronickém hlasování.

Podrobnosti:
Liberálové.cz usilují ve volbách získat 2-3 místa v Evropském parlamentu a stát se třetí nejsilnější stranou (v -EP- je liberální frakce dlouhodobě třetí nejsilnější se 100 poslanci za konzervativci/287 a socialisty/217).
Vedle schváleného lídra, bylo další pořadí na kandidátce otevřené. Informace o kandidátech, jejich životopisy, názory, kontakty atd., najde veřejnost na webu Liberálové.cz, bude využita komunitní síť Facebook, atd.
Máte zájem setkat se s kandidáty? Chcete poznat jejich názory a co Vám nabízí? Kontaktujte je!

Kandidáti reprezentují odlišné životní příběhy, spojuje je podpora liberálních hodnot, postojů a ochota důsledně prosazovat slušnou a moderní politiku:


Martina Novakova

Mgr. Martina Nováková


-english-, E-mail: martina.novakova@hotmail.com
Narodila jsem se 11. 10. 1978 v Brně a dosud zde s malými přestávkami žiji a pracuji. V letech 1997 - 2003 jsem vystudovala Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V rámci studia jsem byla také na výměnném studijním pobytu SOCRATES/ERASMUS v Manchesteru ve Velké Británii. Po studiích jsem pracovala na různých pozicích, jak ve státní, tak privátní sféře. V současné době působím jako konzultantka v oblasti evropských dotací a strukturálních fondů jako OSVČ. Ve volném čase ráda cestuji, lyžuji a učím se cizí jazyky.

Osobní program
Díky svému studiu a práci jsem měla možnost seznámit se osobně s fungováním evropské legislativy a evropských institucí v praxi. Setkala jsem se často s vysokou mírou byrokracie a odtržením fungování evropských institucí od reality a života obyčejných lidí. Tyto zkušenosti mě vedou k přesvědčení, že je zde velký prostor pro změnu, a že to jde dělat lépe.

Největší problém současné politiky vidím v tendenci řešit problémy tak, že se hledají rychlá řešení následků, aniž by se řešily skutečné příčiny jejich vzniku a analyzovaly všechny souvislosti. Takové pojetí politiky je však dle mého názoru velmi krátkozraké a neefektivní a v konečném důsledku žádný problém neřeší a nikomu z nás nemůže přinést žádanou a potřebnou změnu.

Jako kandidátka strany Liberálové CZ budu v Evropském parlamentu prosazovat takové kroky, které umožní změnu charakteru Evropské unie, její legislativy a fungování jejích institucí. Jde mi zejména o tato témata:

Harmonizace namísto unifikace
Budu usilovat a podporovat vznik takové legislativy, která umožní spolupráci na všech úrovních (zejména volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu), ale zároveň umožní jednotlivým státům a jejím obyvatelům ponechat si národní specifika a jedinečnost. Budu podporovat harmonizaci namísto unifikačních snah.

Jako příklad nevhodné unifikace vnímám snahu EU direktivně změnit jména výrobků, které jsou v jednotlivých členských státech specifická (např. naše pomazánkové máslo).

Zamezení tvorby zbytečné legislativy
Mým cílem je zamezit vydávání stále nových a zbytečných nařízení a směrnic, které usilují o regulaci a sešněrování každičké části života občanů EU.
Za ukázkový příklad zbytečné legislativy považuji zákonnou úpravu velikosti a tvaru banánů.

Snížení demokratického deficitu v EU
Evropská unie je v důsledku složitých metod rozhodování vzdálena obyčejnému občanovi a postrádá tak nutnou demokratičnost. K demokratickému deficitu také přispívají omezené kompetence Evropského parlamentu, jakožto jediného přímo voleného orgánu EU. Mým cílem bude podpora takových aktivit, které přispějí k přiblížení EU občanovi, tak aby neměl pocit „o nás bez nás“.


Linh Nguyen

Linh Nguyen


-Facebook-, -blogIdnes-, E-mail: linhliberal@gmail.com
Narodil jsem se roku 1986 na Slovensku. Svojí školní docházku jsem započal (a nedokončil) ve Vietnamu. Absolvoval jsem Gymnázium v Děčíně. Nyní student Univerzity Karlovy v oborech: Politologie, Teritoriální studia. Slovenský, český a vietnamský patriot. Liberál díky rodičům. Jednota v rozmanitosti, to je pro mě Evropská unie.

Osobní program:
Politizace a snížení demokratického deficitu v EU

„Evropská unie je smlouvou mezi svrchovanými národy, které se rozhodly spojit svůj osud a sdílet rostoucí část své svrchovanosti.“ Pokud má být integrace hlubší, tak je potřeba větší politizace. Přes 50 let už trvá integrace a podpisem Lisabonské smlouvy nastupuje do nové etapy. Budu se zasazovat o větší debatu na toto téma, protože nechat dále tento status quo je trestuhodné. Pokud si lidé myslí, že v Bruselu za ně někdo vládne, tak je potřeba snížit tento deficit. Tento proces může být změně, jen pokud budeme více tlačit a domáhat se změny. Začněme tedy tím co navrhují Liberálové – přímá volba Prezidenta EU!

Redefinice Evropské unie
Pokud chceme lepší budoucnost tak bude muset Evropská Unie také redefinovat svojí pozici a nastartovat znovu svojí konkurenceschopnost. Chci se zasadit o vytvoření nové Agendy 2000. EU potřebuje definovat svoje postavení v globalizovaném světě. Nebude to jen cár papíru, ale musíme zmapovat reálně oblasti, kde máme co dohánět (výzkum a věda) a kde bychom měli zpomalit (možná právě integrace). Diskuzi otevřenou pro Evropany. Chci vizi pro Evropu, ne jen ekonomický růst!

Jednotná imigrační politika a nastavení priorit pro integraci cizinců
Imigrační politika je otázkou velmi ožehavou pro celou budoucnost EU. Nyní tu máme stav, kdy vznikají takzvané díry ve zdi – žadatel o azyl může klidně utéct do Německa a znovu požádat o azyl, i když mu byl v České republice zamítnut. Chci, aby byla imigrační politika nadnárodním tématem a konečně začala být více brána vážně. Pokud EU stárne takovým tempem, tak budeme muset zohlednit priority při otevírání hranic. Evropa se nemůže bránit stěhování, ale může velmi významně zasahovat do tohoto procesu. Druhou mincí příchodu těchto lidí je také integrace. Vím z osobní zkušenosti jak je to těžké, ale nutit někomu za každou cenu svoje kulturní zvyky není také ta pravá cesta. Multikulturalismus nefunguje, chci jinou strategii – pluralismus, který dokáže být ústavně-liberální!



_____________________________________

pořadí z I. kola

Furiel

Róbert Furiel, (občan SR)


-Facebook-, E-mail: r.furiel@gmail.com
Narodil som sa 13.11.1985 v Spišskej Novej Vsi, malebnom slovenskom meste, kde som okrem základnej školy vychodil i štvorročné gymnázium. V roku 2005 som začal študovať v Prahe na Právnickej fakulte Univerzity Karlovej. Vystriedal som zopár brigádnických prác, momentálne pracujem v právnom oddelení jednej developerskej spoločnosti. Okrem práva sa profesne zaujímam i o projektový management.
Vo voľnom čase rád čítam, rekreačne športujem a venujem sa GLBT aktivizmu.
Mám rád prírodu, pestujem psa a chovám dvoch bratov :o).

Osobní program:
1) Podpora legislatívy, ktorá ďalej potlačí diskrimináciu na základe sexuality jednotlivca. Podpora organizácii v krajinách, ktorých antidiskriminačná legislatíva nedostatočne chráni sexuálne menšiny. Monitorovanie podmienok života neheterosexuálnych občanov v jednotlivých EU krajinách.

2) Podpora mobility stredoškolskej mládeže v rámci vzdelávacieho procesu. Osobný zážitok z odlišnými kultúrami má pre výchovu k tolerancii u mládeže väčší význam, než teória o týchto kultúrach vyučovaná. Zároveň si mladí ľudia zvyknú cestovať už v mladom veku.

3) Podpora európskej integrácie a potláčanie tvorby zbytočnej legislatívy. Európa, ak má byť naozaj jednou zo svetových mocností, musí byť hlbšie integrovaná. Občania štátov EU by však nemali kvôli nadbytočnej a neprehľadnej legislatíve vnímať EU ako molocha.



Černý

Pavel Černý


-Facebook-, -blogIdnes-, E-mail: kerryn@email.cz
Narodil jsem se 3. ledna 1985 ve Vrchlabí. Od roku 1990 jsem vyrůstal a dodnes žiji v Trutnově. Zde jsem vystudoval obor Slaboproudá elektrotechnika na Střední průmyslové škole. Od roku 2005 pracuji ve firmě Siemens Nízkonapěťová spínací technika, spol. s r.o., nejprve jako normovač, od října minulého roku jako vedoucí oddělení. Profesně se zabývám průmyslovým inženýrstvím.
Ze svých koníčků zmíním dva nejvýznamnější: box (když mám volno, trénuji s BC Loko Trutnov) a makroekonomiku. Rád také relaxuji ve volné přírodě. Od školního roku 2009/2010 budu studovat management na Vysoké škole ekonomické.

Osobní program:
1) Jako kandidát strany Liberálové CZ hodlám v Evropském parlamentu (EP) primárně prosazovat liberální program, zejména v oblasti hlubší evropské integraci. Projekt Spojené státy evropské považuji za dlouhodobou záležitost, kterou při nejlepší vůli nemůžeme vyřešit, natož realizovat, během jediného volebního období, nicméně považuji za nezbytné se seriózně zabývat smysluplnou integrací Evropy v oblastech, kde z toho budou mít občané EU prospěch.

2) Jednou z oblastí evropské integrace by měla být společná strategie v oblasti nastavení transparentního systému, namísto bezzubého „boje“ proti korupci, kdy často sami korumpovaní schvalují „protikorupční“ opatření. Navíc pouhé zavádění „protikorupčních“ opatření vede pouze k prorůstání byrokracie a v konečném důsledku je kontraproduktivní – složitá byrokracie je pro vznik korupce ideálním podhoubím.
Dle mého názoru je nutné korupci předcházet strategicky. To znamená navrhnou a realizovat systémová opatření, která budou stanovovat, jakým způsobem mají být transparentně zadávány státní zakázky. Neprůhlednost zadávání státních zakázek je jednou z hlavních příčin korupce. Proto je nutné například po vzoru Švédska nastavit související procesy tak, aby ke korupci nebyly příležitosti.

3) Mým osobním přínosem pro české voliče bude můj projekt „Nepolitik“. Bezprostředně po nástupu do úřadu europoslance spustím webové stránky, na kterých budu se svými zaregistrovanými voliči diskutovat témata svojí práce v EP. Tento projekt má dva cíle, jeden krátkodobý a jeden dlouhodobý.
Krátkodobým cílem je, aby moji voliči byli zároveň mým vnějším svědomím a zárukou, že jako politik nezpychnu. Díky názorům svých voličů – příznivců budu mít také neustálý kontakt s běžnou realitou a nebudu tak prosazovat témata, která by byla v rozporu s vašimi potřebami.
Dlouhodobým cílem tohoto projektu je výchova voličů k přímé demokracii, kterou považuji při hlubší evropské integraci za nutnou. Také chci přispět k celkovému zvýšení zájmu veřejnosti o politické dění. Za hlavní příčiny současného nezájmu až nevraživosti vůči politice považuji právě panské chování politiků a zanedbávání jejich komunikace s veřejností. Projekt „Nevolič“ by se tak měl stát vzorem pro budoucí zkvalitnění české politické scény.





EugenieTF

Dr. Eugenie Trützschler-Fügnerová, (občanka SRN)


-články na NPsu-, -osobníWeb-, E-mail: w.true@web.de
Motto osobní:
Komunisti mně a mým dětem vzali domov, českou identitu máme v srdci


Narodila jsem se v Praze jako dcera Dr. Hynka Fügnera a jeho manželky Marie. Múj otec pracoval po propuštění z ministerstva zahraničí již druhý rok jako pomocný dělník v továrně. Moje matka po vyhození z vysoké školy jako domácí dělnice.

Když jsem v polovině padesátých let přišla do školy zjistila jsem, že jsem měla křestní jméno které jinak nikdo ve škole neměl. Také jsem neuměla držet tušku v pravé ruce tak, abych s ní mohla malovat od soudružky učitelky vyžadované kruhy. Bila mne tenkým dlouhým bičíkem na prsty. Doposud nevím co jí víc rozčilovalo, ta "ošklivá ruka" nebo mé křestní jméno a samozřejmé mé přijmení a tím moje rodina. Nezměnila jsme žádné z těchto vlastností, jen jsem si přála mit jiného otce.

V šestnácti jsem pohnutkám soudružky učitelky dost dobře rozumněla. Jako Eugenie Fügnerová jsem jsem v tomto státě neměla žádné šance. Po týdenním pobytu jako turista v Mnichovì v lednu 1967 zažádala moje matka o politický asyl.

Moje představa, že v Mnichově půjdu zase do školy, se ukázala ve dvou směrech těžkou. Neměla jsem peníze a školu z Prahy mne neuznali. Hlídala jsem děti a potom jsem šla na zdravotní školu. Později jsem dodělala maturitu.

Protože jsem tenkrát již měla dceru, ale ještì stále žádné peníze, absolvovala jsem díky stipendiu, nejrychlejší studium. Po čtyřech semestrech jsem se stala učitelkou pro základní školy.

Provdala jsem se za Dr. Wernerea Trützschlera z Falkensteinu, dostala druhé dítě a studovala dál. Pro Češku, která žije v Německu byli a jsou jsou česko-německé vztahy a nebo všeobecně řečeno vztah jednotlivých národností mezi sebou velmi zajímavé.

Po tom, co jsem k tématu národnostní otázka v česko-slovenské federaci ve srovnání s jugoslávskou federací udělala diplom z politických věd a promovala, měla jsem dojem, že o jednotlivých národnostech musím vědet víc. Po mé druhé učitelské zkoušce jem učila řecké žáky Němčinu. Potom jsem absolvovala další vzdělání na učitelku němčiny kombinované s Turečtinou a vyučovala pět let turecké mladistvé na škole v Neufarnu u Freisingu v Bavorsku.

Možnost zabývání se vztahem jednotlivých národů mezi sebou se pro mne po roce 1989 velmi positivnì vyvinula. Mohla jsem zase jezdit do Prahy a tam se aktivně podílet na česko-německém porozumnění. Hned v listopadu jsem jménem německé liberální strany, FDP, ve které jsem byla od roku 1968 čínná a tenkrát ve funkci předsedkyně horno bavorského výboru pro Evropu, zástupkyně předsedy bavorského výboru pro zahraniční otázky a Evropu a zástupkyně Bavorska ve federálním zahraničním výboru přijela do Prahy a snažila se sjednotit jednotlivé liberální stupiny a strany. Do dnes lituju, že tentrát v republice ochota k sjednocení nebyla. Protože jsem toho přesvědčení, že česko - německé porozumnění je možné jen když rozumíme osudům lidí, kteří stojí bez jmnéna za historickými daty, začala jsem o nich psát povídky a romány. Za mojí snahu o česko-německé porozumnění by byla v roce 1998 udělena cena Euregia Egrensis. Již dlouho se nezabývám jen Čechy a bývalou monarchii. Předáším na technické universitě v Ilmenau, na Karlově Universitě v Praze témata Evropské Unie. Těžiště také mé vědecké práce je otázka decentralisace a práva menšin, specielně v decentrálních jednotkách. Na toto téma také publikuji.

Protože rodina mého manžela pochází z Durýnska, šli jsme po sjednocení Německa do této země. Zde pracuji u zemského sněmu, kde vedu odbor zahraničních věcí.

Motto pro Evropský parlament:
rozhodovat o problémech se má tam, kde problemy jsou- v regionech. Cílem je, aby regiony dostaly zákonodárnou kompetenci a výbor regionů se stal druhou komorou Evropské Unie.



PSladecek

Mgr. Peter Sládeček, (občan SR)


-Facebook-, E-mail: slado@volny.cz

„Zvolme idealistu do Evropské parlamentu.“

Pocházím z malého slovenského města Svit, vzdáleného jen pár kilometrů od turistické „metropole“ Vysokých Tater – Popradu. Zde jsem se v roce 1981 narodil, v roce 2000 odmaturoval na místním gymnáziu, abych následně odjel studovat do Prahy žurnalistiku a mediální komunikaci na Fakultě sociálních věd UK. V České republice jsem tedy trvale již 9 let.

Od roku 2006, kdy jsem svá studia ukončil jsem prošel několika pracovními zkušenostmi, které významně obohatili můj světonázor. Když jsem se v roce 2005 pouštěl do podnikání v oboru stavebnictví, samozřejmě jsem nemohl znát všechny nástrahy tohoto drsného odvětví, zejména jsem však podcenil rozměr lidských zdrojů a struktury nákladů na ně. V roce 2007 jsem se podnikání přestal aktivně věnovat s cílem uspět na poli médií. Mimo jiné jsem vedl redakci hudebního měsíčníku Rock&Pop, nyní pracuji jako projektový manažer streamingového serveru PLAY.CZ.

Osobní program
Poučen z bohatých zkušeností koncentrovaných do poměrně krátkého období, stavím svůj osobní program na dvou klíčových aspektech fungování lidské společnosti – komunikaci a svobodě jednotlivce.

Nalezení evropské identity
Evropa má, na rozdíl od Spojených států amerických problém s tím, že je přeideologizována, potažmo neefektivní. Nelze z toho však vinit integraci a z ní vzešlou Unii o nic víc, než všudypřítomný populizmus politických elit, jenž přes krvavé zkušenosti minulých století akcentuje dnes již prázdné koncepty suverenity a národního zájmu. Samozřejmě nelze očekávat, že se tento historicky podmíněný přítup změní rozhodnutím jakékoli celoevropské instituce. Jedinou cestou k posílení ekonomické a kulturní výkonnosti Evropy je zpevnění vnějších hranic uvědoměním si vnitřní síly.

Společná zahraniční a bezpečností politika Unie je základním předpokladem pro to, abychom dokázali efektivně komunikovat se světem. Stejně důležitým a z hlediska proveditelnosti i náročnějším úkolem ale zůstává nalezení vlastní evropské identity, která tvoří přirozenou oporu vnějších hranic. Nenajde-li Evropa společný hodnotový a ideový rámec, těžko bude realizovat společné ekonomické zájmy.

Na začátku je však důležité položit si otázku, zda něco jako evropská identita existuje, nebo může existovat. Odpověď nemohou nalézt politici, nevzejde ani z všelidového hlasování. Diskusi je potřeba zahájit ve sféře akademické, potažmo ekonomické. Proto musí EU přispět k rozvoji vysokého a středního školství a především efektivní výměně poznatků mezi členskými zeměmi. Studentské výměnné pobyty jsou sice chválihodné, fundamentální propojení vzdělávacích institucí a celoevropské projekty v oblasti sociálních věd a následná implementace jejich výsledků do praktické politiky však chybí.

Současně s tím je nutné, aby členské státy a jejich politické špičky přestali s voliči hrát hru na hájení národních zájmů. Zastupitelská demokracie se totiž dostala do fáze, kdy nereprezentuje své volitele, nýbrž zájmové skupiny ekonomického rázu. V globální ekonomice je tento proces přirozený, je však nutné odstranit politický pat, který zákulisní lobistické hry do politiky vnášejí tím, že volení zástupci lidu musejí vynakládat značné úsilí na jejich maskování. Podaří-li se tyto masky z obličeje evropské politiky strhnout, sníží se míra korupce, zprůhlední se politika jako taková a stoupne důvěryhodnost institucí i politická a sociální angažovanost obyvatel.

Suverenita
Není jednodušší cesty, jak rozvrátit přesvědčení lidí, než v turbulentních dobách přidat jejich strachu další podnět. Schvalování Lisabonské smlouvy se v Česku změnilo v boj o moc. Nenechme si ale vnutit představu o ztrátě suverenity. Jde o manévr, kdy se část politických špiček a část adeptů pokouší položit rovnítko mezi agendu EU a celospolečenskou frustraci z letité patové politické situace v ČR.
Uvědomme si, že stranické a vnitrostranické boje desetimilionové země nejsou a nemohou být indikátorem vývoje celé Evropské unie. A tak přes poplašné zprávy o ztrátě suverenity zvažme, zda naši suverenitu a vnitřní integritu nerozleptává jenom souboj parlamentních politických stran a skupin lobistů za jejich zády.

Jediným garantem solidarity je svoboda
Evropská unie na svá bedra vzala odpovědnost za příliš mnoho oblastí lidské činnosti, jejichž centrální řízení však selhává (např. zemědělská politika). Člověk, za kterého rozhoduje centrální instituce, není svobodný, nemůže ani pomyslet na suverenitu a ohánět se národním zájmem. Odpovědnost a rovnost před zákonem jsou klíčové podmínky otevřené svobodné společnosti. Proto musí EU přestat přebírat zodpovědnost za individuální životní plány a projekty. Najde se totiž vždy dost těch, kdo se své osobní suverenity dobrovolně vzdají, aby pak nařkli instituci z neefektivnosti a zotročování.

Nasloucháním nacionálnímu populismu se Evropská unie dostala do pozice, kdy agenda, která se dokáže spravovat bez jejích zásahů přirozenými tržními mechanismy, odčerpává prostředky z oblastí, které samostatně fungovat nemohou. Evropská unie se musí zjednodušit, setřást ze sebe otěže centrálního plánovače. Jinak hrozí, že jí nastavené dlaně zpohodlněnlých a z vlastního rozhodnutí nesvobodných Evropanů roztrhají na kusy.

20 let od...
Na liberalismu je krásné to, že je přirozeným společenským řádem. Vychází totiž intuitivně ze zákonů organizace, jež jsou vlastí všem úrovním přírody od vesmíru po buňky. Každé omezení vytvořené autoritativním zásahem zvenčí současně přináší nároky na své vlastní fungování a tím celek vyčerpává. Každý zásah do svobody, každé omezení, automaticky zatěžuje systém výdaji na kontrolu dodržování. Čím je těchto omezení víc, tím víc spotřebovává systém energie jenom na to, aby vůbec fungoval a ztrácí dynamiku – předpoklad rozvoje a adaptace ve vztahu k okolnímu prostředí.

Liberalismus z mého pohledu představuje doposud nejpřirozenější řád, který eliminuje negativní dopady regulačních opatření. Společnost vyčerpána neustálou kontrolou, fóbiemi, zákazy a příkazy totiž dýchavičně vrávorá ke svému vnitřnímu rozpadu a ztrácí potenci k zásahům tam, kde je to skutečně potřeba. Stav české společnosti do roku 1989 jasně dokazuje, že socialistický způsob řízení nenabízí solidaritu. Nabízí jenom její překroucenou iluzi, která funguje díky tomu, že se mají všichni stejně špatně bez možnosti změny. Jak ukazuje historie, tento model není ani efektivní, ani solidární ani životaschopný. Nenechme si ve chvíli momentálního nepohodlí namluvit něco jiného. Držme se kurzu na cestě do Evropy.



RStork

RNDr. Rostislav Štork, Ph.D.


-osobníWeb-, E-mail: rosta@stork.cz
Narodil jsem se 28. října 1969 v Třebíči, kde dosud žiji. V Třebíči jsem absolvoval základní školu i gymnázium. Poté jsem studoval fyziku se zaměřením na astronomii a astrofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium jsem ukončil v roce 1993 a plynule na téže fakultě navázal na studium doktorské. Od roku 1994 pracuji v Astronomickém ústavu Akademie věd České republiky v Ondřejově na Oddělení meziplanetární hmoty, zabývám se především slabými meteory.

Politiku bych rád viděl jako souboj liberálů s konzervativci, tak jak to funguje v mnoha státech, kde liberálové přicházejí s novými myšlenkami a káru pokroku tlačí dopředu, zatímco konzervativci trvají na osvědčených hodnotách a tuto káru přibrzďují, aby se nerozjela příliš rychle. V českých podmínkách se však hlavní souboj odehrává mezi socialisty a všeobjímající ODS, liberální prvek takřka zcela chybí. Proto velice vítám vznik nadějného jednoznačně liberálního subjektu Liberálové.cz a pokládám si za velkou čest, že mohu být na této kandidátce do Evropského parlamentu.

V Evropském parlamentu sice liberální element nechybí jako na české politické scéně, naopak liberálové tvoří v EP velmi silné uskupení, nicméně zatím bez našeho zastoupení. Snad se to po letošních volbách změní a mezi evropskými liberály usednout i čeští europoslanci.

V případě zvolení bych se přirozeně chtěl věnovat především podpoře vědy a výzkumu a zapojení české vědy do evropských struktur. Mám štěstí, že v mém oboru vidím příklad úspěšného fungování, protože česká astronomie je dlouhodobě pevnou součástí evropské i světové vědy. Jsem přesvědčen, že v dnešním světě plném matení veřejnosti, pavědy, horoskopů, léčitelů, lovců senzací, globálních oteplovačů, neuvážených zásahů do ekonomiky pod záminkou ekologie je vědecké, kritické myšlení potřeba všude, ale v rozhodujících místech, tedy i v Evropském parlamentu, ze všeho nejvíce.

Jako člověku z Vysočiny, kde lidé obvykle žili v souladu s přírodou a nejsou moc zvědaví na to, aby jim někdo z Prahy či z Bruselu říkal, jak se mají v přírodě chovat, mi samozřejmě dost silně záleží i na ochraně přírody. Osobně jsem přesvědčen, že kdo to myslí s ochranou přírody vážně, musí být příznivcem jaderné energetiky. Je to jediný opravdu bezemisní zdroj, který může pokrýt naši potřebu energie. A navíc jako jediné energetické odvětví zodpovědně řeší své odpady, ne je prostě vypouští do vzduchu či do vody. Přírodu nám nezničí dobře uložený a dokonale zabezpečený jaderný odpad, v této podobě ho klidně budu mít u baráku. Negativně se na naší přírodě může podepsat spíše nesmyslné pěstování monokultur, které tam nikdy nepatřily. V minulých letech to byla řepka, v budoucnu ji možná nahradí něco jiného, co zrovna bude mít dobré dotace.

V neposlední řadě rád přispěji k potírání násilí. To není evropský, ale český problém, má však evropské souvislosti. Jak se Evropa stále více propojuje, i Česká republika se postupně stále více stává multikulturní. A co asi řekneme novému spoluobčanovi, když mocným úderem srazí dceru k zemi za to, že si chce přisednout ke křesťanským spolužačkám? Ať dobytek táhne, odkud přišel, když se tu neumí chovat, že u nás děti nebijeme? To jistě můžeme, ale nejdříve si musíme udělat pořádek sami doma. Ministerská kampaň za deset milionů asi nic nepokazí, je v pořádku, že duševním ubožákům, kteří tvrdí, že facka není týrání, řekne, že v slušné společnosti pro ně není místo, ale bez legislativních změn se asi moc nezmění.

Je dost otřesné, že když někdo uhodí dítě, hrozí mu pokuta asi jako za špatně nalepenou dálniční známku, ale především je šokující, že drobné ublížení na zdraví či hrubé jednání podle § 49 zákona o přestupcích je návrhový přestupek, který lze projednat jen na návrh postižené osoby, u nezletilce na návrh zákonných zástupců, tedy v případě domácího násilí by o projednání museli požádat sami násilničtí rodiče, což nelze v praxi očekávat.
Neméně smutné je i to, že ani svědci takovéhoto jednání věc neřeší tak, aby se vůbec orgán povolaný k šetření dozvěděl o tomto jednání a návrh na projednání přestupku vůči násilnickému rodiči mohl případně podat úředně ustanovený opatrovník nezletilého dítěte. S touto zákonnou výbavou a dosavadní výchovou občanů v tomto citlivém tématu se může Česká republika dočkat na evropské scéně jen ostudy.

„Zamilovat se do sebe - to je románek na celý život.“ Oscar Wilde