Liberální strana

USE - Spojené státy evropské

2. 1. 2006 - ll

na stránce se pracuje, brzy zde najdete naši představu

Spojených států evropských / USE "Velké Švýcarsko"

články
27.1.2006 LN Ústava EU je u ledu. Řešení? Spojené státy evropské!
2.1.2006 TZ ANO USE

ŠVÝCARSKÁ KONFEDERACE
Rozloha: 41 290 km2
Počet obyvatel: 7 489 370
Hrubý domácí produkt na obyvatele: 33 800 USD, což je o 17% více než v sousedním Německu nebo Francii
Státní zřízení: demokratická konfederace 25 kantonů
Měna: Švýcarský frank
Míra inflace: 0,9%.
Míra nezaměstnanosti: 3,4%
Míra přerozdělování: Celkové daňové příjmy vůči HDP dosahují ve Švýcarsku 29 %, celkové veřejné výdeje 36,7% HDP.

Daně: Daň z přidané hodnoty činí ve Švýcarsku 2,4% na potraviny (včetně čokolády) a 7,6% na ostatní věci, zatímco u nás je 5, resp. 19% a minimální sazba pro země EU je na nepotraviny 15%. Sociální pojištění z mezd činí ve Švýcarsku 12,6% rozdělené napůl mezi zaměstnance a zaměstnavatele (celkové náklady práce jsou tudíž o 6,4% vyšší než hrubá mzda (v ČR o 35%). Osoby samostatně výdělečně činné platí 9,5% (příspěvek na pojištění v nezaměstnanosti neplatí).

Daň z příjmu se liší v jednotlivých kantonech. Nejnižší daně má kanton Zug (1,66-8,53% podle výše příjmu), nejvyšší Basilej (5,28-18,99%). Daně ze zisku firem se pohybují od 1,85% v kantonu Herisau po 10% v Ženevě. Před měsícem schválilo 86 % voličů v referendu v kantonu Abwalden snížení daně z příjmu firem na 6,6 % a pro jednotlivce na 6 % pro příjem do 300 tisíc. Daň má přitom být degresivní - se zvyšujícím se příjmem sazby klesají a sazba v nejvyšším pásmu bude v Abwaldenu snížena z 2,35 % na 1 %. Federální sazba je 4% pro prvních 100 tisíc franků nad nezdanitelným minimem.

Daň z benzínu je včetně DPH zhruba stejně velká jako v ČR, ve Švýcarsku proto s oblibou tankují řidiči z Německa, Rakouska, Itálie i Francie, kde je benzín o čtvrtinu dražší. Švýcarská vnitřní legislativní konkurence je posilována nejen pravomocí jednotlivých kantonů stanovovat výši daně z příjmu firem a jednotlivců, ale rovněž i existencí několika polosamostatných jurisdikcí (viz níže Údolí Samnaun a Campione d’Italia).

Obchodní vztahy: Švýcarsko je spolu s Lichtenštejnskem, Norskem a Islandem členem EFTA (Evropská zóna volného obchodu). Výměnou za pokračování volného obchodu s EU se Švýcarsko zavázalo zdaňovat výnosy vkladů občanů EU ve švýcarských bankách sazbou 35% a tři čtvrtiny výnosu platit příslušným zemím EU a navrch zaplatit během 5 let miliardu franků do zemí východní Evropy.

Údolí Samnaun
Údolí Samnaun leží mezi Švýcarskem a Rakouskem. Obyvatelstvo je původem rétorománské, dnes mluví specifickým tyrolským dialektem němčiny. V roce 1892 Samnaun vystoupilo – za souhlasu federální rady – z celní unie se Švýcarskem, byť jinak zůstalo součástí konfederace. Proto i dnes překračujete při cestě ze Samnaun do Švýcarska i při cestě do Rakouska celní hranici a budete kontrolováni, zda nevezete nadměrné množství zboží, jinak doplatíte švýcarské resp. evropské clo. Samnaun dovoz neomezuje, žádná cla neuvaluje a nemá ani spotřební daně. Zboží zatížené jinde cly a spotřebními daněmi tak nakoupíte v Samnaun levněji. Benzín v Samnaun nakoupíte o zhruba 6 korun levněji než u nás nebo ve zbytku Švýcarska. Dříve se místní obyvatelé živili pašeráctvím, dnes převažuje lyžařský průmysl.
www.samnaun.ch

Campione d’Italia
Campione d’Italia je městečko ležící na břehu Luganského jezera, uvnitř území Švýcarska, avšak patřící formálně Itálii. Campione se na rozdíl od Ticina odmítlo v roce 1798 připojit ke Švýcarsku a zůstalo součástí Lombardie, později Cisalpinské republiky, proto dnes patří pod sjednocenou Itálii. V Campione platí italské právo, ale mají celní unii se Švýcarskem a nevztahují se na ně ani italské ani švýcarské daňové zákony. Nemají daň z příjmu, DPH ani dědické daně, veškerý veřejný příjem jim zajišťuje místní kasino. Narozdíl od Švýcarska mohou v Campione cizinci bez legislativních omezení nakupovat nemovitosti, ale protože území je malé a daňové výhody velké, je cena nemovitostí vysoká.

Spolková ústava Švýcarského spříseženstva

Text platné ústavy vznikl původně jako revize první novodobé celošvýcarské ústavy schválené v roce 1848. Jako vzor tehdy posloužila zákonodárcům především ústava USA, přizpůsobená některým zvláštním historickým a politickým podmínkám Švýcarska.

Dílčí změnu ústavy lze provést buď na základě lidové iniciativy nebo cestou spolkového zákonodárství. Lidovou iniciativu musí podat alespoň sto tisíc k hlasování oprávněných švýcarských občanů a jejím obsahem je žádost o vydání, zrušení nebo změnu určitých článků ústavy.

Po schválení navržené změny ve Spolkovém shromáždění musí být ještě dosaženo souhlasu lidu a kantonů. Tedy pro změnu se musí

vyslovit většina občanů, kteří se účastní hlasování a současně většina kantonů. Pro ústavní změnu je tak zapotřebí souhlasu alespoň dvanácti kantonů. Za hlas kantonu je považován výsledek spolkového referenda v daném kantonu.

Ústava

Ve jménu Boha Všemohoucího!
Švýcarské spříseženstvo,
v úmyslu upevnit Spolek občanů
a udržet a posilovat jednotu,
sílu a čest švýcarského národa,
přijalo následující spolkovou ústavu.

Všeobecná ustanovení
Švýcarské spříseženstvo tvoří ve svém celku lid dvaceti tří suverénních kantonů:
- Curychu, Bernu, Luzernu, Uri, Schwyzu, Unterwaldenu (Horní, Dolní), Glarusu, Zugu, Freiburgu, Solothurnu, Basileje, Schaffhausenu, Appenzelleu, St. Gallenu, Graubundenu, Aargau, Thurgau, Tessinu, Waadtu, Wallisu, Neuenburgu, Ženevy, Jury

Cílem spolku je udržení nezávislosti vlasti vůči cizině, zachování

klidu a pořádku uvnitř země, ochrana svobody a práv občanů a zvyšování jejich společného blahobytu.

Všichni Švýcaři jsou si před zákonem rovni. Ve Švýcarsku nejsou žádné vztahy poddanství, žádné výsady založené místem, narozením, rodinami nebo osobami.

Muž a žena jsou rovnoprávní. Zákon dbá na jejich rovné postavení především v rodině, při vzdělání a v práci. Muž a žena mají nárok na stejnou mzdu za rovnocennou práci.

Pouze Spolek má právo vyhlašovat válku a uzavírat mír, vstupovat do spolků a uzavírat státní smlouvy, zejména celní a obchodní, se zahraničím.

Nesmějí bývá uzavírány žádné vojenské kapitulace

Členové spolkových orgánů, spolkový civilní nebo vojenští úředníci a představitelé Spolku nebo komisaři, jakož i členové kantonálních vlád a zákonodárných orgánů nesmějí přijímat od zahraničních vlád důchody ani platy nebo tituly, dary a řády.

Každý občan kantonu je švýcarským občanem. Usazený švýcarský občan požívá ve svém bydlišti všechna práva občana kantonu a s nimi také všechna práva občana obce. Spoluúčast na národním majetku a majetku korporací, jakož i hlasovací právo v čistě občanských záležitostech jsou však z toho vyňaty, pokud kantonální zákonodárství nestanoví něco jiného.

Pokud jde o občansko-právní poměry vztahující se na usazené zpravidla právo a zákonodárství místa usazení.

Spolkové orgány
S výhradou práv lidu a kantonů je nejvyšší moc Spolku vykonávána Spolkovým shromážděním, které se skládá ze dvou části:

1) Národní rada
2) Rada kantonů

Národní rada
Tvoří ji celkem 200 poslanců švýcarského lidu. Místa se rozdělují mezi kantony a polokantony v poměru k jejich počtu obyvatel, přičemž každý kanton a polokanton má nárok na nejméně jedno místo. Podrobnosti upravuje spolkový zákon

Volby do Národní rady jsou přímé. Konají se podle zásady proporcionality, přičemž každý a kanton a každý polokanton tvoří jeden volební obvod. Bližší předpisy o provádění této zásady opět určí spolkové zákonodárství.

Národní rada volí ze svého středu pro každé řádné nebo mimořádné zasedání prezidenta a viceprezidenta. Při rovnosti hlasů rozhoduje právě prezident.

Rada kantonů
Skládá se ze 46 poslanců kantonů. Každý kanton volí dva poslance, v rozdělených kantonech každá část jednoho poslance.

Členové Národní rady a Spolkové rady nemohou být současně členy Rady kantonů.

Rada kantonů volí ze svého středu pro každé řádné nebo mimořádné zasedání prezidenta a viceprezidenta. Stejně jako Národní rada.

Spolková rada
Nejvyšším výkonným a řídícím orgánem Spolku je Spolková rada, která má sedm členů.

Členové Spolkové rady jsou jmenování Spolkovým shromážděním na dobu čtyř let ze všech švýcarských občanů, kteří jsou volitelní za členy Národní rady. Nesmí však být zvolen více než jeden člen z téhož kantonu. Po každém celkovém obnovení Národní rady dochází také k celkovému obnovení Spolkové rady

Spolkové radě předsedá spolkový prezident, který je, stejně tak jako viceprezident, volen na dobu jednoho roku na společném zasedání rad z jejich středu.

Spolková kancelář
Spolková kancelář obstarává kancelářské věci Spolkového shromáždění a Spolkové rady.

V jejím čele stojí kancléř. Ten je volen Spolkovým shromážděním na dobu čtyř let vždy současně se Spolkovou radou.

Spolkový soud
Slouží k výkonu soudnictví náležejícího Spolku. K posouzení trestních případů se zřizují porotní soudy.

Členové Spolkového soudu a náhradníci jsou voleni Spolkovým shromážděním. Při jejich volbě se má dbát na to, aby byly zastoupeny všechny tři úřední řeči Spolku. Organizaci spolkového soudu stanoví zákon.

Do Spolkového soudu může být jmenován každý švýcarský občan, který je volitelný do Národní rady. Členové Spolkového shromáždění a Spolkové rady a úředníci volení těmito orgány nemohou být současně členy Spolkového soudu.

Změny spolkové ústavy
Spolková ústava může být kdykoli zcela nebo částečně změněna. Celková změna se děje cestou spolkového shromáždění.

Jestliže jedna část Spolkového shromáždění rozhodne o celkové změně a druhá část s tím nesouhlasí nebo když 100 000 k hlasování oprávněných švýcarských občanů požaduje celkovou změnu spolkové ústavy, musí být v jednom i v druhém případě předložena švýcarskému lidu k hlasování otázka, zde se má nebo nemá taková revize uskutečnit. Pakliže se v některém z takových případů vysloví většina hlasujících švýcarských občanů kladně k otázce, musí být nově zvoleny obě rady, aby mohly celkovou revizi uskutečnit.